Why am I holding on baby?[Martinus Gunnarsen]

💚19💚

Chci začít novou kapitolu mého života.

Zhluboka jsen se nadechla a nastoupila do letadla.

Můj poslední týden ve škole a v Bodø byl hrozný.Amy se mnou nemluvila a Tinus ani nepřišel do školy.

Vlastně jsem sama sebe nenáviděla za to, že tady Amy takhle nechávám, ale už nic nezměním.

Když už jsem seděla na svém místě, přišla mi zpráva.

Do očí mi vstoupily slzy.Dala jsem si letový režim a najela na hudbu.Letadlo vzlétlo a já se zaposlouchala do tónu písničky Sad song.Letím vstříc novému životu a ten starý, nechávám za sebou.

O dva roky později:
Jsem tady vážně šťastná.Je to sice velmi těžká škola, ale je to tady úžasné.A  Anglie?Panebože už jenom domov miluju víc než tenhle stát.

Domov.Nebyla jsem tam už dva roky.Jasně Norsko mi chybí, ale já se tam nechci vracet.Všechny vzpomínky, které už jsem dávno pohřbila na dně mé mysli by zase vypluly na povrh.A to nechci.

O Martinusovi toho moc nevím.Jediné co vím, že je teď s Marcusem na celosvětové tour.Nevím jestli má holku.Nevím jestli si mě pamatuje.

Taky často myslím na Amy.Chybí mi moje nejlepší kamarádka.O té nemám absolutně žádné informace.Jedině snad mamka říkala, že už nebydlí v Bodø.

Tady v Londýně, jsem se seznámila se spoustou úžasných lidí.Na koleji sdílím pokoj se dvěma holkama, které jsou teď něco jako moje nejlepší kamarádky.Kluka nemám a ani nechci.Pochybuju, že ještě někdy budu někoho milovat tak jako Martinuse Gunnarsena.

Holky co jsou se mnou na pokoji se jmenují Katie a Morgan.Jsou bláznivé, ale nikdy se s nima nenudím.Nevědí o tom, že jsem chodila s Martinusem, ale M&M znají a poslouchají je.Proto taky často slyším jejich nové písně.Nevím proč, ale připadají mi smutné.

,,Emily máme pro tebe překvapení." vtrhnou do pokoje Katie a Morgan a já jen zvědavě pozvednu obočí.

Katie mi podá bílou obálku a já se na ní nejistě podívám.

,,Otevři jí." pobídne mě Morgan a já jí poslechnu.

Vyndám tři lístky na...
,,Koncert Marcuse & Martinuse." řeknu nahlas a ztuhnu.Ne jen to ne.

,,Jo!Za týden tady budou mít koncert a my tam jdeme!A ty jdeš s náma!" zakřičí nadšeně Morgan div štěstím neskáče do vzduchu.

,,Počkat, počkat, počkat.Já tam s váma nejdu." tvrdohlavě zakroutím hlavou a lístky jim vrazím zpátky do rukou.

,,A proč ne?" posmutní Katie a já se nepříjemně ošiju.Nechci jim říkat o Martinusovi.Narukovala jsem teda s první lží, která mě napadla.

,,Ten den mám hodně důležitý test ze španělštiny a musím se učit." vychrlím na ně a ony se zatváří nechápavě.

,,Tak za prvý.Ani jsme ti neřekly ve kterej den to je.A za druhý.Je červen, žádný testy se už nepíšou." řekne podezíravě Katie.Sakra tohle mi nevyšlo.

,,Nikdy nevíš co si ten učitel vymyslí." řeknu nejistě, ale zas tak blbé kamarádky nemám.

,,Ale noták Em.Pojď s náma.Bude zábava." zaprosí a obě udělají psí oči.Poraženě svěsím ramena.

,,Fajn." řeknu nakonec a zase se věnuju svojí knížce.

,,Jupí." vykřiknou obě a nadšeně začnou probírat co si vezmou na sebe.

