Why am I holding on baby?[Martinus Gunnarsen]

💟5💟

Váhávě zvedl ruku k mojí tváři.Pohladil mě a svojí ruku tam nechal.A já viděla jak se jeho rty pomalu přibližují.

Vzpamatovala jsem se právě v čas.Vymanila jsem se z jeho sevření a ani mu nepoděkovala za záchranu.Odešla jsem do kuchyně, kde jsem si napustila sklenici vody.Potřebovala jsem se nějak uklidnit.

Co to dělá?Jako ne že by se mi to nelíbilo, ale takhle se ke mně nikdy nechoval.S povzdechem odložím skleničku na linku a vydám se do obýváku.

Tam sedí Martinus a spokojeně se láduje zbytky mojí pizzy.

,,Hele to je moje jídlo." stoupla jsem si před něj a založila si ruce na hrudi.Podíval se na mě tak nevinně, že jsem se málem složila z toho, jak byl roztomilý.

,,Když já mám hlad.A tohle je moje oblíbená." podíval se na mě štěněčíma očima a já změkla.Poraženě vedle něj dopadnu na pohovku a vezmu si taky kousek pizzy.

,,Proč jsi za mnou přišel, i když jsem ti napsala, že jsem v pořádku?"zeptala jsem se ho, protože to mě zajímalo asi nejvíc.

Povzdechl si a hodil do sebe poslední sousto.

,,Mám dva důvody.Zaprvé se ti chci omluvit, jestli jsem tě včera nějak vyděsil, já-" přeruším jeho omluvu.

,,Ne, nevyděsil si mě to ne.Jen mě to...překvapilo." řekla jsem potichu a sklopila hlavu.I já do sebe hodila poslední kousek pizzy a víc se opřela do pohovky.

,,No a teď asi chceš vědět, proč jsem to udělal." podívá se na mě, aby se ujistil, že má pravdu a já jen přikývnu, ,,Pravda je Emily, že jsem se do tebe zamiloval." řekl a sklopil pohled do klína.Nebyla jsem schopná pohnout jediným svalem.C-c-cože??
Jak, co, kdy...byla jsem naprosto odrovnaná.

Pomalu jsem se zvedla a odešla do kuchyně si už podruhé nalít vodu.ON se do MĚ zamiloval?!Bouchněte mě někdo do hlavy jestli nesmím.

Otočila jsem se a narazila do něčí svalnaté hrudi.Stál přímo za mnou.A jo, vždyť já mu ještě nic neřekla.

Po lících mi začaly stékat slzy.Slzy naprostého štěstí.

Opět mě chytil za bradu a donutil mě tak, se na něj podívat.

,,Proč pláčeš?Ublížil jsem ti nějak?" zeptal se smutně a já se musela usmát.Byl tak roztomilý.

,,Já brečím štěstím hlupáčku." řekla jsem a spojila naše rty.Konečně.Mám zpátky svou drogu a už jí nikomu nedám.Je jenom moje a nikoho jinýho.

Vzal mě pod stehny a vysadil mě na linku, zatímco já obmotala nohy kolem jeho pasu.

Museli jsme se od sebe odtáhnout, pro nedostatek kyslíku.Opřeli jsme si čela o sebe a oddechovali.

,,Budeš moje princezna?" zeptal se mě a já se málem roztekla štěstím.Můj sen se právě teď plní.Do posledního detailu.

,,Ano" usměju se a opět propojím naše rty.Právě teď jsem ta nejšťastnější dívka pod sluncem.Chodím s Martinusem Gunnarsenem a nikdo, opakuju NIKDO mi ho nikdy nevezme.
Miluju ho a vždycky budu.

&&&

Probudil mě otravný zvuk budíku.Jak já ho nesnáším.Dneska jsem se ale do školy těšila.Byla jsem celkem nervózní.S Tinusem jsme si včera řekli, že nemá cenu to skrývat, protože drbny jsou všude a hned by to všichni věděli.

Pořád jsem tak nějak nemohla uvěřit tomu, že jsme vážně spolu.Ale je to pravda a já jsem šťastná jako ještě nikdy v životě.

