~6~

9 2 1
                                    

Tahle písnička je strašně romantická bych řekla😁
Mno..Hope you like it!😁

Po delším tréninku jsme se já, trenér a střídající hráči přemístili do šatny. Do začátku zápasu trvala necelá hodina a Jürgen "hecoval" své hráče, kteří se převlékali a byli nervózní. I když byli trochu nervózní, smáli se a bavili se. Já jsem mezitím čekala na lavičkách pro střídající hráče. Také jsem byla nervózní, nevím proč. Kvůli incidentu s Mohamedem? Nevím. Z velkého přemýšlení mě vyrušil zvonící telefon. Volal mi Thomas, můj žák a v tom momentu mi to došlo. Jsem dva dny pryč a dnes měl být trénink. Úplně jsem zapoměla. Přijmu jeho hovor, i když nemůžu slyšet přes fandící fanoušky: „Ahoj Tome, ja teď nemůžu..já totiž...", přerušil mě:„V pohodě May, jen jsem ti chtěl za nás všechny z týmu říct, že víme o tom, kde jsi a podobné věci o tom, co se teď děje. Volám ti proto, abych tě uklidnil, že si o trénincích vůbec nemusíš dělat starost, našli jsme si prozatím náhradníka, užij si to hlavně!", dořekl i s rozloučením, ja jsem mu za vše poděkovala a také se rozloučila. Bylo mi trochu blbě, když řekl, že si našli náhradníka, ale na druhé straně jsem byla ráda. Přemýšlela jsem o tom, kdo by mohl být mým náhradníkem, když v tu chvíli začali vycházet hráči obou týmů, Arsenal i Liverpool z šaten velkého stadionu. Fanoušci začali křičet. Abych se přiznala i já jsem se zapoměla a fandila. 

Za celý zápas padlo hodně žlutých karet. V 33. minutě začali Španělští fanoušci křičet, bubnovat, pískat. Keidi Bare skóroval. Moji kamarádi byli společně s trenérem a semnou zklamáni, což se změnilo v 83. minutě, kdy Bobby "kopl branku" z penalty a srovnal skóre. Musím říct, že gól to byl krásný a přesně namířený do pravé části branky. Do konce již zbývalo necelých sedm minut plných naděje. Diváci jásali, fandili jako o život, ale fotbalistům z obou týmů to nepomohlo tak moc, aby dali gól. Zápas tedy skončil vyrovnaně a oba týmy čekaly penalty. První kopal Antoine Griezmann. Úspěšně, dala bych za vinu brankáři, že míč nechytil, protože střela nebyla nějak těžká. Na řadě byl Jordan (Henderson) bohužel s neúspěšnou střelou. Musím zase uznat, že Atletico má vcelku dobrého brankáře, nebo měl v tomto momentu štěstí? Fernando Torres s jeho střelou byl také úspěšný stejně jako následující Gabi, Gaitán a Filipe Luis. Plný počet. Liverpool byl nadále také úspěšný, ale díky Hendersonovému neúspěchu zápas prohráli. Bylo to tedy 4:5 na penalty pro Atletico. Fanoušci opět šíleli a hráči taktéž. Finále Audi Cup vyhrálo Atletico Madrid.

Poražení se postupně vraceli do šaten a cestou je utěšoval Jürgen. Následovala jsem je a následně čekala v autobusu na odjezd. Mé čekání trvalo asi třičtvrtě hodiny, ale cesta na prokletý hotel byla rychlá. Kluci byli stále zklamaní a nijak se nabavili. Vlastně, proč se divím? Měli velkou šanci na výhru.

Když jsme dojeli do cíle (hotel), poměrně jsme spěchali na večeři. U stolu jsem opět seděla s trenérem. Mohamed byl na tom teď asi ještě více špatně než předtím, což mě mrzí. Měla jsem v plánu si s nim večer promluvit. S večeři jsem spěchala a jako první jsem měla prázdný talíř. „Omluvte mne", řekla jsem ostatním u stolu a namířila si to směr můj pokoj. Dala jsem si sprchu, tentokrat bez jakéhokoliv incidentu, uklidila jsem, do televize zapojila flašku s filmem a objednala jsem si popcorn, láhev vína a nachos. To byl můj plán, promluvit si s Mohamedem u filmu, kde by mohl být v klidu. Tedy pokud by to ještě šlo. Slyším klepání na mé dveře a podle silné vůně poznám, že je má objednávka tady. Zaplatila jsem a najednou slyším něčí hlas, který mě zdraví: „Ahoj? Večeře ti nestačila?", jediný člen týmu, který měl aspoň malý úsměv na tváři. „No nemám hlad, ale..vlastně..tobě jsem teď chtěla volat. Počkej chvíli", šla jsem odložit jídlo s vínem a sebou za Sadiem jsem vzala propisku s papírkem, kde jsem napsala:

Ahoj,
měl by ses trochu odreagovat, takže tě zvu ke mě na pokoj ve 21:00. Mám popcorn, nachos a láhev vína, plus mám sebou flešku s filmem. 

Doufám, že mě nenecháš ve štychu a přijdeš.

S pozdravem,

May

Po dobu, kdy jsem psala, jsem na sobě cítila zmatený pohled. „Tohle dej Mohamedovi a nic mu k tomu neříkej, prosím", zase se na mě zmateně díval, ale nakonec kývl a s papírkem odešel. Celou dobu jsem jen doufala, že Mohamed přijde. Do 21:00 trvala hodina a já jsem celou dobu jen přemýšlela nad tím, co se v poslední době děje.

Tak co? Přijde Mohamed nebo ne?😁

Remedy of the pastKde žijí příběhy. Začni objevovat