je půlnoc a já
mlčky
pozoruji temné malířské plátno
poseté hvězdami
jako krásná dívčí tvář
vysoko nad mojí
hlavou
se něco krásného rodí
a zaniká
říkejme tomu třeba zázrak
kdo by si nechal ujít něco tak nádherného
jako je umírající hvězda
v ten moment malíř bere do ruky svůj štětec
a kouzlí
- 14.8./18
ČTEŠ
rozpolcená - sbírka poezie II.
Poetrymá druhá sbírka poezie, ve které se snažím poskládat roztříštěnou zpátky dohromady . . . - všechny obrázky jsou převzaty z Pinterestu
