Young Stark • 1 [Iron Man 1]

5.

„Slečno, máte několik zmeškaných hovorů od slečny Bellové," oznámil mi Jarvis, jakmile jsem se dostala zpět do obýváku a usadila se na gauči. Měla jsem z prva chuť Jarvise ignorovat, jelikož jsem na Holly zrovna moc náladu neměla, jenže když se jí neozvu, tak ona mi nedá pokoj a bude furt vyzvídat, jak to v mým životě vypadá dál.

„Jarve, zavolej jí," řekla jsem znuděně do prostoru před sebou, odložila tátův původní reaktor na stůl a místo toho si vzala ovladač, s nímž jsem si pustila televizi s nudnými programy.

„Steph, Steph, Steph! Konečně!" vyhrkla nadšeně Holly, jakmile přijala hovor a zařvalo to přes celý obývák. Musela jsem se chytnout za uši, jelikož Jarvis hovor nedal na mobil, ale do reproduktorů v místnosti. Jak nečekané.

„No nazdar," pozdravila jsem ji s povzdechem a dál prohlížela programy v televizi, jenže nic zajímavějšího, než zprávy o tom tátově kongresu, nebylo.

„Jak je?"

„Já se mám zatím dobře..."

„A tvůj táta? Všichni tvrdí, že se zbláznil."

„Stephanie, ztlum si to. Nepotřebuju až sem slyšet hovory s tvojí retardovanou kamarádkou!" ozvalo se z pracovny v garáži. Nojo, vyrušila jsem otce u práce. Trapas.

„Jen se ptá, jak se máš!" zakřičela jsem na něj, aby to slyšel. Jelikož jsem od schodů nebyla zrovna daleko, tak bylo hned jasné, že by to mohl slyšet.

„Mám se naprosto výborně. Díky za optání!" ihned zazněla odpověď, jak jsem očekávala.

„Slyšelas? Má se dobře," mluvila jsem už na Holly na druhé straně.

„Jo...lidem na škole se jaksi nelíbilo to divadlo, co přednesl ohledně konci s výrobou zbraní," svěřila se mi ustaraným tónem. Ajaj. Už je to i ve škole.

„To nebylo divadlo. Teda aspoň on to tvrdí."

„To se z něj stává humanista, či co?" zarazila se.

„Co já vím. Já nikdy nepoznala ani jednu jeho stránku. Vždycky se staral jenom o to, abych měla nejlepší výsledky a kvalitní studium. Nikdy ho nezajímalo, že chci mít takového tátu, jako ostatní holky a kluci v mým věku," povzdechla jsem si a vypnula televizi. „Takového, kterému bych se mohla svěřit s tím, co jsem dokázala. Občas si společně někde zablbnout a rozumět si."

„Tak to po Tonym Starkovi chceš nejspíš moc," zareagovala na to Holly.

„Nejspíš ano. Dneska jsem popravdě s ním mluvila nejdýl za celý svůj život," pousmála jsem se nad myšlenkou a přitáhla si kolena k sobě do objetí.

„A to je jak dlouho?"

„Já ti nevím. Sedm až osm minut?" odhadovala jsem.

„Tak to, aby ses zapsala do naší knihy Quinessových rekordů," Holly se tomu vzápětí zasmála. Já po té taky.

„Jo to je pravda. Stejně, až se vrátím zase do školy...určitě bude zase dělat, že neexistuji."

„Třeba ne. Třeba si po tom únosu konečně uvědomí, co doopravdy chce."

„Tak to doopravdy pochybuju," uchechtla jsem si a lehla si na gauči. „Já nejsem nic oproti němu. S tou realitou jsem smířená už patnáct let, co se o mě starají ostatní jako Pepper, Rhodey, Happy, ..."

„Nevíš, co se mu honí hlavou. Každý se může změnit."

„On se vždycky staral jen o večírky, ženský, co si sem pravidelně tahal, slávu a bohatství," vydechla jsem a objala polštář vedle sebe. „Jediné, co s ním mám společné je jméno. Nic víc."

„Když to takhle chceš brát," Holly si povzdechla. „Musím končit, dobrou."

„Dobrou," odpověděla jsem jí bez zájmu a hovor se přerušil. O malou chvíli později vešla do domu Pepper, co zrovna dorazila a nesla v náručí jako vždy nějaké papíry. Její přítomnost značilo hlasité klapání jejích podpatků, co se mi zarývaly do uší.

„Ahoj, je tady Tony?" zeptala se mě a pousmála se. Jen jsem zvedla bezeslov ruku a ukázala ke schodům. „Um aha." Odmlčela se. „Co to je?" poukázala na reaktor na stole.

„Starej model tátova reaktoru. Chce, abych ho vyhodila," prohlásila jsem znuděně a podívala se po ní.

„Mohu si ho vzít? Myslím, že vím co s ním," usmála se.

„Jasně. Je jen tvůj," posadila jsem se a podala jí ho, jelikož stála poblíž.

„Díky. Je jinak skoro jedenáct hodin. Měla bys-"

„Jít spát? Já vím," protočila jsem očima a vstala. „Tak dobrou."

„Dobrou noc," pohladila mě po rameni a já se vydala k sobě do pokoje, dala si krátkou sprchu a po té v pyžamu usnula na své posteli.