Lost in life

3.

,,Jako vždy?'' zeptala se mě starší paní za pultem obchodu, kam chodím nakupovat nejčastěji.
,,Ano, dneska mi můžete dát asi rovnou troje'' odpověděl jsem jí a prodavačka pouze přikývla. Na pult přede mě položila tři krabičky cigaret a vyřkla žádanou cenu, já ji předal peníze a zbytek jí nechal. Dříve byly takovéto moje nákupy i s upozorněním, že se na ty cigára mám vykašlat, že to není zdravý, ale prodavačka už zjistila, že to v mém případě nemá smysl.
,, Děkuju, nashledanou'' řekl jsem a starší dáma mi odpověděla a dneska přidala i úsměv. Já se snažil jí úsměv aspoň trochu oplatit a hned na to obchod opustil.
Hned jsem si jednu cigaretu zapálil a ostatní krabičky schoval do batohu.
Podíval se na dveře malého obchůdku a vydal se domů.
.............................................
Zavřel a zamknul jsem za sebou dveře. Klíče hodil na malou komodu v chodbě a batoh hodil vedle ní.
Dneska je pátek, to znamená koncert a poté celý víkend na který ještě nemám žádné plány.
Otevřel jsem lednici a vytáhl z ní džus. Opřel se o linku a pomalu upíjel z plastové láhve. V hlavě jsem měl jen dva typy, co dělat následující víkend. Jeden z nich byl celý víkend být doma hrát nějaké hry a snažit se aspoň něco dospat. A ten druhý pro mě přijatelnější, celý víkend strávit v nějakém klubu a chlastat. Stejně jako ten minulý a vlastně skoro každý jiný, kromě výjimek, kdy jsem jel na víkend domů.
Myšlenky na víkend jsem zatím opustil, džus dal zpátky do lednice a podíval se na její ostatní obsah. Po dlouhém zvažování, jestli to má cenu jsem si vytáhl sýr a šunku a udělal si pár toustů. Dal si dva z nich na talíř a sedl si na gauč. Pustil jsem si televizi. Nechal jsem to na pořadu, co tam zrovna běžel, stejně jsem tomu nevěnoval žádnou pozornost. Do rukou jsem vzal mobil a rozhodl se napsat zprávu mojí adoptivní matce. Mám ji rád i přesto, že si našla někoho jiného. Byla tady pro mě dlouho a pořád je, akorát láska mezi ní a mým adoptivním otcem Tonym pominula nebo aspoň z její strany. Tony jí pořád miluje a respektoval její rozhodnutí asi kvůli tomu, že ji má natolik rád a chtěl, aby byla aspoň ona šťastná. Nechal jí odejít.
Odejít pryč od něj.
I když jí pořád miloval a věděl, že ho to zničí.
Ale i tak jí nechal jít.
Tonymu patří můj respekt a obdiv. Já sám bych to nikdy neudělal, nezvládl bych to a proto jsem při něm stál a pomáhal mu to nějak zvládat. Zůstal jsem při něm i když se strašně pil a byl na dně. Sám jsem byl na tom špatně i tak jsem se usmíval a snažil se Tonyho jakkoli rozptýlit a největší úspěch byl, když se aspoň pousmál. Stejně se potom zase opil, že nebyl ráno schopný vstát ale i tak jsem doufal, že se to jednou změní, zlepší. Stalo se. Po dlouhé době, ale stalo. Sice se s tím úplně nevyrovnal, ale to asi ani nejde, ale teď je na tom lépe a to je hlavní, aby lidé okolo mě byli šťastní. Na sobě mi nezáleží, ale na nich ano. Kolik těch lidí bylo? Asi tři možná čtyři. Tři lidé, co pro mě znamenali strašně moc. Pustil jsem si je pod kůži a nemínil je pustit pryč. Jedním z nich byl Tony, můj táta, sice adoptivní ale byl tu pro mě a já mu důvěřoval. Patrickovi patřilo také jedno místo. Byl první člověk mimo Tonyho a Hannah, co jsem se otevřel do teď nevím, co mě k tomu přimělo ale stalo se a já toho nelituji. Je to můj úplný opak, ale i tak mě chápe a rozumí mi. Beru ho jako bráchu. Hannah je také jedním z těch třech. Bývalá přítelkyně Tonyho. Ona mi dala příležitost na krásný život. V dětském domově si mě vybrala a já jí jsem moc vděčný. Sice můj život není, tak klidný, bez problémový a šťastný jaký pro mě vždy chtěla, přesto byla vždy plná pozitivní energie, kterou ráda rozdávala okolo sebe. A dnes měla narozeniny.
Já: Všechno nejlepší! Hodně štěstí, zdraví a lásky. Doufám, že budu mít možnost ti v nejbližší době předat dárek a popřát ti ještě jednou, osobně.
Hannah: Děkuji zlato. Mám tě moc ráda. Taky doufám, že tě co nejdříve zase uvidím. Mohl by jsi přijet třeba příští víkend. 
Já: Uvidíme, měl jsem v plánu jed domů, tak je možné že se zastavím i u vás.
Hannah: Dobře dej ještě potom vědět, jak si se rozhodl, ano?
Já: Dám, neboj.
Odepsal jsem poslední zprávu a mobil odložil na stůl vedle talíře s jídlem na který mi hned spadl pohled. