*Omlouvám se za chyby*
Od: Louis Tomlinson
Pro: Harry Styles
Co po mě chceš Harry? Neznám tě, nevím odkud máš kurva moje číslo a nevím jak jsi věděl kde pracuju. Chci jen aby jsi mě nechal být. prosím.
Po chvíli čekání, Louis stále nedostal odpověd a napadlo ho, že ho možná už nechá na pokoji. Možná to Harrymu došlo, že sním Louis nechce mít nic společnýho. Tedy to si myslel dokud mu nezavolal. Louis to s klepajícími se prsty zvedl a přiložil telefon k uchu "Louisi, Louisi, Louisi. Myslíš, že se tak lehko vzdám? Ne Lewisi, to já tady určuju pravidla hry. Vím o tobě víc než si myslíš. Vím, že jsi můj. Jediný co musíš je poslouchat. A já vím, že budeš. Všechno co se bude dít je jen a jen na mně můj milý Louisi. A to, že si nedodržel slib je naposledy." Tím Harry hovor ukončil.
Louis ještě minutu po tom držel mobil u ucha, a vzpamatovával se z toho co mu Harry právě řekl. O chvíli později slyšel jak někdo otevírá dveře, sevřel se mu žaludek a čekal nejhorší. "Lásko jsem doma" vylezl z chodby Stan a políbil Louise na čelo. Louis se konečně trochu uvolnil, ale pořád byl tak mimo, že ani nedokázal odpovědět. "Louisi, jsi vpohodě?" zamračil se na něj Stan a sedl si k němu. "J-já jo, promiň. Jen toho na mně dneska bylo trochu moc. Jsem unavený." Vydoloval ze sebe a pousmál se na něj, tím ho uklidnil. Stan ze sebe sundal oblečení a lehl si vedle Louise. Přitáhnul si ho k sobě na hruď a zhasl lampičku.
Louis vůbec nespal, byl vystrašený.. Nejen z Harryho ale i ze sebe. Ze sebe, protože to chtěl. Chtěl hrát tu hru i když si to nechtěl přiznat. Něco ho na tom vzrušovalo, představa Harryho s jeho hlubokým chraplavým hlasem, jak mu říká co má dělat. Louis se hnusil sám sobě. Je to jeho chyba, nechat se ovlivnit stupidníma slovama cizího chlapa co byl zřejmě nechutný stalker. Chtělo se mu brečet, řvát, smát se.. Nakonec se Louis zvednul a šel do koupelny. Podíval se na sebe do zrcadla a nakonec se rozbrečel. Co po něm chtěl, co Louis chtěl? Po 30 minutách neustálého plakání a přemýšlení o Harrym se Louis dal aspoň trochu dohromady a šel si zpátky lehnout ke Stanovi. Nakonec usnul.
Probudil se těsně před oběděm. Stan mu nechal na stole lístek a snídani.. nebo spíš oběd.
Nechtěl jsem tě budit lásko, vrátím se večer. Miluju Tě.
Louisovi bylo zase do pláče. Nezasloužil si nikoho tak hodnýho jako byl Stan. Musel se Harryho zbavit. Nechtěl se cítit provinile za něco za co může nějakej stalker z klubu.
Vstal z postele i s jídlem co mu připravil Stan. Rychle ho snědl, vysprchoval se a i když měl 100 chutí zůstat doma v posteli (třeba navždy), šel do práce. Procházka a čerstvý vzduch mu udělali dobře, takže nevypadal tak špatně jako ráno. Gill ho jako vždy přivítala s upřímným úsměvem a objetím, takže nachvíli Louis uplně zapomněl kvůli čemu skoro nespal.
Zbytek dne v cukrárně, proběhl celkem snadně. Hlavně asi proto, že tam sním byla Gill a vyprávěla mu různé historky z dětství, které zažila a taky proto, že měla vždycky tak pozitivní auru.
Po zavření ho ještě pozvala na večeři a jelikož už bylo 8 začínalo stmívat. Louisovi se dělalo špatně, když si uvědomil, že bude muset jít po tmě domu sám.
