IT trochu jinak 🎈 (CZ) DOKONČENO

16.

Pohled Eddieho

Jelikož se mi Abi poslední dobou začala líbit (Neptejte se mě proč se Abigale všem líbí 😂), tak jí zadám tohle : „Dej mi mobil.“ bez váhání mi ho dala a Richie mě začal probodávat pohledem.Abiin mobil jsem zapl a naskytl se mi pohled na tapetu, na které se objímá s Richiem.Zesmutněl jsem, ale nedal jsem to na sobě znát.Dal jsem Abi své číslo a pak si její uložil do svého telefonu.Vrátil jsem jí mobil a dělal jsem jakože nic, ale v duchu něco chystám.

Pohled Abi

Když mi Eddie mobil vrátil, dala jsem si ho do kapsy.Hráli jsme dál, a dlouho.Mě to přestalo bavit a byla jsem unavená.Přece jen, seděli jsme tam hodiny, až se začalo stmívat.
„Lidi, mě už to neba, jsem unavená...“ řekla jsem, když zrovna Bill roztáčel znuděně flašku.
„Jsem pro.“ řekla Bev a zívla si.Vstala jsem a protáhla se.Všichni nasedli na kola a jeli jsme, nejdříve všichni stejnou cestou a pak jsme se postupně rozdělovali.My s Richiem jsme jeli za Billem k němu domů pro mé věci, protože se stěhuju zpět k Richiemu.Dojeli jsme, hodili kola na zem a já šla za Billem.Došla jsem do pokoje pro hosty, kde jsem bývala.Sbalila jsem si věci do batohu a vycítila na sobě něčí pohled.Otočila jsem se, byl to Bill.Usmála jsem se na něj.
„M-Můžu tě po-poprvé a n-naposledy p-políbit?“ zeptal se opatrně, „Ň-Nikdo se to ne-nedozví.“ dodal.Já kývla.Přišel ke mně blíže a políbil mě.Usmál se do polibku a odtáhl se.Vzala jsem si batoh s věcmi a sešli jsme schody dolů.Polibek jsem brala jako kamarádský, nic zvláštního to přeci není, kamarádi se líbají normálně, ne?No každopádně jsme se s Billem objali na rozloučenou.
„Tak zítra.“ řekla jsem když jsme se odtáhli a usmála jsem se na něj.
„Z-Zítra.“ úsměv mi oplatil a já nasedla na Richieho kolo.Zamávali jsme mu, on zamával na zpět a jeli jsme směr Richieho dům.
Dojeli jsme a vešli do vnitř.Když jsem se zula a přešla přez práh, culila jsem se jak debil, rozhlížela se kolem a vstřebávala vůni, jako kdybych byla doma.A jo, vím že tady nemůžu být navždy, jednou budu muset vypadnout kvůli Richieho rodičům.
„Haló?Země volá Abigale.“ vyrušil mě z přemýšlení Richie.
„Abigale se nyní nenachází na planetě zemi.“ řekla jsem robotickým hlasem.Zasmáli jsme se a šli jsme nahoru do pokoje.Sedli jsme si na postel a já Richieho objala, objetí mi oplatil.Objetí trvalo něco přez 20 minut, ale nám to bylo jedno.Panovalo mezi námi hrobové ticho.
„Moc se ti omlouvám.“ přerušil ticho Richie.
„Za co?“ zeptala jsem se a odtáhla se.
„Za všechno...za tu šlapku, vykopnutí z domu,“ odmlčel se, „pusu...“ sklopil pohled.Chytla jsem ho za tváře a věnovala mu polibek.Po chvíli jsem se odtáhla kvůli nedostatku kyslíku, usmál se na mě a leskli se mu oči.
„Miluju tě.“ špitl a silně mě objal.
„Já tebe.“ odvětila jsem.Začala mi téct slza.Usli jsme v objetí, oči od slz.

