Sedím na parapetu jednoho z mnoha oken velikánského Kruvalu.
Na úplně černé obloze svítil veliký měsíc a okolo něj bylo posázeno tisíce malých třpytivých hvězdiček. Byl to úžasný pohled.
Sem si sedala poměrně často. Měla to tu ráda. Byl tu klid, krásný výhled a školník tudy nechodí, takže jí po večerce nenachytá. Často tu i usne přesto jaká je tu zima.
Chci, abych měla možnost znovu spatřit svoje rodiče. Toto si přála malá brunetka, když její medové oči upřely pozornost na právě padající hvězdu.
•••
K jejímu štěstí se neprobudila na studeném parapetě okna, na kterém usnula. Probudila se v posteli její nejlepší kamarádky Emilie. Rozhodla jsem se jí hledat. Doufám, že nespí někde na chladné zemi.
Ale k mé smůle, když jsem vdzala, tak se ozvalo hlasité křup.
Že jsem právě šlápla na mojí nejlepší kamarádku, jsem si uvědomila příliš pozdě.
•••
Na vyučování dnes nepřišli pouze čtyři studentky. Přesněji Debbie, Catherine, Elisabeth a rozšláplá Emilie.
Emilie měla dvě zlomená žebra a jedno pochroumaný, takže stačilo pár mávnutí hůlkou, vypít dva lektvary a bylo vše v pořádku, naštěstí. Ale nesměla se moc namáhat.
Pohled Debbie:
Společně s Catherine a Elisabeth sedíme okolo postele, do které jsme před chvílí položily zraněnou Emillie.
Popravdě si to dost vyčítám. Je to celé moje chyba. Kdybych se po večerce netoulala po hradu, tak by mě Emillie nešla hledat, nepoložila by mě do její postele a ja bych jí potom nezašlápla.
Kdybych alespoň dávala pozor!
Z mého rozmlouvání o tom jak moc jsem blbá mě vyrušila madam Meanová, - poměrně mladá lékouzelnice a ošetřovatelka v Kruvalu - která začala podávat Emillie nějaké lektvary. Když Emilie ty lektvary pila tak házela docela komické obličeje.
•••
Větu ,,Moc mě to mrzí Emillie." jsem za poslední hodinu a půl řekla nespočetněkrát.
Právě jdu s kamarádka do jídelny na oběd.
,,Co si dáte, holky?" zeptala se Elisa, ovšem ostatní holky byly myšlenkama úplně jinde.
V jídelně si sedly na jejich obvyklá místa a hned si začaly nandavat na talíř.
Zatím co ostatní holky si nandaly na talíř nějaké lehčí jídlo, např. salát, lososa nebo polévku, Debbie bez rozmýšlení chňapla po palačinkách - jejím nejoblíbenějším jídle. Snědla toho tolik, co ostatní holky dohromady.
•••
Když jsme se vracely, tak za mnou přiletělo velmi milé překvapení. Byla to malá sovička pálená, nejspíš je ještě
mláďátko, jelikož jí nešlo se zastavit a tak do mě docela nemotorně narazila.
Docela mě zarazilo, co by v tom dopise mohlo být. Remus má svojí sovu, ohodně větší a rodiče nemám, bohužel.
Ahojky,
toto můj první příběh a tak asi nebude vypadat podle mých představ. Doufám, že se to časem zlepší.
Vaše Terezka 123.😄❤😄
