Dvě sestry

1. Ten Black po tobě jede!

AURORA'S POV

,,Dělej, Abbye! Už jsme měly být dávno na nádraží!" zakřičela jsem na svou sestru, která se stále neráčila dostavit do obývacího pokoje našeho velkého dvoupatrového domu.
,,Abbye, drahoušku, vážně jste měly už vyrazit!" přidala se nejistě máma a pohlédla na hodiny nad krbem.
,,Pohni, jinak nám to ujede!!" křičela jsem a očima hypnotizovala schody.
Konečně se na nich objevila moje o dvě minuty mladší sestra Abbye a majestátně sestupovala dolů, jako nějaká královna.
,,Cos tam dělala tak dlouho?" protočila jsem očima.
Abbye ukázala na své blonďaté lokny, které se nyní stáčely v hustých vlnách.
Podívala jsem se na konečky mých vlasů. Ty byly skoro stejné barvy jako Abbyiny, akorát se narozdíl od jejích vlnily od přírody, nemusela jsem si je vlnit takovým tím mudlovským přístrojem, který táta přinesl z trhu.
I když byly mé vlasy krásně přírodně vlnité, stejně jsem Abbye její vlasy záviděla. Měla je lesklé a hladké, daly se jak navlnit, tak narovnat. Abbye si každý den mohla dělat jakékoliv účesy, zato moje vlasy se k ničemu takovému neměly. Byly pořád vlnité - ať jsem dělala, co jsem dělala, nikdy se mi nepodařilo je narovnat. I rozčesat je byla pořádná prácička. A účesy jsem mohla nosit jen tři - rozpuštěné vlasy, culík, cop. Z ostatních účesů se mé nepoddajné vlasy brzy uvolnily.
Ale narozdíl do Abbyiných vlasů jsem měla barvu světlejší, ona byla spíš špinavá blond.
,,Tos tak dlouho dělala tohle?" podíval se na mou sestru táta a zvedl jedno obočí.
,,Jo." řekla lhostejně Abbye a namotala si jeden pramen vlasů na prst.
,,Tak pojď, ty modelko, nebo to nestihneme..." zabručela jsem.
,,Cestujeme letaxem, ne? Ten se určitě nezpozdí. Tak co řešíš?" prohodila Abbye, ale už sešla dolů a popadla svůj kufr a klec se svou sovou. Udělala jsem to samé a nechala rodiče, aby mě objali.
,,Mějte se hezky...a až budete tam, pošlete sovu!" ukládala nám máma poslední rady.
,,Jasně, mami." ujistila jsem ji a se zavazadly si společně s Abbye stoupla do krbu.
,,King's Cross!" řekla jsem, čapla Abbye za ruku a upustila kouzelný prášek.
V té chvíli jsme se objevili na nádraží King's Cross, přímo před zdí, kterou se procházelo na nástupiště 9 a 3/4.
Bez váhání jsme zdí prošly a před námi se objevila nám dobře známá červeno-černá lokomotiva, Bradavický Express.
Nástupiště se jako každý rok hemžilo kouzelníky. Někteří jeli do Bradavic poprvé, někteří už byli známé tváře.
,,To je lidí..." bručela nespokojeně Abbye. V tu ránu vlak dvakrát zahoukal a studenti začali nastupovat.
,,Nestěžuj si a pojď!" znovu jsem ji popadla za ruku a táhla k vlaku.
,,Počkej, Auro, ne tak rychle!" stěžovala si Abbye. Já ji ale ignorovala, protože jsem věděla, že brzo budou všechna kupé zabraná.