Ráno nás probudilo zvonění telefonu.Teda alespoň mě.Richie stále spokojeně oddychoval s úsměvem na tváři, asi se mu zdá hezký sen.Musela jsem se pousmát, byl tak roztomilý, nebyl jako ten sarkastický Richie s úchylnými vtipy.
„Nekoukej na mě když spim, a jdi zvednout ten telefon.“ řekl Richie rozespale.Ještě že jsem si ho stihla vyfotit.Šla jsem k telefonu a zvedla sluchátko.
„Halo?“ promluvila jsem do telefonu.
„Jé ahoj Abi, nevadilo by vám kdybych přijel?“ ozval se ze sluchátka Eddieho hlas.
„Eddie?Jo jasně, proč ne.“ řekla jsem mile.
„Okey, za pět minut jsem tam.“ řekl a zavěsil.
„Richie, přijede Eddie!“ zařvala jsem nahoru, aby mě slyšel.
„Eeeh...“ slyšela jsem Richieho rozespalý hlas.
„Vstávej!“ zařvala jsem znovu.
„Eeeeeeeeh.“ ozval se znovu.
„Žádný 'eeeeeeeeh' švihej dolů!“ zařvala jsem znovu se smíchem v hlase.
„Ano mami!“ řekl ironicky když šel po schodech.Uchechtla jsem se a udělala nám rohlík s máslem a sýrem.Podala jsem ho Richiemu.
„Díky.“ poděkoval a zakousl se do rohlíku.Dojedla jsem svůj rohlík a šla jsem se převlíct.Po té jsem šla zas dolů a sedla si ke stolu, zapla jsem svůj mobil a culila se na Richieho fotku jak spí.
„Co se tak culíš na ten mobil?“ zeptal se Richie a vytrhl mi telefon z ruky.Při pohledu do něj mu zčervenaly tváře.
„Ty jsi tak hezkej.“ uniklo mi když jsem na něj upřeně a zamilovaně koukala.
„Já vím.“ řekl egoisticky.Odfrkla jsem si.Po chvíli se po domě rozezněl zvuk zvonku.Richie šel otevřít.Dveřmi prošel Eddie.
„Ahoj Edde.“ pozdravila jsem.
„Čau Gale.“ oplatil mi označení, které nesnáším.
„Neříkej mi tak.“ řekla jsem.Takto mi říkali rodiče, pamatujete, jak jsem psala, že jsem je nikdy nepoznala?Lhala jsem.Když ještě byli na živu, vždy jsem to označení milovala...sklopila jsem pohled a začala brečet, odběhla jsem do koupelny, tam jsem se následně zamknula.Už jsem tu nějakou hodinu, nechce se mi vylézat.Ne, když je tam Eddie.Mám ho ráda, ale...oslovil mě...Gale.
„Abi, otevři ty dveře.“ ozval se za dveřmi Richieho hlas.Šla jsem bez emocí ke dveřím a otevřela je.
„Co se stalo?“ zeptal se.Objala jsem ho a znovu začala brečet.

Flashback

„Gale, naše malá holčička...“ promluvil milující otec na svou nově narozenou dcerku Abigale.
„Je nádherná.“ řekla matka, co si převzala od sestřičky své miminko.
Vše šlo podle plánu, a když Abi bylo pět, narodil se jí bráška Kevin.Měli nádherný vztah, hráli si spolu a prožívali veškerý svůj čas spolu.Rodina byla šťastná.Jednoho dne, Abi bylo devět, když se to stalo, chudák malá...nic nechápala, ani když před jejich domem zastavilo černé auto, ani když ji muži v černém s jejím bratrem vzali a odnesli je do auta, ani když auto zastavilo před dětským domovem.Časem to pochopila, a když jí vzaly bratra, doslova stratila naději, a všechny nesnášela...až na starší pani, která ji měla ráda, bylo jí Abi líto a starala se o ni, dokud i ona nezemřela.Abi bylo třináct, a vyhodili ji ze školy, a z dětského domova, protože dělala potíže.Od té doby brečí, když jí někdo řekne Gale, nebo se zmíní o čemkoliv spojeném s její rodinou.

End of flashback