Její sláva

Kapitola 3

Newyorská kancelář MGM: Jestli jste někdy chtěli zažít něco, co by vás od hlavy až k prstům u nohou pohltilo, naplnilo vás chvěním, vzrušením a očekáváním něčeho nového, tak jste tu na správném místě. Celé patro doslova vřelo. Pobíhali zde agenti, fotografové a kameramani pověření kamerovými zkouškami možných budoucích hvězdiček, vonělo to tu šminky a zároveň páchlo hereckou šmírou. Dívky na výstavních podpatcích s lícemi pokrytými až příliš hustě pudrem a tvářenkou seděly vyrovnané na lavičkách a staccato jejich rozhovorů se podobalo úderům psacího stroje. Byla tu i spousta mladých a pohledných mužů, z nichž většina upřela na Cyn svůj zrak, sotva doprovázena Levi Clausewitzem vstoupila do přeplněné chodby. Přítomné dívky na chvíli zvedly oči od zrcátek a zkušeným zrakem poměřovaly konkurentku. Cyn se jim nepodobala ani v nejmenším. Mezi desítkami zmalovaných a elegantních adeptek herectví se vyjímala jako drobný ptáček v kleci s papoušky. Cítila jsem, jak mi prsty drtí ruku. Ale Levi prošel bez mrknutí oka ztichlou chodbou a zaťukal na jedny z dveří.

„Kdo to zas do čerta je, říkal jsem jasně, že mě nemá nikdo rušit. Ať je to kdokoliv, vypadněte."

Clausewitz se ani v nejmenším nenechal odradit nevrlým hlasem uvnitř. Vklouzl do kanceláře a za chvíli nám pokynul, abychom ho následovaly.

Uvnitř byla místnost tak šest krát šest metrů. Navzdory nevelkým rozměrům se zde tísnil masivní psací stůl, nejspíše dubový a za ním obtloustlý chlápek, který se nám představil jako Harold Deer. Navzdory úctyhodným rozměrům vypadal velice svěže, ačkoliv v místnosti panovalo ukrutné vedro. Okna byla zavřená, snad aby světlo nerušilo kameru postavenou v rohu. Za jejím objektivem stál mladý muž asi kolem třiceti se světlými hladkými vlasy a hezkým úsměvem. Seznámit nás s ním nikomu nepřipadalo důležité, a tak jsem se musela spokojit s tím, že ho Deer oslovoval jako Leslieho. Dále tu byla drobná dívka se zápisníkem, sekretářka či tak něco a dáma s výraznými rysy, jejíž úloha byla zatím neznámá.

„Madame Lillian Gish," pronesl významně Deer. Lillian mírně pokynula hlavou. Učinily jsme němě totéž. Teprve teď nám došlo, kdo dotyčná ve skutečnosti je. Hvězda D. W. Griffitha, jedna z největších hvězd němého filmu.

„Tak jdeme na věc," prohlásil Deer, aby přerušil trapné ticho, „tohle je zlato tvoje životní šance, tak ji chytni za pačesy."

Cyn se zmateně dívala z Deera na matku a z jejího pohledu jsem vyčetla, že vůbec nechápe, co se po ní chce.

„Proboha, honey, vzpamatujte se, tohle jsou kamerové zkoušky a já jsem člověk, který rozhoduje o tom, kdo se podívá do továrny na sny a kdo dostane zpáteční lístek. Trochu si napudrujte nosík a vybalte nějaké sváteční šaty, ať vidíme, co ve vás je. A hlavně pohyb mládeži, nemáme na to celé odpoledne. Ty, Leslie, nažhav ten krám a chci vidět dobré záběry, detail, polodetail, en face, profil, zkrátka všechno. Tahle mladá dáma se chystá dobýt Hollywood."

Dívka s mohutným zápisníkem najednou vyskočila ze židle, jako by ji kdosi bodl špendlíkem. Popadla zmatenou Cynthii za ruku a vlekla ji někam mimo kancelář dřív, než mohla matka vznést jakýkoliv protest.

„Co s ní budou dělat," obrátila se Helen na Deera.

„Udělají z ní krasavici, madame, buďte naprosto bez obav."