Opláchla jsem si pořádně obličej, abych se ujistila, že vážně nesním a šla udělat svou ranní rutinu.Dneska jsem stála před skříní o něco déle.Nakonec jsem si vybrala skinny džíny a černý crop-top.

Po cestě do školy jsem do sebe hodila jednu müsli tyčinku a s úsměvem se vydala ke svojí skříňce.Tam už na mě nedočkavě čekala Amy.Nemá ani tušení, že u mě včera Tinus byl a neví ani to, že s ním chodím.No vlastně ani neví to, co se stalo na tom rande.

,,Ahoj Amy." pozdravím jí a otevřu si skříňku.Až přehnaně dlouho si z ní vyndavám věci, tak mě ani nepřekvapí, když mi jí najednou Amy zabouchla před nosem.

,,Ty mi něco tajíš Emily že jo?" zeptá se mě a podezíravě si mě prohlédne.

,,Ale vůbec ne Amy" řeknu a nevinně zamrkám řasami.Najednou mě popadne za předloktí a táhne směrem k naší třídě.

,,Takže chci vědět všechno.Do posledního detailu" nakáže mi a přísně se na mě podívá.Začnu jí teda vyprávět celé rande.

Už jsem se skoro dostala k té části, kdy jsme se políbili, když mi najednou někdo zakryje oči.Tělem mi začalo proudit zvláštní teplo a opět jsem cítila výbojky elektřiny, kde se mě dotyčný dotýkal.Takže já jsem ve vteřině věděla o koho jde.

Hbitě jsem sundala jeho ruce z mých očí, otočila se a s nadšením mu skočila do náruče.

,,Tak co chyběl jsem ti?" zeptá se mě pár milimetrů před mými rty.

,,Hmm...ty ani tolik ne, ale tvoje rty jo" ušklíbnu se a ihned se mu na ně přilepím.Jen se zasměje do polibku a hned začne spolupracovat.Po nějaké době se od sebe odtáhneme, opeřeme si čela o sebe a zrychleně oddechujeme.

Až teď mi ale došlo, že jsme na chodbě plné lidí a hlavně kousek ode mě stojí Amy, která doposud o ničem nevěděla.

Pomalu jsem se k ní otočila.Koukala na mě hooooodně překvapeně, ale i hooooodně zle.Zazubím se na ní a v tu chvíli mě začne mlátit.

,,Emily," rána, ,,kdy,"rána, ,,jsi," rána, ,,mi," rána, ,,to jako hodlala říct?!" několik ran za sebou.Podívám se prosebně na Tinuse.Ten ihned pochopí a stáhne si mě k sobě na svou hruď.

,,Tak jo uklidji se Amy, hned ti všechno řeknu" snažím se jí uklidinit, ale ona pořád vypadá jako nějaký nasupený býk.

,,Drž mi palce, ať mě nezabije" zašeptám Tinusovi do ucha a jemně ho políbím na líčko.Jsem v půlce kroku a uslyším další řvaní.Okamžitě se otočím.

,,Ty demente kdy jsi mi to jako chtěl říct?!Ty máš holku?Jak?Kde?Kdy?" začne řvát Marcus na Tinuse a začne ho mlátit podobně, jako mě Amy.Hned jak zachytím Tinusův prosící pohled zasměju se, dojdu k Marcusovi a přitáhnu ho k Amy.Ty dva od sebe odstoupí a znechuceně se zašklebí.

,,Tak jo Marcusi, jestli se chceš dozvědět jak to bylo, tak stůj tady, poslouchej a ani se nehni.To samé i pro tebe Amy" nakážu jim a oni jen přikývnou.A tak se pustím do vysvětlování.

Helloo
Konečně jsme se dostali k vyznání lásky😍😂😂ale to ještě nevíte co pro vás chystám😏
Taky kapitolka trošku delší, tak snad se bude líbit.Další vyjde co nejdřív.
Hope you like it❤
I love you to the moon and back💘
MajdaMaggie