Rychlým chvatem jsem ukončila život jednoho z upírů, na které jsme společně s bratry narazili když nám bylo nedaleko Kansasu nahlášeno několik těl bez krve místními lovci. Dean se okamžitě chytil příležitosti cokoli zabít a Sam jako vždy protestoval o možném nebezpečí. Jistě že nám dalo práci najít ukryté hnízdo tamních upírů, ale díky všem vodítkům a taky Samově zásluze jsme zachránili dalším nebohým lidem odpolední vycházky do lesů.
Dean hodil tmavou tašku na dřevěný stůl a rychle někam odběhl. Sam a já jsme se posadili už v pohodlí bunkru Strážců slova naproti sobě a unaveně si oddechli. Dean po pár minutách přiběhl a plný energie postavil vychlazené láhve piva před každého z nás a poté se také posadil.
,,Máš víc energie než by se dalo čekat." Prohodila jsem a sáhla po lahvi ve stejný moment jako Sam. Dean se jen pousmál a napil se.
,,Vždycky mi zvedne náladu když můžu něco zabodnout."
Se Samem jsme se zasmáli a všichni jsme si lokli piva. Bylo už pozdě v noci a my jsme se vrátili sem, domů jak jsem tomu začala po nějaké době říkat.
,,No nic. Uvidíme se ráno." Řekl Sam po několika minutách uklidňujícího ticha a vydal se směrem k chodbě, která vede do jeho pokoje stejně tak jako do těch našich.
,,To už to balíš? Kolik je hodin, tak jedenáct?" Protestoval jeho bratr a nechápavě rozhodil rukama.
Sam se uraženě otočil a promluvil.
,,Já nejsem ten co si stěžuje, že na něj nezbyde ráno kafe." Nevyhnul se úsměvu a přímo si užíval Deanův výraz.
,,Dobrou noc, Same." Vstoupila jsem do řeči, abych odlehčila situaci.
Dean jen protočil oči v sloup a dopil pivo před sebou.
,,Uvidíme se ráno." Dodal Sam a odešel.
,,Padavka." Pošeptal si Dean a zadíval se mým směrem.
Opřela jsem se o dřevěné opěradlo a všimla si jak na mě někdo kouká.
,,Jsi v pořádku? Po tom dnešku." Zvážněl Dean a z minuty na minutu vypadal ustaraně.
,,Proč bych nebyla?" Odpověděla jsem nervózně a snažila se nahodit falešný úsměv.
Další možnost k jeho proslovu jsem mu nedala, protože jsem se zvedla ze židle a mírným přáním na dobrou noc jsem odešla. Zavřela jsem za sebou dveře, lehla si na postel a zhasla lampičku. Už dlouhou dobu jsem odmítala myslet na něco před tím než jsem poznala bratry, ale pouhou Deanovou otázkou jsem se doopravdy musela zamyslet zda jsem vážně v pořádku či si to jen nenalhávám. Únava se na mě za pár minut projevila a já usnula tak tvrdě, že by mě snad ani výbuch ve vedlejší místnosti nevzbudil.
ČTEŠ
Pieces of Me //SPN FF//CZ
FanfictionJe těžké zapadnout mezi obyčejné lidi, když jste tak očividně jiní. Ne po vzhledové stránce, ani po stránce chování či myšlení, mluvíme tu o rase. O rase, která není smrtelná, nedá se snadno zranit, jinak cítí, uvažuje a přesto se uvnitř tohoto stv...
