The sound of my heart

3.

"Mami, tati, tohle je Anička. Mohla by tady aspoň na víkend zůstat?" Zeptal se jich sebevědomě Tomáš. "Ale jasně, že mohla. Těší mě. Jsem Martin". Představil se hned jeho táta.
Trochu strašidelné, ale dobře
"Také mě velice těší a děkuju, že u vás mohu zůstat. " "Ale prosím tě. Nech ty formálnosti. Normálně nám tykej. Martin, Anička." Usmál se na mě ještě více jeho otec a má nervozita byla ta tam. "Dobře. Moc ráda." Odpověděla jsem už s úsměvem. Jeho máma, Anička, mě přišla hned obejmout. Martin si mě chvílí prohlížel, a pak ke mě přistoupil blíž. "To jsi ty, že jo? To ty jsi našeho Tomáše označila na své fotce, že mám pravdu?"
A sakra...
"No....ano. To jsem já..." nervozita byla zpět.
A v ještě větším měřítku.
"Tak strašně rád tě konečně poznávám!" Obalil mě v medvědím objetí a já se jen s oddychem usmála. Nebudu lhát, trochu mě to vyděsilo.
No, trochu...
Dost mě to vyděsilo.

Když skončilo seznamování, rodiče šli dělat večeři a já s Tomášem šla do pokoje. "Na jaké fotce?!?!?" Zeptal se mě okamžitě jakmile za námi zaklapli dveře. "Hmm...No....na žádný." Snažila jsem se z toho nějak vykroutit, i když mi bylo předem jasný, že to nepomůže. Jen se na mě ironicky podíval a já už začala hledat na facebooku fotku s jeho označením.
Byla to taková nic moc fotka, ale tady šlo o ten popisek, který zněl: "Miluju svůj život. Mám v něm někoho, koho mám nadevše ráda!!! ❤❤❤ - s Tomáš"
Ukázala jsem mu to a obávala se jeho reakce. Dneska to bylo poprvé, co jsme si řekli, že se máme rádi, tak jsem neměla ani ponětí, jak zareaguje.
Proč zrovna dneska?
Proč musím trpět zrovna dneska?
A proč zrovna já?!
Co jsem komu udělala?
Proč pořád mlčí?
Když si to dočetl, chvíli váhal, ale pak udělal dva rychlé kroky a stál pár centimetrů ode mě. Být náhle v jeho těsné blízkosti zapříčinilo ohromné zrychlení mého srdečního tepu, omámenost jeho nádhernou vůní, teplo, které se mi rozlilo po celém těle a hejna motýlků, která začala řádit v mém břiše. Pokaždé když byl nablízku, splašilo se mi srdce a začalo bít tak rychle, jakoby mi chtělo vyskočit z hrudi. Lehce se ke mě naklonil a konečky prstů mi upravil vlasy za ucho. Bříšky prstů se něžňounce dotknul mé tváře, která začala pálit a šířit vlnu mravenčení.
Díval se na mě s něžností, laskavostí a.....Láskou? Možná...možná, že to byla láska. Ještě trochu se ke mě přiblížil a já byla nucena z celé jeho těsné blízkosti zatajit dech a zavřít oči. Dělili nás už jen milimetry od toho, abychom se políbili. Tak moc jsem si přála, aby tu mezeru mezi námi vyplnil a on se opravdu přiblížil ještě víc.
Jeden milimetr.
Jeden zasranej milimetr rušil náš polibek, když v tom Tomáš ztuhl, jakmile nás z vedlejšího pokoje zavolali na jídlo. Oddálil se ode mě a chvíli na mě jen tiše koukal. Pak zmizel.

Nechal mě tam stát dokonale omámenou a dezorientovanou. Hodnou chvilku mi trvalo, než mi došlo, že mám jít na večeři. Ještě stále zmatená jsem vešla do kuchyně a usedla za krásný dřevěný stůl naproti Tomášovi. Chvílí jsme na sebe jen němě koukali, protože ani jeden z nás nedokázal odtrhnout oči od toho druhého. Byla jsem kompletně uvězněná v jeho pohledu plném zelené barvy. Nádherné zelené smaragdové barvy s lehoučkým nádechem hnědé. Nás oční kontakt přerušila až Anička přejíc nám dobrou chuť.

Večeře probíhala v klidu. Jeho rodiče jsou moc milý a přátelští. Chtěla jsem po sobě uklidit, ale oba mě zastavili, že jsem host, takže to neexistuje, abych myla nádobí. Dost jsem protestovala až mě nakonec musel Tomáš odtáhnout do pokoje. No odtáhnout...on mě prostě zvedl, vzal si mě do náruče a šel do pokoje. Musela jsem se smát. Nesl mě jako princeznu a zastavil se až v pokoji. Stáli jsme uprostřed pokoje a on mě stále svíral v náručí. Nemohla a ani nechtěla jsem tu krásnou chvilku přerušit. Naklonil se ke mě a dal mi pusu na čelo "Jsem moc rád, že jsi tady se mnou, princezno." Zatajil se mi dech a rozbouchalo srdce.
Cože?
Zdálo se mi to nebo mi vážně řekl princezno?!
Huh?
To je tak dokonalý!
Usmívala jsem se na něj jako měsíček na hnoji. To se ani nedalo jinak popsat. Prostě jsem se na něj culila. Šlo to se mnou fakt daleko do háje. Ale stejně jsem se culila jak magor dál.
Sakra Ani, řekni něco!
Dělej!
Milý mozku, mohl by si prosím tě začít pracovat? Docela by se mi to hodilo...
Tak už něco řekni!
Cokoliv!!
"To já taky." Vydolovala jsem ze sebe konečně. Kouzelně se na mě usmál a položil mě na postel.
Tohle mě zabije.
Celé jím to tu vonělo.
Tenhle víkend nepřežiju!
Na chvíli jsem zavřela oči a nechala se tou vůní opájet a naprosto omámit.
Otevřela jsem oči a koukala se přímo do těch dvou nádherných smaragdů, které jsem měla tak ráda. Jeho obličej momentálně podtrhoval ten nehorázně sexy pokřivený úsměv. Jiskřičky v očích byli tady. Dodávali jeho šarmu ještě větší krásu. Leželi jsme vedle sebe a koukali si do očí. Chtěla jsem něco říct, ale v hlavě jsem měla vygumováno.
Kompletně.
Kdyby se mě teď někdo zeptal, jak se jmenuju, s největší pravděpodobností bych mu neodpověděla.
Po nějaké době vstal a vzal mojí tašku. Začal z ní vyndávat věci a já byla okamžitě na nohou. Zrovna jsem nestála o to, aby se přehraboval mým spodním prádlem. Zarazila jsem ho právě včas. Tomáš mi začal tedy uvolňovat část skříně a na moje protesty absolutně kašlal. Chtě nechtě jsem si teda vyskládala věci do přihrádek a lehla si zpět na postel.
Nemám pyžamo...
Došlo mi najednou. Teda mám, ale je to jenom tílko a nehodlám před ním spát jen v tílku. Navíc je docela krátký. "Tome? Myslíš, že by si mi půjčil nějaké tvoje tričko? Nemám v čem spát" udělala jsem na něj ty nejlepší psí oči co umím a on se jen rozesmál a odpověděl. "Jako, mě by nevadilo, kdyby si spala jen ve spodním prádle nebo ještě líp, nahá, ale tak dobře. Tady máš." Hodil po mě černé tričko a já ho s úšklebkem, a i přes ty poznámky, s poděkováním přijala. Šla jsem se osprchovat a následně převléct do Tomášova trička.