Útěk.. {Marcus&Martinus CZ)

36. Kapitola

Minule
Mamka vystoupila a zmizela v domě.. Nezamykala, protože měla být hned zpátky.. Kdyby však tušila co se stane, radši by mě vzala sebou..

Seděla jsem v autě a mazlila se se štěnátkem.. Najednou se mi zdálo, že něco slyším venku a podívala jsem se ven.. Rozhlédla jsem se na všechny strany, ale nic neobvyklého jsem neviděla.. Jen pár dětí, co si hrají s míčem a starší paní se psem.. Štěnátko na mě hlasitě zaštěkalo a já se opět vrátila k němu.. Bylo mi divné, že pořád ještě mamka nevrací, když řekla, že bude pryč jen chvíli.. No ale radši jsem se rozhodla zůstat v autě než přijde.. Zase jsem uslyšela nějaký divný zvuk venku a když jsem se podívala z okna, venku už nikdo nebyl, teda až na nějakého týpka v černé mikině s kapucí.. Chvilku jsem ho pozorovala, ale nic zvláštního nedělal.. Pak jsem se zase věnovala svému štěnátku, které už zase začínalo usínat.. Podívala jsem se z okna a začínalo pršet a v dáli byly slyšet hromy a vidět blesky.. Týpek mezitím někde zmizel.. Asi odešel zpátky domů.. Který blázen by teď běhal venku v takovém počasí.. Najednou se vedle mě otevřely dveře a někdo si sedl a nastartoval auto.. Vyjeli jsme.. Hlavou stále otočenou ven jsem jen řekla..

Já:"Co ti tak dlouho trvalo mami?"

Ale žádná odpověď.. Lexy (tak jsem začala říkat štěněti) se najednou vzbudila a začala vrčet.. Otočila jsem se, abych viděla na řidiče, ale tam moje mamka neseděla.. Byl to ten divný týpek z venku.. Lekla jsem se a tak tak chytla Lexy, aby po tom neznámém neskočila.. Začala jsem křičet..

Já:"Kdo jste?"

Stále žádná odpověď..

Já:"Kdo sakra jste?! Odvezte mě zpátky! Já mám být s mámou.."

Začala jsem pochybovat o tom, že ten člověk umí mluvit.. Ale stále jsem to zkoušela..

Já:"Ptala jsem se kdo jste a kam mě to vezete! Já chci zpátky.."

Osoba stočila auto do lesa a tam zastavila, dala ruce pryč z volantu a jen ta seděla.. Dívala se před sebe.. Začínala jsem se doopravdy bát.. Lexy ale hrála hrdinku, pořád na něho vrčela.. Pak se na mě otočil a jen tak koukal a já koukala na něj.. I když jsem mu do tváře neviděla, protože měl šátek.. Pak mi najednou přes nos a ústa dal kapesník se smradlavou "látkou".. Snažila jsem se nedýchat a Lexy se mě snažila bránit, ale on ji držel druhou volnou rukou.. Pak už mi došel vzduch a já se pořádně nadechla.. Začala jsem upadat do spánku a slyšela jen hodně povědomý hlas..

???:"Jedeme domů zlato.."

Pak byla všude tma..

Hello, it's me.. Mám tady další kapitolu.. Protože si o to dost lidí žádalo, je tady dřív než jsem chtěla.. :D Teď ale netuším, kdy vyjde další kapitola, protože mám v hlavě 2 nápady na pokračování a potřebuju si to pořádně promyslet.. :D You know what I mean..  Musím říct, že bych nemohla být Arri.. Být 2x unesená.. Neptejte se mě, kde na ty nápady chodím.. :DDD  Doufám, že se vám tady ta kapitola líbila.. Kdyžtak mi napište váš názor do komentářů.. A děkuju za votes..

Vaše Clairee