Obě nás zřejmě napadlo totéž, protože se naše pohledy střetly a já v matčině četla, že si nepřeje, aby její dcera vypadala jako ty našminkované fuchtle na chodbě, ale zároveň jsme pochopily, že naše obavy se od této chvíle odehrávají mimo tento nablýskaný svět, do kterého se Cyn chystala vstoupit. Byly jsme bezradné, tolik jsme si to přály, a zároveň jsme poprvé za celou dobu od odjezdu z domova cítily tíseň. Tíseň z toho, že Cynthie se nám bude čím dál tím více vzdalovat. Když znovu vstoupila, jako by nám vrátili někoho cizího. Ano, vypadala nádherně, všechno na její tváři bylo perfektní, řasenka, tužka na oči, rtěnka, to všechno jí přidávalo několik let. V šatech, které jí těsně před odjezdem nechala matka ušít podle jednoho francouzského katalogu. vynikaly dokonalé křivky jejích boků a dlouhé nohy. Vlasy měla upravené do módních mačkaných vln a přelakované čímsi, co při každém pohybu hlavy vydávalo jemnou květinovou vůni. Stála před námi budoucí star. Jen už to nebyla Cyn.

„Představuji vám slečnu Cynthii Smithovou," zahalekal slavnostně Deer, „Smithová, proboha, kdo ti, děvče, dal tak pitomé jméno. V Hollywoodu nám běhá nejméně pět Smithových... Ani jedna si tak neříká."

„A co takhle Smyth." Vylétlo to ze mě, ani jsme nevěděla jak.

„Ta maličká není vůbec hloupá. Jak ti, andílku, říkají."

„Evangelina."

Deer si mě chvíli zkoumavě prohlížel, jako bych představovala nějaké exotické zvířátko. Cítila jsem, že mi zátylek vlhne potem a nebylo to jen nesnesitelným horkem v místnosti.

„Tak tedy, Evangelino, gratuluji ti. Právě jsi stvořila novou hvězdu. Ostatně v Hollywoodu se nikdo ve skutečnosti nejmenuje tak, jak se to uvádí na titulcích. Věděli jste, že Cary Grant se ve skutečnosti jmenuje Archie Leach. Věřili byste tomu? Takové hrozné jméno. S ním by mohl hrát tak leda popeláře nebo bouchače z přístavu. Možná ještě zapšklého starého mládence, nějakého profesora, řekněme, ale ne romantického hrdinu."

„Jestli dovolíte, Harolde, měli bychom začít."

Melodický a překvapivě mladistvý hlas patřil Lillian, která doposud vše sledovala mlčky a navzdory horku seděla v křesle v peleríně a klobouku.

„Odpusťte, madame, chápu, že vám na tom záleží, abychom pro roli vaší dcery vybrali tu nejlepší dívku."

„Sakra, jasně že mi na tom záleží, Deere, tak se dejte do práce, za kterou jste placený, a přestaňte žvanit nesmysly."

Její přísný pohled rozhýbal celou místnost. Kamerová zkouška se rozjela naplno. Leslie se za objektivem činil, zatímco dívka se zápisníkem dávala Cyn pokyny. Při tom ještě stíhala něco neustále čmárat do bloku na svém klíně. Deer zatím vše znalecky obhlížel. Jen jeho sekretářka seděla nehnutě na své židli a nezúčastněně si pilovala nehty.

Za deset minut bylo po všem. Všichni včetně nezvykle mlčenlivého Clausewitze jsme byli vystrčeni na chodbu s tím, že Deer se nám ozve.

Teprve teď našla Cyn ztracenou řeč: „O co tu jde, Clausewitzi, nějak jste mi zapomněl říci, že bych měla hrát dceru samotné Lillian Gish."

„Tak nějak, slečno, by to asi situaci neprospělo, byla byste zbytečně nervózní. Madame je velmi náročná, co se hereckých partnerů týče, takže chtěla být sama přítomná kamerovým zkouškám. Bylo tedy lepší ponechat vás do poslední chvíle v nevědomosti. Myslím, že jste ji velice interesovala."

„Myslím, že má pěkně nos nahoru," opáčila matka, „dívala se na nás jako na nějaký plebs. Nejsem si jistá, že by moje dcera měla začínat kariéru vedle někoho takového."

„Madame má velké styky mezi špičkami Hollywoodu. Nedejte na to, jak vypadá. Je to velmi velkorysá a přátelská dáma. Jsem si jist, že ze všech uchazeček si vybere právě slečnu Cynthii. Ostatně nešlo se nevšimnout určité fyzické podobnosti mezi oběma, což jistě přispěje ke zdárnému výsledku."

Levi si byl jistý. Mohly jsme se jen spolehnout na jeho čuch ostříleného hollywoodského kozáka. A čekat.