Just go to sleep

Look.jpg

Jsem hráč. Jako úvod do situace zajímavé, já vím. Rád hraju hry, nebo jen tak projiždím web, YouTube je platforma která plní můj volný čas, stejně jako Steam (herní platforma) ,upřímně nemám moc přátel, žiju sám v malém městečku kousek za Prahou a nemám rád společnost. S kamarády , nebo aspoň s tou troškou co mám, se moc nevidám, radši si s nimi píšu, nebo něco zahraju.

Svůj mail moc často neprojíždím, jen občas, když po mě nějaká stránka chce potvrzení.

,,Zase to blbé ověřování.'' Pronesu v podstatě neslyšitelným hlasem, když zase u další hry vidím "prosím ověřte svůj e-mail "  hraju tolik her že bych měl mít něco jako V.I.P. mail, pomyslím si a nad mým vlastním špatným vtipem se pousměju. Ověřím můj účet a když už jsem tady podívám se co mi ještě přišlo, vzhledem k tomu že ikonka doručené svítila s číslem 2 348 vážně jsem nechtěl kontrolovat všechno, ale občas se tam objeví něco jako slevových kupón.

Můj večerní, spíše až noční program je prohrabávat se hromadou všeho co jsem za poslední měsíce nepřečetl, většina začíná slovy "..... just uploaded video "
Takže jsem je s přehledem ignoroval ,stejně jako oznámení z Facebooku, Twitteru a instagramu.

Asi po 5 minutách jsem nenarazil na nic zajímavého, když v tom jsem v tom rychlém scrolovaní něco viděl, nebo spíš neviděl, chyběl odesílatel klikl jsem na to a stále nic nového, scroluji dále v zaslaném mailu a na konci je napsáno ,,look'', pokračoval jsem a na konci byla příloha look.jpg, chvíli jsem váhal zda skutečně chci otevřít něco co téměř stoprocentně usmaží můj počítač, ale stejně mě přemohla má vlastní zvědavost. Klikl jsem na přílohu která se téměř ihned stáhla do mého počítače ,,teď už stejně není cesty zpět." Pomyslel jsem si, když jsem klikal na stažený soubor na mé liště.

Vyjel na mě obrázek tmavého lesa a polní cesty která se téměř strácela pod stopami přírody, krajinu jinak temnou osvětloval jen měsíc v jasném úplňku, musím říct ze mě to nějakým způsobem zneklidňovalo, ale bylo to všechno fotka byla rozpoložená tak že byla cesta , nebo to co z ní aspoň zbylo, uprostřed.

Nic zajímavého, pomyslím si když jsem chtěl zavřít okno s fotkou, nešlo to. První co mě napadne je moje myš, občas se mi stalo že se konektor uvolnil, nebo prostě myši došly baterky, myš překvapivě svítila a konektor byl taktéž v pořádku. Zkusil jsem okno ještě několikrát zavřít. Po chvíli jsem se na to prostě vykašlal, schodil jsem to na lištu a dál to neřešil. Zahrál jsem si hru kvůli které jsem si tu fotku vůbec stáhl.

Skončil jsem někdy kolem třetí ráno a rozhodl jsem se skoncovat s tou fotkou, ale něco mě na ní zaujalo, něco čeho jsem si před tím nevšiml na cestě stála stínová postava, byla hodně v dáli, ani nebyla téměř viditelná ,, musel jsem ji před tím přehlédnout" nervózně si pomyslím, když mačkám křížek znovu a znovu, něco se ale dělo, nebylo to video nemohlo se to hýbat, prostě nemohlo ,,je to jen fotka a ty jsi moc dlouho vzhůru" uklidňuju sám sebe, když vidím jak se každým mým kliknutím na ten podělanej křížek ta postava přibližuje, ne že by chodila, prostě je najednou blíž a blíž. Na tohle nemám náladu, pomyslím si a vypnu počítač nic... tlačítko na manuální ukončení funkce počítače mačkám jako o život nic... vypojuji počítač ze zásuvky nic... podívám se zpátky na obrazovku mého počítače, je tam ,je ale blíž, vidím mu do tváře je to kluk ,přibližně kolem 17 kouká na mě a směje se, čím blíže je tím více se směje, hledím mu do očí ,nebo spíš tam, kde by oči být měli , jeho úsměv začíná být nelidský, směje se a praskají mu koutky, rty které nadále nevydrží to natahování praskají, stéká mu po obličeji krev, dívá se na mě, nemůžu se hnout vím že zemřu jediné co mi zbývá, je přemýšlet o tom jestli rychle nebo pomalu a bolestivě...

Jeho obličej už zakrývá celou fotku, doufal jsem že to skončí když se to celé na moment zastavilo, nedýchám připraven předstírat že tu nejsem, stejně jako malé dítě, když je pod dekou. Začíná prostupovat monitorem, nevím jak to dělá, nebo proč jen začínám brečet, slzy mi stékají po tváři, přiblíží se ke mě a natáhne mi k obličeji svou ruku, je v mikině zahalena až po zápěstí, ale ty kostnaté prsty na kterých je už jen náznak masa, zaryl mi je do očí necítil jsem překvapivě tolik bolesti, když moje oční bulvy padaly na zem.

Probudil jsem se na té cestě, kde měsíc svítí a je zároveň jediným zdrojem světla, myslím že tu nebudu čekat dlouho, vím že se najde někdo, kdo ten mail otevře také...

Takže ahoj, jsem ráda že jsi vydržel/a číst až do konce, doufám že se ti příběh líbil, pokud ano prosím zanech komentář nebo hlasuj🌹