Bohužel se stalo, jak jsem si myslela.
Všechna kupé byla už skoro plná, navíc jsme s Abbye nemohly najít naše kamarádky Kate a Emmu.
Zbývalo jen přidat se k někomu do kupé.
,,Abbye, podívej se prosím, jestli v tomhle kupé jsou aspoň dvě místa." nařídila jsem své sestře a ta do určeného kupé nakoukla.
,,Jo, jsou! Jdu se zeptat, jestli nás přiberou." Než jsem ji mohla zastavit, už rozrazila dveře kupé. Vydala jsem se za ní a spatřila čtyři chlapce v našem věku. První z nich měl popelavě černé vlasy až po ramena. Ke svému údivu jsem v něm poznala Siriuse Blacka, bradavického Cassanovu. Přejela jsem očima po dalších cestujících. Brýlatý hnědovlásek, zjizvený kluk s knížkou, tlustý kluk vypadající jako krysa. Měly jsme co dočinění s Poberty.
Abbye je poznala také, jako obyčejně ji to ale vůbec nevyvedlo z míry. Zato mě se začaly klepat kolena.
Co teď? Jaké kupé jsme si to proboha vybraly?! Vždyť tohle jsou Poberti, nejoblíbenější parta školy...
,,Zdravím, kluci!" prohodila vesele moje sestra a zářivě se na ně usmála. ,,Mohly by jsme se tady s Aurou vecpat k vám do kupé? Jinde už není místo..."
Obrýlený kluk na kraji jí opětoval úsměv a řekl: ,,Jasně, jen pojďte...teda, pokud to nebude vadit mým kamarádům..." a přejel očima po zbývajících klucích.
,,Nebude nám to vadit ani v nejmenším, dámy." řekl rádoby svůdně Sirius Black a mrkl na mě.
Na flirtování jsem nikdy moc nebyla, ale s drzými a rádoby svůdnými kluky jsem se vypořádat uměla - narozdíl od Abbye, která byla hrozně naivní a nepoznala rozdíl mezi drzým flirtem a vyznáním lásky.
,,Pokud se neposadím vedle tebe, taky mi to vadit nebude." usmála jsem se sladce na Blacka a celé kupé vybuchlo smíchy. Zato Black na mě koukal jak na zjevení. Asi se mu nikdo ještě nepostavil a všechny mu hned naletěly.
,,Tak tos zvládla na jedničku!" pochválil mě kluk s knížkou, kterého jsem znala jako chytrého Remuse Lupina. On mě očividně neznal, a tak se zeptal:
,,Jak se jmenuješ?"
,,Aurora, ale všichni mi můžete říkat Aura." řekla jsem.
,,Tak Aura...to se mi líbí!" probral se Black z transu a znovu na mě mrkl.
,,Moc si nefandi, Blacku..." prohodila jsem.
,,Ty mě znáš?" zatvářil se ohromeně.
,,Kdo by tě neznal...s tvojí pověstí..." protočila jsem oči a všichni se znovu zasmáli.
,,Mimochodem, já jsem Abbye." představila se moje sestra, kterou jsme během rozhovoru s Blackem trochu zanedbali.
,,Těší mě, Abbye a Auro." usmál se brýlatý kluk James Potter.
,,Mě taky nevadí, že tu budete." přidal se opožděně tlusťoch známý jako Peter Petigrew.
,,Ehm...na něco jsme zapomněli, hoši..." řekl Remus Lupin.
,,Na co?" zatvářil se nechápavě Black.
,,Náležitě se představit našim milým dámám!" objasnil Remus.
,,To není potřeba..." řekla jsem směrem k Remusovi, ten už ale začal s představováním.
,,Já jsem Remus Lupin, mezi Poberty Náměsíčník..." začal.
,,...a já jsem James Potter, mezi Poberty Dvanácterák." doplnil ho James.
,,Sirius Black, jméno mé!" vypjal hrdě hruď černovlasý kluk a vzal mojí ruku, jakože ji políbí. Už se skoro mé ruky dotkl svými rty, já jsem se mu ale vytrhla a vrazila mu malou facku.
Opět se všichni smáli, včetně Jamese, který se prohýbal a slzel smíchem.
Abbye se také smála, ale když se nikdo nedíval, drkla do mě a zašeptala:
,,No teda, ten Black po tobě jede!"
Já jsem po ní jen střelila pohledem, jakože si popovídáme potom.
,,Já jsem Peter Petigrew, Červíček!" představil se poslední z Pobertů.
Jakmile to dořekl, vlak se rozjel.

