Dvě sestry

4. První omluva v historii

SIRIUS' POV

Probudil jsem se za přímo šíleného jekotu a cinkání.
,,Aaaaiuuuuuijaaaaa!!" zařval můj bláznivý kamarád James Potter a seskočil ze své postele, až to zadunělo.
,,Vstááááváát a cvičit!!" ječel dál a začal běhat po pokoji.
,,Jamesi, do...Merlinovy zadnice!! Přestaň tady dělat virvál a sedni si, proboha!" zanadával jsem a přetáhl si polštář přes hlavu.
Za 0,0001 sekundy jsem už svůj polštář nedržel a dostal pořádnou sprchu - můj povedený kamarádíček na mě vylil vodu z květináče.
,,JAMESIIIII!!!!!" zařval jsem, bleskově vyskočil z postele a začal zmiňovaného brejlouna pronásledovat.
Minul jsem překvapeného Rema, který měl v puse kartáček na zuby a právě mířil k umyvadlu, málem porazil oblíkajícího se Petera Petigrewa a vší silou to napálil do Jamese, který najednou prudce zastavil. Oba jsme se se smíchem skáceli na zem.
,,Jste jak malí..." protočil oči Remus.
,,Řekni nám nějakou věc, kterou nevíme, Reme..." uchechtl se James.
Remus pohlédl na svoje kapesní hodinky a lhostejně se na nás podíval.
,,Tak třeba, že za minutu nám začíná hodina?"
Oba jsme ztuhli. Trvalo to ale jen vteřinu, protože o chvíli později už jsme se všichni hnali bradavickými chodbami.

,,Á, pan Black a jeho banda konečně dorazili!" procedila mezi zuby profesorka McGonagallová a ukázala na čtyři prázdná místa.
Jedna volná lavice byla úplně vepředu. Už už jsem se obracel, že si sednu jinam, když vtom jsem si všiml, že hned v druhé řadě sedí Aura s Abbye. Dloubl jsem ramenem do Jamese a s úsměvem jsem se vydal k volné lavici.
,,Čau kočky!" zašveholil jsem hned potom, co jsem dosedl, a otočil se se svůdným výrazem na Auru, která seděla hned za mnou.
Ta mi ale nevěnovala žádnou pozornost - jen zvedla hlavu, přejela očima po mých rozcuchaných vlasech, a znovu se sklonila, aby namočila pero do kalamáře. Viděl jsem ale, že tato ignorace ji stála nějaké úsilí - nejradši by pronesla nějakou jedovatou poznámku. Proto jsem se nedal jen tak odbýt a když se McGonagallová otočila k tabuli, opět jsem se pokusil o konverzaci:
,,Cliffordová, já vím, že mě prostě miluješ...nechtěla bys se mnou dnes zajít ke Třem košťatům?"
Aura zvedla pohled a zatvářila se překvapeně - asi proto, že jsem vyslovil její příjmení, které jsem si zjistil hned, jak jsme přijeli do Bradavic.
,,Jsi překvapená, že? No, tvoje příjmení jsem si zjistil už dávno...ale kdybys chtěla, mohla bys být Blacková...byli bychom nádher-"
,,To stačí, Blacku!" vyštěkla Aura a celá třída se na nás otočila. ,,Za prvé - ke Třem košťatům bych s tebou šla jedině tehdy, kdybych se chtěla stát sebevrahem, a za druhé - přiznávám, že jsem překvapená, že sis zjišťoval mé příjmení, protože bych spíš čekala, že ti to bude fuk a budeš mě chtít jenom dostat do postele jako každou druhou na této škole!!"
Tentokrát jsem byl překvapený já.
,,Ale já-"
,,Stačí, Siriusi. Jsme ve škole teprve krátce a za tu dobu jsi mě vytočil tak stokrát! Promiňte, paní profesorko." řekla Aura, v rychlosti si spakovala věci a vyběhla ze třídy. Všichni jsme za ní překvapeně zírali.
Ale řekla mi Siriusi!!

,,Já to prostě nechápu...proč jsou ty holky citlivý na každou volovinu, co vypustíš s pusy?" zavrtěl jsem hlavou a hodil malý kamínek ze schodů.
,,Třeba už jí z tebe fakt přepíná..." zamysel se James, ,,Vidí tě úplně všude - vlak do Bradavic, Třaskavý Petr a teď tohle..."
Protočil jsem očima.
,,Ty mě taky vidíš všude, dokonce se mnou i bydlíš...ale máš pravdu, nějaké účinky to na tebe má - jsi tupec."
James se na mě otočil a zasmál se.
,,Ty taky, a ještě větší! I když nechápu, co se tý naší milý Cliffordový tak dotklo, tak sis to teď každopádně pořádně pohnojil. Asi bys za ní měl jít s kyticí růží, bonboniérou a ručně vyrobeným přáním, aby ti odpustila..."
Uchechtl jsem se a ukázal na sebe.
,,Já? Tak to mě asi vůbec neznáš, Pottere..."
Můj rozčepýřený kamarád zavrtěl hlavou a v očích za brýlemi se mu objevily jiskřičky.
,,Právě že tě znám moc dobře, a proto tě prosím jménem Cliffordovic rodiny - omluv se jí. Bude to pro tvý dobro. A tohle je poprvý v historii, co tě o něco takového žádám, takže čekám, že mi vyhovíš..."
Podíval jsem se na něj s úšklebkem a řekl: ,,Jako vážně, Jamesi? To se mám holkám omlouvat za každou blbost? Vždyť jsem se jí minule taky neomlouval, ani nikomu jiný-"
,,Tak bude holt první! Říkám ti - nebudeš litovat, protože vím, že po ní jedeš, a pak bude aspoň nějaká šance, že s tebou na ten ležák půjde. Kamaráde, dělám to pro tvoje dobro!" přerušil mě James svým motivačním monologem. Tvářil se tak důležitě, že jsem vyprskl smíchy a po chvíli se i James rozesmál.
,,Tak jo - slib mi, že tohle bude poprvé a naposled, co se budu omlouvat za takovou kravinu a ty mě do toho budeš nutit. Ale přiznej si, že to děláš jenom kvůli tomu, aby sis přilepšil u Abbye!"