Chodím tady už dlouho,moc dlouho na to abych byl unavený, nebo aspoň hladový, nechápu proč ještě nejsem.
Chodím tady už dlouho, nevím co mám na sobě, netuším jak vypadám, nevím nic.
Chodím tady už dlouho, proč mě nikdo nevidí ?
Neslyší?
Celý svět oslepl a ohluchl?
Chci si na chvíli sednout, necítím únavu jen si chci sednout. Támhle je lavička, pomyslím si. Sednul jsem si, chvíli hledící na svět, který asi neví že existuju. Kolem jde starý pán se svým psem, je to vlčák, nebo si to aspoň myslím . Chce si očividně sednou, ale tady už sedím já, když dosedává začnu řvát ať dá pozor, dosedne sedí tam kde já, sedí ve mě. Začnu řvát a slzy mi pomalu stékají po tváři. Najednou uslyším štekot, pes toho starého pána se na mě upřeně dívá a štěká jako o život. Vzplápola ve mě plamínek naděje, že někdo ví že tu jsem ,ovšem stařík jí bleskurychle uhasí slovy ,,Co děláš nic tam není ! Azore co tam vidíš ?" Začaly se mi vracet vzpomínky, místo jsem začal poznávat, bydlím kousek odsud asi 2, nebo 3 minuty. Rozebíhám se známou cestou, vidím můj dům, moji zahradu z nějakého důvodu mě naplňuje pocit štěstí a bezpečí. Vtrhnu dovnitř, ovšem mé šťastné pocity přeruší má manželka a děti, když je zahlédnu vzlykat nad fotkou muže. Kolem té fotky byly zapáleny ty červené svíce, které se umisťují na hroby, nikdy jsem nechápal, proč jsou červené, černá, nebo bílá by mi odpovídaly k situacích ve, kterých se používají více. Z mého přemýšlení nad barvou svíce mě vytrhnou slova mého syna.
Začne mi pomalu stékat slza po tváři když ho uslyším říkat ,,proč jsi nás opustil...tati..."
Přiznávám že tahle není moc strašidelná spíše na zamyšlení nebo na pozastavení se nad vším i tak doufám ze se vám líbila🌹
ČTEŠ
Just go to sleep
TerrorCo bych vám o tom měla říkat? V podstatě je to sbírka povídek, některých víc a některých mín děsivých, některé budou kratší, jiné hotové romány, budu ráda, když si moje výtvory přečtete.
