BOHUHODNI

Kapitola 2. - Nová éra

Usedl prach a všichni, co se dostali bez úhon a vážnějších zranění se začali vzpamatovávat z toho, co se stalo. Většině lidí se změnila buněčná struktura a stali se součástí nového druhu lidí, mezi ně nepatří jen Borns, ale i většina jeho přátel. Armard se vypořádával se svými schopnosti. Jeho schopnosti zahrnují umění stínů, dokáže svoje tělo přeměnit na žijící stín. Johnovi se dostali schopnosti ohně a jeho sestře Marii schopnosti vody, oba se navzájem doplňovali. Celá parta zkoušela, co zvládnou, jen Borns ne, ten se musel starat o Juniora a truchlil za zesnulou Kate. Věděl o svých schopnostech, ale nechtěl případně ohrozit dítě, tak je radši nevyužíval. Po týdnu, co Kate zemřela, šel Armard se podívat na Bornse. Zazvonil u něj, ale neotvíral. Tak ještě chvíli to zkoušel, ale nakonec mu přišel otevřít. "Co chceš?" Zeptal se ho. "Přišel jsem se na tebe podívat a popřát upřímnou soustrast." Řekl mu. Bornsovi se zase rozslzely oči a objal Armarda. Vzal ho dovnitř a začali rozebírat, co se se světem stalo. "Víš, co jsem zjistil, většina lidí dostala tyhle nadpřirozena a nemyslím si, že to dopadne dobře." Řekl Armard. "Budou přicházet nové války, nové hrozby a hůř, v bezpečí rozhodně nikdo nebude." Pokračoval. "Proč mi to říkáš?" Zeptal se Borns. "Abys ses případně připravil na to, že může něco přijít a ohrozit tebe, nebo mladýho." Odpověděl. "...a co že máš ty za schopnosti?" Ptal se dál Borns. "Jestli to dobře chápu, dokážu se přeměnit na stín, z prva jsem se začal bát, co se děje, a tak jsem se vynořil, ve své normální formě. A co ty, dostal jsi něco?" Zeptal se. "Můžu vytvářet blesky, sice s nimi můžu něco dál dělat, ale radši nechci." Povídal. Borns mu poté vysvětlil proč nechce rozvíjet své schopnosti a Armard to ihned pochopil. "Hele, myslím si, že by ty tvoje schopnosti nepřišli na zmar, stačilo by říct Marii nebo Johnovi a Juniora by určitě pohlídali." Navrhnul. Borns po krátkém přemýšlení nakonec souhlasil.

"Zase jsi zapálil závěsy Johne?!" Ptá se naštvaně Maria. "Jsem si kýchnul a ten oheň prostě zase přišel." Řekl a pousmál se. "Navíc, neměl bych já mít vodní schopnosti, když jsem teda hasič, a ne opak vody?" Pokračoval a smál se. "Hlavně kvůli tomu nebreč!" Utahovali si z něco Maria. John pak začal uklízet dům a Maria mezitím myla nádobí. Poté Maria dostala zprávu. "Píše Armard?" Divila se. "Co chce?" Zeptal se John. "Mám přijít k Bornsovi, že prý potřebuje pohlídat Juniora." Jakmile to dořekla, tak začala se převlékat a pomalu vyrazila. Když dorazila k domu Bornse, tak Armard stál u dveří, Maria se ho nejdřív zeptala, jak se Bornsovi daří. "No, radši se ho zeptej sama." Odpověděl jí. Oba poté vešli dovnitř, Borns jí začal vysvětlovat, že potřebuje, aby pohlídala na nějakou dobu Juniora, Marie souhlasila a než odešli, tak se ho zeptala, jak mu je. "Znáš ten posranej pocit, když seš na dně? Tak mě někdo přes to dno prorazil, až úplně někam do prdele." A odešli. "Tak prcku, teď jsme tu jen ty a já. Asi se půjdeme projít."

