Love me? >>CZ<<

7. kapitola

Už nějakou dobu ti stále volala tvá matka. Slyšela jsem ,jak na tebe vždy křičela. Protože podle nich je to nechutné. Dokonce přepsala závěť, ve které jsi měla převzít všechny peníze a jejich dům. Několikrát jsem viděla, že tě opravdu trápí jak se s nimi hádáš, ale i tak jsi mě nechtěla opustit. Protože jsi mě milovala. A po asi půl roce, co nám dali na chvíli klid, nás pozvali na oběd. Tušila jsem, že se nestane nic dobrého. A také, že ne. Nakonec ti ješté vztah se mnou chtěli vymluvit. Pokusili se tě i vydírat. Ale já už to nevydržela. Promiň, že jsem jim tolik nadávala... vím, že je to stále tvá rodina... Ale naopak, ty jsi se na mě usmívala a dokonce i děkovala, jelikož jsem se tě zastala. Když jsme se vracely do města, kde bydlíme, zastavily jsme se ještě na večeři. Nebyla jsem proti. Ráda jsem s tebou chodila všude, kam jsi jen chtěla. A požádala jsi mě o ruku.. Tolik jsem plakala. Šťěstím. Vše špatné co se mi dělo, jako by se mi to vyplatilo. Děkovala jsem bohu, že jsi zvolila mě, než svou rodinu. A tak jsi získala novou...

Vzaly jsme se 3 měsíce na to. Sice tam byl jen tvůj bratr, který tě měl rád tak či tak, ale poté tam bylo hodně našich přatel. Byl to ten nejlepší den v mém životě. Dokonce jsme šly i na umělé oplodnění, abychom nemusely čekat tak dlouho na adoptovanou ratolest, ale i přesto jsme si potom i adoptovaly krásného a úžasného chlapečka. Byla jsem neplodná, tudíž jsme nemohly mít i mé miminko. Ale stačili mi ti dva. Johny a Damian. Byla jsem šťastná..

♥~ END ~♥

Omlouvám se za častou neaktivitu, ale jsem opravdu líný člověk ^^'

<3 LeviNEKO <3