Její sláva

Kapitola 1

Tohle je Město andělů, Město snů, většinou těch pohřbených, protože z holek, které sem denně přicházely s kufříkem nacpaným hadry a bez centu v kapse, jich většina s ostudou končila zpátky na rodinné farmě na Středozápadě, nebo bůhvíkde. Jen některé to dotáhly na herečky, ale věřte mi, tyhle filmy v kinech neuvidíte. Kupují si je pouze zdejší zvrhlí milionáři a podržtažkové některých významnějších producentů, aby zjistili, jestli se mezi tou špínou a potem přece jen neskrývá skrytý poklad. I některé současné zářivé hvězdy takhle začínaly, ale ty už se ke své minulosti sotva budou hlásit. Tohle je L. A., Hollywood, jak na vás hlásá obří nápis nad městem, a jen Bůh sám ví, jak jsem se zde ocitla já. Nenechte se mýlit, v tomhle příběhu budu hrát pokorně roli statistky, protože pravá star teprve přichází na scénu.

Ano, to je ona, seznamte se s mou sestrou, Cynthie Smyth. Kometou, která proletěla mléčnou dráhou Hollywoodu a zapadla. Proto se teď snažím pochytat ty nebeské odlesky, kousky krystalů z jejího chvostu, třpyt, který kolem sebe rozdávala. Bylo jí na to vyměřeno jen 31 let. Dost na to, aby nevymizela z lidské paměti, ale dost málo k tomu, aby mohla zažít vše, o čem jsme si jako malé tajně špitaly v posteli, když jsme se po zhasnutí k sobě přitulily pod peřinou. Tehdy chtěla mít Cyn hezkého manžela s bradou jako Cary Grant a kopu dětí. Na konci toho všeho zbyly jen prášky a nekonečná kocovina a my byly na to vše s matkou úplně samy.

Náš otec Primus Smith (ne, není to chyba, opravdu Smith) byl váženým anglikánským pastorem, přesně tím typem, kterým tolik pohrdala Jane Austin. Kdyby ho znala, určitě by ho zvěčnila v některém svém románu jako komickou a politováníhodnou figurku. Byl škrobený, vysoký, vyzáblý a všechny okolo neustále bil po hlavě citáty z Bible. Bůh takový, jak jsem ho chápala já, v tom nebyl, ani náznak lásky, milosrdenství, odpuštění. Uměl být i podlézavý, pokud se mu to hodilo. Sliboval si od toho kariéru biskupa, nebo aspoň arciděkana, ale arcibiskup ho okázale přehlížel, protože tušil, že pod fasádou vzorného sluhy božího je člověk, kterému pramálo záleží na jeho ovečkách.

Moji matku od něj dělilo 12 let, ale ve skutečnosti mezi nimi zela propast velká jako Grand Canyon. Helen byla veselá, společenská, srdečná a svým hlasitým smíchem přiváděla otce k šílenství. Milovala film a všechno kolem něj. Toužila být herečkou, a tak si své ambice ukájela aspoň v ochotnickém spolku zdejší farnosti, kde ji většinou čekaly k uzoufání nudné role v mravoučných hrách, nebo náboženských výjevech. Jediná úloha, na kterou i po letech vzpomínala, byla Batšeba v nějakém kusu o králi Davidovi, kde si na sebe (podle slov mého otce) vzala nestydatý kostým, kvůli kterému byl sál pořád nabitý. Když na ni ctihodný pastor začal řvát, že se snad úplně zbláznila a že ho chce tímhle u arcibiskupa úplně odrovnat, odpověděla mu stroze, že ještě může být rád, protože jak známo, David spatřil Batšebu poprvé v lázni. ÚPLNĚ NAHOU. Otci spadla čelist. Od té doby se do matčiny herecké kariéry nepletl a pronesl jen velmi chabý protest, když k divadlu přitáhla i Cyn a když si ji později v pouhých 16 letech odtamtud vytáhl lovec talentů z Birminghamu, aby zde začala hrát pro jeho společnost. Měla totiž opravdu nadání, a navíc byla neskutečně krásná. Nejspíše bych ji přirovnala k Gene Tierney. Nádherně modelovaný obličej, tmavé vlasy a oči modré a hluboké. Byly to ty nejkrásnější modré oči, které jsem kdy spatřila. Tedy až do doby, kdy nás David O. Selznick seznámil s Jimmy Stewartem, ale o tom až později. Na Jimmyho a věci kolem něj je spousta času.

