Seděla jsem na louce a dívala jsem se na oblohu. V jednu chvíli byla azurová a krásně jasná, ale potom se přihnaly tmavé mraky. Nedalo se přesně říct, jakou barvu měly. Byla tam šedá a modrá. Všechny odstíny těchto barev se tam mísily a vytvářely tak tmavou záclonu. Mraků přibývalo a tím ubývalo slunečního světla. Jako by někdo ty záclony zatáhl.
Vše se halilo do temnoty a zvedl se vítr. Cuchal a různě pohazoval s mými podlouhlými vlnitými vlasy. Mé oči v dálce zahlédly blesk. Dvacet sekund na to se ozval hrom. Milovala jsem bouřky. Cítila jsem se, jako by déšť mohl vše smazat, vše očistit.
Stromy se ohýbaly pod náporem větru a kymácely sebou sem a tam, jako by tančily. Občas se utrhl list, který poletoval ve větru, až dopadl na zem.
Seděla jsem v trávě a tiše sledovala, co se bude dít dál. Ozval se zvuk, který mi připomínal tlukot srdce. Následoval bles a vítr se ještě více zvedl. Země zaduněla při úderu dalšího hromu. Bylo to, jako by někdo trhal látku.
A další blesk. Následně jsem ucítila první kapku. Dopadla na mé holé rameno a mě naskočila husí kůže. Jenom jsem přivřela oči a vychutnávala jsem si tu atmosféru. Jako by celý svět bral nohy na ramena a jenom já zůstala sedět a zírat na tu krásu.
Milovala jsem to. Tu vůni deště a trávy míchanou s větrem, který si hrál s mými vlasy a sukní. Bylo to jako vysvobození. Cítila jsem úlevu s každou kapkou, která na mě spadla. Cítila jsem to s každým dotekem vítru, který se okolo mě prohnal.
Blesky ani hromy neustávaly. Naopak, přidávaly na síle. To přidávalo na síle i mě. Ucítila jsem, že si někdo sednul vedle mě. Pousmála jsem se, ale mé oči nepřestávaly hypnotizovat oblohu.
"Chodíš sem často?" uslyšela jsem hluboký hlas a sklonila jsem hlavu, abych viděla, kdo to je. Můj dech se zatajil. Nevím, zda to bylo hromem, který právě udeřil, nebo hloubkou hnědých očí mého společníka.
"Jen, když je bouřka. A ty?" promluvila jsem tiše. Jeho oči prohlížely každý detail mé tváře. Nebylo mi to nepříjemné. Bylo mi to až hrozivě příjemné.
"Ne, jen dnes mě to lákalo," odpověděl mi klidným a příjemným hlasem.
Kapek začalo přibývat ještě víc, až se z oblohy spouštěly doslova provazce deště.
"Tančíš ráda?" zeptal se mě zničeho nic.
"Ano," usmála jsem se a on mi úsměv opětoval. Vstal a nastavil mi ruku, aby mi pomohl na nohy. Vsunula jsem svou ruku do jeho a on mě lehce vytáhl.
Pustila jsem jeho ruku, ale on mě popadl za boky a jednou rukou znovu vklouzl do mé. Tančili jsme v dešti a dívali jsme se do očí druhého. Bylo to něco kouzelného, dokonalého, nepopsatelného.
Najednou mi ruce obmotal okolo boků a začali jsme se točit. Vymrštila jsem ruce do vzduchu a nastavila jsem tvář dešti, který neustával. Usmívala jsem se a on taky. Ne, on přímo zářil. Louka okolo nás voněla morkou trávou a kvítím, sukně a tílko se mi lepily na tělo, bosé nohy bloudily v jemné trávě a vlasy mi lítaly okolo obličeje, celé nasáklé vodou.
Když už nám začínalo být špatně, spadli jsem do trávy a nemohli jsme se přestat smát. Jeho smích byl jako rajská hudba pro mé uši. Když se usmíval, celý zářil a nejvíce jeho oči. Nemohla jsem od něj odtrhnout zrak. Kapky mu stékaly po lehce snědé tváři, růžové rty byly roztažené do veselého úsměvu, krátké černé vlasy se mu lepily na čelo. Byl dokonalý.
"Jsi kouzelná," zašeptal a přitomm se na mě koukal jeho hlubokýma mandlovýma očima. Ach, ty jeho oči. Ty mě uchvátily nejvíce.
"Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se tiše a on se usmál. Sklopil zrak, ale potom se na mě zase podíval, pohladil mě po tváři a nadechl se k odpovědi. Když už chtěl odpovědět, vyrušil nás hlasitý hrom. Oba jsme vzhlédli k nebi, a pak zpátky na sebe.
"To až jindy, krásko," usmál se na mě znovu.
.....
S leknutím jsem otevřela oči a zmateně jsem se rozhlížela po mém tmavém pokoji, který rozsvítil blesk z venku.
Byl to jen sen. Ten kluk, louka, tanec v dešti...nic z toho se nestalo. Ale přesto jsem na sobě cítila jeho pronikavý pohled. Jeho oči ale nebyly to jediné, co jsem cítila. Srdce se mi svíralo samotou, zklamáním a smutkem.
Mohla jsem jen doufat, že v dalším snu, mě znovu navštíví.
Konečně mě něco napadlo :) přišlo to samo, jako bouřka venku :D jen jsem seděla u okna a všechno to sledovala s notesem v klíně a prupiskou v ruce :) snad se to bude líbit ;)
