Just go to sleep

My little brother

Mám mladšího bratra, no ono slovo mladší není asi správně, je o 2 minuty mladší než já, ale musíte přiznat, že to proste zní lépe než ,,mám dvojče." Vyrůstali jsme spolu, byli jsme dobří přátelé, ale jednoho dne, už si přesně nepamatuju kdy, mého bratra odvezli. Máma se snažila utajit kam, na to že mi bylo 9 ,jsem nebyl hloupý, moc dobře jsem věděl, kam ho odvezli. Silně mi napovídaly rozlámané žiletky na klouzačkách, nebo v písku v okolních parcích, vykuchaná zvířata sešívaná dohromady k hadrovým panenkám. I tak jsem dělal že nic nevím, moje rodiče to uklidňovalo. Ale mě bylo smutno, byl jsem sám neměl co dělat.

Po nějaké době jsem vždy uprosil rodiče aby brášku přivezli zpátky domů. Vždy prošel všemi testy, podle doktorů nebyl důvod proč ho dále držet v léčebně. Bohužel, věci se vždy vrátili do starých kolejí, čas který tu s námi bráška trávil se vždy zkracoval, byl jsem smutný, neměl jsem rád když jsem musel být sám. Rodiče mě vždy utěšovali, že je bráška jen nemocný, že jede do nemocnice a až se uzdraví vrátí se k nám. Dnes nám bylo 13. ,mého malého brášku pustili hlavně kvůli tomu, rodiče ho postupně zavírali do pokojů, nikdy nevěděli jak se odtamtud mohl dostat, začali se ztrácet batolata a miminka z okolí, nacházeli se bez hlav a končetin, pokud končetiny či hlavu měli, určitě ne vlastní byly sešívané s domácími zvířaty, nebo jen s kusy látek a hraček. Asi se ptáte jak to všechno vím, za 1. Chodil jsem do školy kde se nic neutajilo a za 2. Noviny, telefon a zprávy, vždy se to ke mě nějak dostalo.

Brášku tu rodiče nechávali už jen na pár dnů, kvůli problémům které se děly. Netušili že jsem o všem věděl, stále si mysleli že věřím té jejich verzi se špatným dýcháním a nemocem, které se šíří vzduchem, proto prý býval zavřený sám v místnosti, vždy měli výmluvy, nebral jsem jim je, přece jen bylo příjemné nebýt podezřiván. Musel jsem pracovat rychleji, byl tu jen pár dnů, pak zas musím dělat že jsem hodný...