O 14 let později
Volala mi do práce vychovatelka ze sirotčince. Dlouho jsem tam nebyl. Ptala se jestli můžu přijít tak jsem přijmul. Hned po práci jsem šel do sirotčince. S úsměvem mě přivítala vychovatelka. ,,No páni Levi vyrostl si" a šli jsme jinak v tichosti do hlavní místnosti. Když jsme vešli u dětí seděl nějaký kluk zády k nám a hrál si s dětmi. ,, Neřekla jste že tu budete mít návštěvu" kluk zpozorněl otočil se směrem k nám vychovatelka měla na tváři šibalský úsměv podala mi hrníček s černým čajem. Poté šla za dětmi. Odložil jsem si věci a vzal si hrníček s čajem můj pohled spadl na kluka. Hnědé vlasy snědá kůže smaragdové oči. V ten moment se mi zatajil dech. Kluk se zvedl svižným krokem popoběhl ke mě. ,,Levi!" Vypískl skočil mi okolo krku vyjeveně jsem se díval do zdi. Čaj se mi vylil. Vychovatelka se potichu zasmala. ,,Vyrostl si" vypadlo ze mě. Ale Eren se mě nechtěl pustit. Je to 14 let co jsme se neviděli. Teď mu musí být něco okolo 18ti?19ti? ,,Levi chyběl jsi mi" zabořil nos do ohbí mého krku a rozbrečel se. Položil jsem hrníček na stůl a jemně ho objal. ,,E-Erene pusť mě jinak skončíš na zemi" ,,Ne" začal protestovat Eren jak malé dítě. Povzdechl jsem si,,Erene pusť" chlapec zavrtěl hlavou a ještě víc se ke mě natiskl. Musel jsem si s ním sednout jinak by jsme oba líbali podlahu. A o to nestojím. Ještě ten den k večeru jsme šli do baru. Eren se ochlastal jak hovado. A já na tom nebyl jinak. Můžete si domyslet co se stalo když jsme přišli ke mě. Říkat vám to nebudu. Nebudete strkat nos do mého a Erenova soukromí spratci.
