Její sláva

Kapitola 2

Nevýhodou mě jako vypravěčky tohoto příběhu bylo nepochybně to, že jsem se svou hlavní hrdinkou nemohla být všude. Něco z Cynthiina života jsem jen tušila, něco si domýšlela, něco jsem věděla z doslechu a o něčem jsem neměla ani ponětí. Toho, co mi zůstávalo skryto, časem přibývalo. V době, kdy se Cynthiin život začínal podobat odbržděné horské dráze, jsem už měla před sebou jen letmé obrazy, výjevy, z nichž jsem se snažila poskládat příběh. Chyběly mi ale dílky. Skládačka nedávala smysl. Pořád jsem s matkou pokulhávaly za realitou a hasily, co se uhasit dalo. Za těmi malými požáry vypukaly další a další, až nakonec mou sestru zcela pohltily a já se mohla jen bezmocně dívat.

Teď na začátku jsme ale já, Cyn, matka a naše tři lodní lístky fungovaly jako dokonale sladěný stroj. Byly jsme opojené tím nekonečným množstvím možností, které nabízel svět tam na druhém konci Atlantiku. Pamatuju si, jak jsme vypluli z Yorku. Lidé na břehu nám mávali a na tu malou chvíli vysvitlo na ocelově šedé obloze slunce jako znamení a příslib nového života. Vánek mi ovíval tváře a chladil jejich žár, protože jako vždycky, když jsem byla silně rozrušená, mnou třásla vnitřní horečka. Z paluby mě odtáhla až matka, když zvon svolával k večeři.

Levi nám zajistil stůl v klidné části jídelny, odkud byl dobrý rozhled na sál. Cestovali jsem druhou třídou, která ale jedla společně s hosty první třídy. Byla jsem úplně unešená z večerních rób dam kolem. Večer jsme si pak v kajutě špitaly často až do svítání, zatímco matka klidně odfukovala ukolébána vlnami a několika sklenkami campari.

„Jsem z toho všeho tak nervózní, Eve, všechen ten přepych kolem. Říkám si, proboha, holka, je to normální, že jsi v šestnácti nervózní. Víš, kolik bylo Gretě Garbo, když natočila svůj první film? Patnáct. Myslíš, že je taky tak nervózní, když má jít točit?"

Byla, vždycky. Svou trému a ostýchavost schovala za masku tragické femme fatale. Když dělala Ninočku, musel Melvyn Douglas hodiny a hodiny tajně zkoušet scénu, kdy spadne ze židle, aby byl její smích autentický a nemusela se do něj nutit. Titulky pak hlásaly: Greta Garbo se směje.

V New Yorku jsme přistáli během jednoho z krásných podzimních odpolední. Stromy zlátly a slunce na nebi bez jediného mráčku se opíralo do zdí a oken obřích mrakodrapů, které jako obrovské tesáky trčely na městem. Téměř synchronně jsme se na přístavním molu zarazily a hltaly velkolepost města. Lidé deroucí se ven z lodi do nás naráželi, otloukali nás kufry a občas nám i nadávali, ale my jsme dál opojeně hleděly na Manhattan koupající se ve vlídných podzimních paprscích. Clausewitze to pochopitelně nechávalo klidným. Zapálil si další cigaretu a pak se jal hledat volný taxík, který nás měl dopravit do hotelu, kde jsme měly přespat. Další den nás čekala návštěva newyorského agenta MGM.

Litovala jsme, že náš hotel není jednou z těch budov, které se téměř dotýkaly nebe. Vypadal provinčně a domácky. Po večeři jsme se odebraly do svých pokojů. Rozčilením jsem nemohla usnout, první noc na americké půdě mě tak rozrušila, že jsem se nakonec vzdala a pomaličku, abych nevzbudila Cyn a matku, se vyplížila do salónu. Po chvíli vrzly dveře a Cyn se přikradla za mnou. Chvíli jsme se beze slova dívaly z okna na noční New York. Byl plný světel z neonů a pouličních lamp, plný hluku, troubení a spěchajících lidí. Město nikdy nespí, řekl nám při večeři Levi, a my jsme viděly, že má pravdu. Cyn mě pak objala kolem ramen. Měla chladnou ruku a já jsem cítila, že se jí neznatelně chvěje.

„Bojíš se zítřka?" zeptala jsem se.

Trhla sebou, jako bych ji probudila ze sna.

„Já nevím, nevím, jestli to chci. Teda odjet do Hollywoodu. To, co stačilo v Birminghamu, je tady úplné nic. Co když nemám talent? Co když nejsem dost hezká?"

„Jsi krásná," ujistila jsem ji. Byla jsem si tím jistá. I jejím talentem. Nerozuměla jsem divadlu a popravdě mě ani nebavilo, ale věděla jsem, že Cyn talent má. Už jako malou mě dokázala rozesmát komickými výstupy, kdy napodobovala našeho otce, pak i učitele a některé výrazné osobnosti naší farnosti tak, jak jsme je znávaly z otcova kostela. Byla skvělá.

„Určitě tě zítra vyberou."