To já jsem tak nadšená nebyla.Představa toho, že Martinuse uvidím se mi moc nelíbila.Ale někde v koutku srdce, jsem po tom toužila.Nebudu lhát, ten jeho roztomilý úsměv a čokoládky ve kterých má vždycky tolik jiskřiček, to mi chybí.A jeho rty...na těch mých.Ne dost nemůžu o něm zase tahkle začít přemýšlet!

One week later:
Dneska je den koncertu a já snad ještě nikdy nebyla tak nervózní.Snad ani tehdy jako na tom "koncertu talentů".A tenkrát mě uklidnila ta osoba, ze které jsem teď tak nervózní.
Naštěstí holky nechtějí být někde vepředu a tak asi budeme sedět na tribuně, z levé strany co nejblíž k nim.

Katie a Morgan už jsou oblečené a namalované, zatímco u mě to nějak vázne.

,,Notak Em, buď trošku pozitivní." usměje se na mě povzbudivě Katie a Morgan dodá.

,,A už se oblíkej, nebo ještě přijdem pozdě." zvedne mě z postele a popostrčí ke skříni.

Vytáhnu z ní roztrhané černé džíny k tomu úplé, bílé triko bez ramínek a k tomu krátkou džínovou bundičku.Vlasy jsem si spletla do volného copu a zepředu vytáhla dva pramínky.Nalíčila jsem se a mohly jsme vyrazit.

Tinus' wiew:
Jsme v Londýně.A jestli si dobře pamatuju Emilyina slova, tak právě tady by měla být.Jsem k ní tak blízko, ale zároveň daleko.Hrozně moc bych jí chtěl vidět.Už jsou to dva roky a já se s tím pořád úplně nevyrovnal.Pořád jí miluju a obávám se, že to takhle bude už navždy.Pochybuju, že by šla na náš koncert.A pochybuju, že jí někde jen tak náhodou potkám.Proto mě napadlo, že za ní zítra zajedu na kolej.

,,Za pět minut jdete na stage." oznámí nám táta a já si dovážu tkaničky u bot.Vůbec se mi dneska nechce koncertovat.Ale co bych pro své fanoušky neudělal.

S Marcusem si vezmeme mikrofony a stoupneme si na svá místa.Ozvou se první tóny našeho intra a já se snažím rozdýchat nervozitu.Ano i po devíti letech koncertování jsem pořád nervozní.

Vběhnu na jeviště a začnu mávat fanouškům.Zaroveň se i koukám po Emily, jako by tam měla být.Začneme zpívat naší novou písničku a já se začnu soustředit na slova a taneční kroky.

Emily's wiew:
Byl tam.Vážně tam byl.V celé své kráse.A že to krása byla.Vypadal mmohem dospělejší, vlasy měl delší a blonďatější a celkově byl jiný.Ale pořád jsem v něm viděla toho starého Martinuse.A slzy se mi nahrnuly do očí.

Začal zpívat.A to bylo to co moje dosud zlomené srdce potřebovalo.Jeho melodický hlas.Tak hrozně mi chyběl.A v tu chvíli jsem si uvědomila, že mi chyběl.Že ho potřebuju, protože ho...protože ho i po tom všem miluju.

,,Sorry holky tohle nedávám, musím na vzduch." omluvila jsem se holkám a vyrazila k východu.Venku jsem sjela podél zdi na zem a začala jsem brečet.Miluju ho.Vždycky jsem ho milovala a vždycky ho milovat budu.Až teď mi došlo jak pošetile jsem se chovala.Až teď mi došlo jakou jsem udělala chybu, že jsem odešla.

Hellooo
Těžko se mi to říká, ale míříme ke konci dámy a pánové.Poslední kapitola+epilog a the end.Ale můžu vás ujistit, že píšu další 😏
Co myslíte vrátí se k sobě?💬btw hrozně moc vám děkuju za 100⭐ a skoro 1k 👀 jste úžasní!😍😭
Hope you like it❤
I love u to the moon and back💘
MajdaMaggie