Lost in life

1.

,,Nazdar Dominicu, zase pozdě. Ty učitelé nás za to jednou zabijou'' přivítal mě Patrick se svým obvyklým ranním proslovem.
,,Už aby to bylo'' zamumlal jsem si pro sebe, vyhrabal ze skříňky nějaký sešit, učebnici a i s Patricem v patách se vydal školní chodbou.
,,Co máme vůbec za hodinu?'' zeptal jsem se cestou Patricka.
,,myslim, že máme matiku'' Matiku jako každý pondělí. Podíval jsem se na učebnici, kterou jsem měl v ruce. Biologie. Jo tu budeš v matice určitě potřebovat. No co, teď už je to stejně jedno už jsme před třídou a vracet se mi fakt nechce. Je pondělí, takže máme hned po ránu tu nejprotivnější učitelku na celé škole, co víc si při pondělním ránu přát.
,, Jameson a Adams, jako vždy'' řekla naštvaným hlasem naše matikářka.
,, Zaspali jsme'' houknul na ní Patrick a já jen čekal, kdy nám dovolí sednout si na svá místa.
,,Jako vždy. Má vůbec cenu čekat, že přijdete někdy s jinou omluvou.  Vážně bych chtěla vědět, co po nocích děláte hoši, sednout!'' neodpustila si svou poznámku. ,,Věřte, že asi nechtěla'' někdo prohlásil. Já místo toho hned zaujmul místo v lavici blíže k oknu a hlavu si podepřel rukama. Patrickova lavice byla hned před tou mojí ale holka, co tam s ním seděla ještě minulý rok se odstěhovala. Byla fajn, jako málo která na nás jen blbě nečuměla a neměla nic proti hlavně mým ranním zvyklostem. Věčně chodit na hodiny pozdě kvůli tomu, že si se mnou to cígo před školou dala nebo v pondělí sem radši ani nepřijít, protože jsme celý víkend prochlastali, jí nějaký extra problém taky nedělalo. To, že milovala stejnou hudbu jako my dva a občas nějaká ta tráva jí taky nebyla proti srsti bylo snad až neuvěřitelný. No bohužel, teď seděla někde bůhví jak daleko v jiné škole a kvůli tomu jsem byl dneska ráno bez cigarety, páč jsem ty svoje nechal doma a Patrick nekouří. Chvíli jsem ještě přemýšlel od koho mám jako sehnat aspoň jednu cigaretu, abych byl klidnější, ale nikdo mě nenapadal. Takže dnešní den se bude nést v nasranosti a dost blbé náladě.
Matika mě nikdy moc nebrala a potřeboval jsem dospat noc, hlavu jsem si položil na lavici a podložil si ji rukama.
Nevím za jak rychle jsem usnul, ale probudilo mě až zvonění oznamující konec hodiny. Z lavice jsem si posbíral učebnici a sešit a společně s Patrickem opustil třídu.
,,Nemáš cíga že...?'' musel si rýpnout. Odpovídat jsem mu ani nemusel, protože odpověď moc dobře věděl.
,,Nezajdeme dneska na panáka?'' zeptal jsem se, asi abych změnil téma.
,,Ale jo, můžem'' po chvíli jsem se konečně dočkal odpovědi, která byla pro mě ta nejlepší ze všech možných.
Usedl jsem znovu do své lavice a čekal na začátek další hodiny.
..............................................................
Vycházím ze školy a moje první kroky vedou do obchodu, abych si koupil cigarety. Už po cestě od kasy jsem je rozbalil a před vchodem si hned zapálil.
Pomalu jsem vydechl našedlý kouř plný škodlivých látek. Můj třepot rukou se zmírnil a moje tělo se mírně uvolnilo, jako by ho opustila část toho zla, ale bohužel je to jen můj pocit, nikoli pravda.
Dal jsem krabičku do kapsy mojí černé bundy, abych jí měl zítra ve škole po ruce až bude potřeba.

Doma jsem byl jenom chvíli a hodiny ukazovali něco okolo šesti hodin a do baru jdeme až okolo deváté, aby už byla tma a v ulicích míň lidí. To se mi venku chodí nejlépe. Málo lidí, tma a ticho. Miluju to.