Cyn mohla skončit jako úspěšná hvězdička provinčního divadla, kdyby sem přes oceán nezavál vítr jistého Levi Clausewitze. Byl to možná jen poskok poskoka někoho z MGM, ale nám připadalo, že s ním přišel celý Hollywood. Dodnes si pamatuji, že jsme z něj cítily pachy líčidel smíšené s parfémy těch nejzářivějších star. Na něm samém nic oslnivého nebylo. Byl to malý chlápek, nesporně s židovským původem, což z něj dělalo dobrého agenta. Za kulatými brýlemi mu neustále živě poskakovala tmavá očka, kterými propaloval své okolí. Pohled mu dával jistou autoritu, jinak byl ale hubený a v obleku, který se snažil vypadat draze, se poněkud ztrácel. Sametový klobouk nikdy nesundával z hlavy, stejně jako z jeho úst nikdy nemizela cigareta. Vše, co říkal, cedil skrz zuby, takže mu občas nebylo rozumět. Cyn si přišel prohlédnout zřejmě na doporučení někoho z divadla, možná zdejší zhrzené divy, kterou připravila o role naivek a bohatých dcerušek. Druhý den se objevil u nás. Vtiskl konsternovanému otci do ruky navštívenku a spokojeně se rozvalil na křeslo v salónu. Možná mu unikl Primusův kolárek, možná ho považoval za komorníka, ale mluvit začal s mou matkou.

„Madam, včera jsem v Birminghamu zhlédl podivuhodné představení, vlastně představení byla slátanina, jediné, co ho pozvedalo z hnoje, byl výkon vaší dcery. Jsem zde jménem společnosti MGM. Byl jsem pověřen, abych zde na ostrovech vyhledal potenciální herecké talenty. Myslím, že vaše dcera naprosto vyhovuje profilu naší společnosti."

Matka vše poslouchala s otevřenou pusou a zvolna si každé slovo rovnala do úhledného štůsku, který mínila později založit pod názvem SPLNĚNÝ SEN, nebo A DO PRDELE, podle toho, jak se to vyvine.

„Tím myslíte, že by Cynthie mohla... že byste ji vzal s sebou do Ameriky?"

„Tak nějak," potvrdil její verzi Levi, „samozřejmě až vyřídíme potřebné úřední náležitosti. A nejednalo by se zatím o žádnou roli. Vaše dcera by absolvovala nejprve kamerové zkoušky, na jejichž základě by mohla dostat menší roli. Další se uvidí."

Primus se mezitím probral z hybernace.

„To je naprosto vyloučené," vypískl, „moje dcera nepojede do takového doupěte neřesti. Vždyť je jí teprve šestnáct."

„Pojedu s ní," utnula ho matka. Primus vypadal, jako by spolkl žábu.

„Helen, okamžitě pošli toho člověka pryč. Musíme si promluvit."

„Milostivá paní, nemusíte se obtěžovat, dveře najdu sám. Dám vám čas na rozmyšlenou do zítřejšího poledne, to je nejzazší termín pro rezervace lodních lístků. Těšilo mě."

Pozvedl na rozloučenou svůj sametový klobouk a by ten tam. V pokoji se chvilku rozhostilo napjaté ticho. Matka zaujala pozici lvice bránící své mládě.

„Jestli mně a Cyn nedovolíš odjet, přísahám, Primusi, že se s tebou rozvedu. A jako důvod uvedu tvou impotenci. Nebudu daleko od pravdy. Předpokládám, že se jim to na biskupství líbit nebude."

Primus jen němě otevíral ústa jako ryba, ale hlas ho zradil. Takovou rozhodnost od své ženy nečekal. Když se mu vrátila řeč, jen ochable poznamenal.

„A co bude s Evangelinou?"

„Přirozeně pojede s námi."

Tak se rozhodlo i o mém osudu. Evangelina jsem pochopitelně já, ale neříkejte mi tak prosím. Pro všechny okolo kromě mého otce jsem vždy byla Eve. A ještě jednu věc si vyjasněme hned na začátku. Nikdy jsem na Cynthii nežárlila, kdyby vás nedej bože něco takového napadlo. Její úspěch a kariéra byly i úspěchem mým, vše jsem s ní sdílela s nadšením dospívající puberťačky a hltala ten velký svět okolo, který se tolik lišil od naší upjaté domácnosti. Je asi přirozeností nedospělých dívek vnímat na všem jen to lesklé, lákavé a nevidět, co se pod tenoučkým pozlátkem skrývá. V tomhle smyslu jsem se stala dokonalým dítětem Hollywoodu, dítětem zlatého věku filmu. Píše se rok 1936.