Therapy | Kim Taeyhung

12. Konfrontace

Další ráno jsem se probudila s tím, že jsem uslyšela, jak se někdo o něco bouchl. Ten někdo sykl bolestí. Otevřela jsem oči a vybavila si včerejší noc. Byla jsem v Taehyungově pokoji. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla Taehyunga, jak si mne jeho koleno, které si bouchl.

„Sakra, já tě nechtěl probudit..“ „V pohodě. Bouchl ses hodně?“ „Jo, bolí to jak svině. Navíc mi třeští hlava a mám kocovinu. Skvělý probuzení po ránu, nemůžu si ani stěžovat.“ „Zůstaň tu. Dojdu ti pro prášek a vodu.“ Vylezla jsem z postele a došla do jejich společný kuchyňky. Snažila jsem se být, co nejvíc potichu. Nechtěla jsem nikoho probudit. Nalila jsem mu studenou vodu a v šuplíku našla prášek na kocovinu. Měli tam toho snad tři krabičky, je mi jasný, co jim pomáhá po divoký noci plný alkoholu.
Vrátila jsem se zpátky do pokoje jen abych tam našla Taehyunga schouleného do klubíčka s polštářem v objetí.

Aww.

„Mám tady pro tebe pochoutku. Prášek na kocovinu a vodu. Pojď to zapít.“ „Ugh, neee.“ Zamručel do polštáře. Sedla jsem si k němu na kraj postele a pohladila ho po zádech. Spokojeně se usmál.

„Pokud to zapiješ, tak tě budu hladit po zádech celý den.“ „Nejdeš do školy?“ zeptal se, co se mezitím posadil. Zavrtěla jsem hlavou. „Proč ne?“ vzal si prášek a zapil ho. „Mám se o tebe postarat, tak to taky udělám.“ „Nechci, abys kvůli moji blbosti zmeškala látku.“ „Jeden den, se nic nestane. Mia mi to pak když tak vysvětlí.“ „Když říkáš. Ugh, já dneska budu jenom spát.“ Přikryl se peřinou a nepípl ani jedno slovo.

To bude asi nejlepší, co teď můžeš udělat.

„Lottie?“ „Mhm?“ „Děkuju.“ „Buď víc konkrétní, je toho spousta za co mi můžeš děkovat.“ Udělala jsem si z něj trochu srandu. Otočil se bokem ke mně a díval se mi přímo do očí. „Za to, že jsi se mnou spala. Příště to bude se vším všudy.“ Mrkl na mě, když to dořekl.

Vzala jsem nejbližší polštář a mrskla to po něm. „To určitě. Nechte si zdát, pane!“ Vyplázla jsem na něj jazyk a vstala z postele. „Kam jdeš?“ „Nechám Vás spát, Vaše veličenstvo.“ „Jak velkorysé od vás.“ Protočila jsem oči a radši za sebou zavřela dveře. Potřebovala jsem se převléknout, vyčistit si zuby a pak připravit něco k snídani pro všechny. Jin toho má hodně na práci a chtěla bych mu trochu pomoct. Pelášila jsem zpátky do pokoje, čapla triko a nějaký tepláky, převlékla se a šla do sdílené koupelny.

Bylo docela brzo, čas kdy se všichni připravovali do školy takže v koupelně bylo dost holek. Jakmile jsem vstoupila, tak se na mě všichni otočili. Pak si něco začali šuškat a přitom na mě ukazovali a posílaly mi pohledy typu: "Proč ta holka vůbec existuje?"

Prošla jsem kolem nich a dělala, že jsem si ničeho nevšimla. Bylo tam jedno volné umyvadlo, tak jsem si tam dala věci. Svázala si vlasy do drdolu a vytáhla si kartáček s pastou.

„To je ona. Podívej se na ni, vždyť je úplně obyčejná. Není ani hezká, co na ní Taehyung může vidět?“

„Co tady dělá? Neměla by být v nějaký zóně pro děvky? Přinutit dva kluky, aby se kvůli ní prali..ubohý“

„Nechápu, jak ji mohli přijmout. Vsadím se, že její rodiče jsou nějací rolníci. To by jí sedlo.“

Všechny se začaly smát. Nevěděla jsem, co dělat. Nikdo z nich neví celou pravdu, tak proč si tak vymýšlí?

Rychle jsem si vyčistila zuby a odešla. Slyšela jsem za sebou jen smích a jak si někdo tleskl.

Nenechala jsem se tím vyvést z míry. Uklidila jsem si hygienické potřeby zpátky do pokoje a mířila si to k nim do chodby. V tom jsem potkala někoho, kdo mi málem způsobil infarkt.