Milý deníčku, dnes jsem byla u psycholožky jako vždy. Jenomže mi řekla, že můj psychický stav se začíná trochu zhoršovat. Dobře. Řekla trochu víc. Prý bych si měla založit nějaký deníček a do něj si psát své pocity a vše co se mi děje. Tak tady to má. No super. Dnes to bylo naposled, co jsem tě nazvala Milý deníčku. Co, když mi milý nepřijdeš? Je to trapný. Maya zase dostala 1ku a mamka jí zase pochválila. Proč chválí vždy jen ji a mě ne? Protože je teprve v 5. a já už v 9.?
Taky mi dnes říkala, že bych se měla podívat na nějaké střední školy. Jsem prý už dost stará.
Před chvílí za mnou přišel můj táta a opět pod vlivem alkoholu mi tu začal vyprávět trapné příběhy. Zapisovala jsem si to na papír, protože jsem deník neměla u sebe. Zůstal na umyvadle v koupelně, když jsem si čistila zuby. „Když jsem se narodil, moje matka mi řekla, že jsem se narodil proto, abych spasil svět. Nemyslím si, že jsem ho spasil, když mě v hospodě vyhodili kvůli tomu, že jsem začal flirtovat s tou tanečnicí a pak na ni začal sahat. Ale kdybych mohl, spasil bych svět. Vlastně jsem ho spasil. V hospodě... "Takhle to bylo furt. Mluvil jen o chlastu, hospodách, flirtu a s prominutím o sexu. Popisoval to. Fuj! Myslela jsem, že odběhnu na záchod, ale pak usnul na křesle v mém pokoji. Ani se nedivím. Vždyť hodinu tady klábosil o spasení světa. Jakmile usnul, šla jsem do koupelny pro deník.
Zavolala jsem mámu, která jen odpověděla, že mu dá zítra co proto.
Panebože, už je 23:13? Dobře. Asi jdu spát.
