Pieces of Me //SPN FF//CZ

Chapter 13 /Princezna/

Než Jack stačil cokoliv říct, podlomili se mu kolena a já s Deanem jsme ho jen tak tak stihli podepřít. Společně jsme ho posadili na okraj jedné postele a snažili se získat jeho pozornost.

,,Jacku. Notak." Vzala jsem jeho obličej do dlaní a snažila se ho udržet při vědomí.
Dean a Sam stáli za mnou a čekali až se zase rozpovídá. Netrvalo dlouho a Jack pomalu zvedl hlavu a zadíval se na mě.
,,Co se stalo?" Zeptal se ho Dean bez zaváhání.
Dala jsem své ruce z jeho obličeje a jednu položila na jeho rameno, protože se třásl a kdyby se teď měl zvednout tak nevěřím, že by se na nohou udržel.
,,Oni. Byli jsme na hřbitově. Oni, nás napadli." Odpověděl vystrašeně.
,,Kdo oni?" Ptal se Sam.
Jack si dal s odpovědí načas, ale přece měl dost síly na to nám jí dát.
,,Netuším, ale vypadali jako upíři, jenže, jinak."
Otočila jsem hlavu a podívala se na bratry. Dean se začal zběsile rozhlížet kolem sebe a pak položil otázku.
,,Kde je Cas!?"
,,Řekl ať uteču. Ať se neohlížím."
Dean si v rychlosti klekl ke mě a chytl Jacka za jeho bundu.
,,A ty jsi prostě utekl?! Co tě to napadlo!"
V ten moment jsem prostě vypla. Chytla jsem Deanovu ruku a postavila se na nohy a on mě následoval.

,,Myslíš si, že ti řekne něco víc, když na něj budeš neustále křičet?"
Neměla jsem už nervy k občasnému chování Deana oproti Jackovi.
,,Není žádná omluva pro to, že ho tam nechal. Prakticky pořád přivádí Case do problémů!" Křikl na mě.
,,Deane, to už je moc. Všichni moc dobře víme, že měl něco udělat, ale není fér si na něm vybíjet zlost, kterou očividně cítíš k někomu jinýmu."

Oba jsme se tomu druhému podívali do očí a Dean to po pár minutách vzdal a malinko se uklidnil.

,,Vy dva tu zůstanete." Řekl Dean a ukázal na mě a Jacka. ,,Same, jedeme."
,,Kam?"
,,Jedeme najít Case a potom vypadneme z tohohle města." Bez jediné odpovědi odešel ven a práskl za sebou dveřmi.
,,Same, omlouvám se." Promluvil Jack a Sam mu věnoval chápavý pohled.
,,Buďte opatrní." Řekla jsem mu těsně než odešel.

Nyní jsme tu zůstali jenom my dva s Jackem a jak jsem se na něj tak koukala, necítil se dvakrát dobře. Měl několik ran na obličeji, krvavé čelo, roztržený ret a spousta krve z jeho nosu. Vlasy měl celé pocuchané a samozřejmě jsem si všimla drobných škrábanců na jeho krku, které by se už díky tomu, že je s části anděl měli dávno hojit, jenže se tomu tak nestalo.

,,Počkej tady."
Z koupelny jsem donesla skleněnou misku s vlažnou vodou a dva středně velké ručníky. Misku jsem položila na noční stolek a sedla jsem si vedle něj.

,,Omlouvám se." Řekl, když jsem zrovna namáčela jeden z ručníků.
,,Jacku, nemáš se za co omlouvat. Určitě jsi udělal všechno co jsi mohl a Castiel měl zřejmě dobrý důvod poslat tě pryč."
Opatrně jsem přiložila ručník na jeho čelo a setřela veškerou krev, která zůstala na již zahojené ráně.
,,Co jste na tom hřbitově vlastně dělali?"
Ručník jsem ponořila zpátky do misky a voda se zbarvila do světle červené. Trochu jsem ho opláchla a pokračovala v čištění jeho obličeje.
,,Castiel nějak zjistil, že několik obětí našli poblíž toho hřbitova a když jsme tam vstoupili, zavalila nás skupina těch 'věcí', jenže když se jich stále objevovalo víc a víc, Castiel najednou křikl ať zmizím a tak jsem poslechl."
Než mi tohle všechno vysvětlit, tak jsem stihla vyčistit celý jeho obličej a konečně vypadal jako předtím.

,,Měl jsem tam zůstat. Měl jsem bojovat. Ale utekl jsem, zase."
Sebelitování je u Jacka obvyklou činností, ale neměl k tomu jediný důvod, alespoň z mého pohledu věci.
,,Jacku, Sam a Dean Castiela najdou o to se bát nemusíš. A neutekl jsi, jednoduše jsi poslechl jeho příkaz a to je někdy důležitější než udělat to, co si myslíš ty, že je správné."
Projela jsem svými prsty jeho vlasy a trošku je upravila, aby nevypadaly tak rozcuchaně.

,,Jacku, pamatuješ si, že by tě ta 'věc' poškrábala?"
,,Ne, nemyslím si, proč?"
,,Protože máš známky drápů po celém krku."
Jack si přejel prsty svůj krk a ucítil menší rýhy, které ani tak nebolely, ale určitě na nich něco podivného bylo.
Naší konverzaci přerušil můj telefon, který začal zběsile zvonit v mé kapse.

,,Same?" Zvedla jsem hovor, který by měl být od něj.

,,Zdravím, princezno..."