,,Tak co, kluci? Co máte tento rok v plánu?" zeptala se živě Abbye a drkla do Jamese, který seděl vedle ní.
Seděli jsme takto: u okýnka Remus, který si četl knihu a nevnímal okolí; vedle něho James a na kraji Abbye. U druhého okýnka seděl Peter Petigrew, který se ustavičně něčím cpal a jenom přikyvoval, když se Abbye na něco ptala. Vedle něho jsem seděla já a vedle mě k mé obrovské radosti seděl Sirius Black. Žádné konflikty už naštěstí nebyly, jen pár nepovedených flirtů ze Siriusovy strany. Já jsem ho ale ignorovala a koukala z okna. Tak se Sirius bavil s Abbye a Jamesem.
,,Hm, asi pár vtípků na Snapea, jinak nic v plánu zatím nemáme. To se ale vymyslí za pochodu." odpověděl James a Abbyinu otázku.
Všimla jsem si, co Abbyiny navlněné lokny, zvonivý smích a veselá, přátelská a temperamentní povaha dělaly s Jamesem Potterem. Ustavičně na Abbye koukal a ihned odpovídal na všechny její otázky.
,,No jasně!" souhlasil s Jamesem Sirius. ,,Musíme vás do nějakých našich akcí zapojit...jste hrozně fajn!" dodal a podíval se na mě s otazníkem v očích.
,,Děkuji, nemám zájem." prohlásila jsem a dál se dívala z okýnka.
,,Je zajímavé, že jsme na vás předtím nenarazili..." řekl Remus a zaklapl knihu.
,,Tomu se moc nedivím, ale řeknu vám jedno: žádná spolupráce co se týče kanadských žertíků! Kdyby mě a moji sestru vyloučili kvůli vašemu vtípku, asi bychom obě moc nadšené nebyly!" rezolutně jsem přejela očima po všech Pobertech.
,,Ale notak, Auro..." zatvářila se otráveně Abbye. ,,Vždyť mi jsme ještě za celé čtyři roky v Bradavicích nezažily žádnou pořádnou srandu!"
To jsem musela připustit, a taky jsem začala pochybovat o tom, že by nás kvůli malému vtípku Brumbál vyloučil.
Moje ego mi ale nedovolilo jen tak souhlasit.
,,Stejně. Nechci mít problémy." řekla jsem. Za chvilku mi ale došlo, jak pyšně to vyznělo, a tak jsem připustila:
,,I když...možná by nám malý vtípek problémy neudělal."
Abbye se zatvářila vítězně.
,,Jestli nechceš, Auro, nemusíme tebe ani Abbye zapojovat do našich žertíků. Slibte nám ale jedno - budeme pořád kamarádi? Víte, tak fajn holky jsme dlouho nepotkali..." prozradil Remus a prosebně se na nás podíval.
,,Tak kamarádi!" zvedla jsem ruce na znamení porážky. Abbye se rozzářil obličej.
,,Kamarádi!" vykřikla a plácla si se všemi Poberty.
,,Možná někdy skončíme jako víc než kamarádi..." zašeptal někdo blízko mého ucha.
,,To bych netvrdila, Blacku." řekla jsem a zvedla se, protože vlak právě zastavil v Prasinkách.

Ahoj!
Jsem tu s novou fanfikcí na Harryho Pottera...i když spíš na Poberty :D
Jestli někomu vadí, že tady nebude Lily, tak si prosím nestěžujte...máte to napsané i v popisku knihy. Dík za pochopení ;)
Jinak...
Celou tuhle knihu budu prokládat i otázečkami na vás, ohledně děje. První otázka je trošku jinačí...

Které naznačené dvojici z této knihy fandíte víc? :D

#Jabbye nebo #Saura?

Dík za odpověď ;)
Vaše

Aryls 💗