Pieces of Me //SPN FF//CZ

Chapter 6 /Daisy/

Otevřela jsem posuvné dveře a vešla na prostornou zahradu kde jsem na samotném konci spatřila dívku jak sedí na zemi a prohlíží si sedmikrásku, co utrhla ze země.

,,Ahoj, Daisy." Zamávala jsem jí a sklonila se k ní.
Dívka se lekla a kousek se ode mě odsunula.
,,Nemusíš se mě bát. Neublížím ti."
Pomalu jsem si sedla naproti ní a nepřestávala se usmívat.

Daisy mohlo být něco okolo šestnácti let, ale její stavba těla se podobala na mnohem mladší dívku.
Měla světle hnědé vlasy svázané do jednoho copánku, který jí sahal až po pas.

,,Jak se máš Daisy?"

Neodpověděla, ale už když jsem sem šla, tušila jsem, že bude jedním z těchto případů.
,,Máš ráda květiny?"
Konečně alespoň kývla na znamení souhlasu a ve mě to vyvolalo velmi dobrý a hřejivý pocit.
,,Poslouchej. Nebude to lehké to pochopit, ale nemusíš se ničeho bát. Nikdo ti už neublíží. Daisy, přišla jsem, aby jsem ti pomohla, aby jsem pomohla ostatním, ale k tomu budu potřebovat tebe."
Tušila jsem, že věta postavená na tom, co je asi její největší trauma bude zásahem na nejcitlivější místo jejího světa, ale nemohli jsme si dovolit ztrácet čas.

Daisy sklopila hlavu a zhluboka se nadechla.
,,Pomůžeš mi?" Zašeptala.
,,Proto tu jsem. Nemám v plánu ti ublížit, jen mi musíš věřit a říct mi co se stalo."
,,Nebudeš věřit." Řekla jednoduše a utrhla ze země další sedmikrásku.
,,Za pokus nic nedáme." Usmála jsem se na ní.

Daisy na mě zvedla svoje jasně zelené oči a znovu kývla.
,,Co to bylo? Pamatuješ si to?"
,,Pamatuju si jak, jak na mě to zvíře  skočilo. Poškrábalo mě."
Daisy natáhla pravou ruku směrem ke mě a já si všimla téměř čerstvých rudých škrábanců. ,,Pak, pak mě to kouslo, do ruky, vidíš, tady." Řekla a ukázala na své rameno.

Podle svých zkušeností jsem poznala, že ten kousanec nebyl od obyčejného upíra, moc dobře jsem však znala monstrum, které má tesáky takového tvaru.

,,Nic víc si nepamatuju. Probudila jsem se až v nemocnici."
,,Moc děkuju Daisy. To mi bude stačit, nechám tě teď v klidu."

Ještě jsem jí věnovala úsměv a vydala se zpátky dovnitř.

,,Jak to šlo?" Zeptal se Dean.
,,Překvapivě, moc dobře."
,,Místní policie nám o tom zakázala mluvit, ale já si myslím, že by s tím měl něco někdo dělat a vy jste první kdo se přišel Daisy alespoň na něco zeptat od toho incidentu." Vysvětlila Sara.
,,Nechceme vás připravit o celé odpoledne, vyprovodíme se sami. Děkujeme." Rozloučil se Sam a společně jsme vyšli ven před dům.

Vydali jsme se stejnou cestou, kterou jsme přišli a mířili jsme zpátky k motelu.

,,Takže, co říkala?" Zeptal se Sam.
,,Měla poškrábanou celou ruku a jak se zdá i ona jasně viděla, že na ní skočilo zvíře. Jen ten kousanec nedává smysl."
,,Upír?" Dal se do řeči Dean.

V ten okamžik mi na vteřinu v hlavě proletěla myšlenka toho, že pokud opravdu jde o to, o co si myslím že jde, tak tohle může být poslední případ, který kdy řeším. Nechtěla jsem je stavit do situace volby, ale to ani snad volba nebyla, bylo jasné co udělají až všechno praskne a já se konečně dozvím jak to skončí.

,,Ne, o upíry se nejedná."