Armard mezitím vedl Bornse do staré a opuštěné tělocvičny. Cestou si však neřekli ani slovo, Bornsovi hlavně nebylo do řeči a Armard nevěděl, co mu říkat, když je v takovém stavu. Po krátké cestě dorazili na místo. "Tohle místo si pamatuju, tady jsem kdysi trénoval na svůj úplně první zápas." Říkal Borns. "Výborně, tak víš, jak to tady chodí." Pousmál se Armard. "Tak nejprve mi ukaž, co zvládneš." Borns se na něj podíval, oddechl si a vyvolal blesky. "Slušný, teď zkus koncentrovat tu energii a pokus se vystřelit." Armard mu postavil do cesty starý pytel. "Zkus trefit ten pytel." Borns se nadechl a snažil se soustředit. Zavřel oči, vydechnul a pytel zmizel. "Páni, čekal jsem, že to bude menší rána." Řekl Armard překvapeně. "Sám víš, že umím dávat rány." Podotknul Borns. Poté Armard zkoušel Bors sílu, jestli se nějak nezměnila. "Zkus mi dát ránu." Pobídnul Armard. "Nebudu do tebe mlátit!" Řekl Bors naštvaně. "Hele, něco ještě přežiju, co myslíš, že jsme dělali na vojně, pořád jsme se mlátili. Tak ukaž!" Bors otráveně šel k Armardovi a praštil ho. "Pořádnou!" Nabádal Armard. Borns trochu přidal na síle. "Sis říkal boxer? Však mlátíš jak sračka!" Provokoval. Bors poté praštil takovou silou, že mu zajiskřily ruce a Armard letěl přes celou místnost. "Do prdele, jsi v pořádku?!" Volal Borns. Běžel za Armardem. "No, sílu máš pořádnou, to se musí nechat." Pousmál se. "Kurva promiň, nechtěl jsem ti ublížit." Omlouval se. "Dobrý, ještě se dokážu postavit, tak je to dobrý."

Pár hodin ještě trénovali, pak Armardovi přišla zpráva a musel odejít. Borns když šel domů, tak uslyšel volání o pomoc. Běžel se tam podívat, ale najednou uslyšel výstřel. "Tak jo, to by byl další." Uslyšel. Šel se vydat, tváří tvář tomu vrahovi a ozvalo se. "A já už si myslel, že už se neuvidíme." Řekl vrah. "B-Bille?!" Řekl Borns zděšeně. "Hele, tohle neřeš, je to nad tvoje chápání, navíc, tohle je má nová práce." Vysvětlovat Bill. "Takže, ty zabijíš lidi, nepříjde ti to trochu moc?!" Ptal se Borns. "Lidi? To, co z většiny udělal ten meteor, to už nejsou lidi, ani já ne. Já jen zabijím ty vylepšený lidi, kteří jsou na mém majáčku." Řekl Bill s úsměvem. "Věděl jsem, že seš hajzl, ale že až takovej? Nejraději bych ti jednu praštil do ksichtu!" Řekl výhružně. Bill se pomalu přibližoval k Bornsovi "Ty teď můžeš bejt rád, že nejsi na mém seznamu hledaných, tak být tebou se hodím do klidu kamaráde." Poté se Botrncovi podíval do očí a pokračoval "Slyšel jsem, že ti umřela žena, mě mrzí. Naštěstí se děcku nic nestalo, viď?" Botrnec ihned vzal Billa pod krkem "Jen se ho dotkneš, a přísahám bohu, že ti ten tvůj úchyláckej mozek usmažím!" Bill se začal smát. "Víš, zas takový monstrum nejsem, jak si myslíš, dítěti bych v životě neublížil. Vím, jaký je to starat se sám o děcko, takže vím jak na tom si. Můžeš mě teda pustit?" Botrnec ho pustil, poté se podíval na mrtvolu, co ležela nedaleko. "Budu dělat, že jsem nic neviděl, ale nějak ublížíš mě, nebo mým přátelům, tak se připrav na to, že kriplkára bude pro tebe připravená, jasný?!" Bill pokývnul a zamával Botrncovi na cestu.

Borns dorazil k domu a sedl si na terasu. "Stojí mi tohle za to?" Říkal si. "Stojí!" Řekla mu Marie. Pousmál se na ní a poděkoval ji. "Hele, budu muset jít. Drž se." A jak řekla, tak odešla. Borns se šel podívat na Juniora. Koukal se, jak spí, a to Bornsovi vykouzlilo úsměv na tváři. "Udělám vše, pro tvoje bezpečí!"

O rok později

"Tati, podívej, co jsem nakreslil!" Řekl šťastně Junior. Borns vzal papír na kterém byly jen čmárance a kruhy. "Moc pěkné zlatíčko, povedlo se ti to!" Pousmál se. "A tati, uhodneš, co to je?" Neměl absolutní tušení, co by to mohlo být. "Emmmm.. Pejsek?" Řekl nejistě. "Ne." Odpověděl Junior. "Tak nevím broučku, co je to?" Zeptal se. "To jsme my tati!" A jak řekl, tak jásal radostí. V zápětí vzal kresbu a dal jí na lednici. "Tam tvoje mistrovské dílo patří!" Junior si vzal další papíry a šel si kreslit, Borns mezitím volal Armard. "Bote, mám špatnou zprávu. Musím odjet zpátky do Afghánistánu, takže se nevrátím brzy." Říkal mu smutně. "Jasný, chápu. Drž se chlape, dávej na sebe pozor!" Řekl starostlivě. "Budu, a Juniorovi řekni, že ho strejda Armard zdraví. Měj se chlape a snad zase někdy." Armard zavěsil. "A já doufal, že se to víc neposere."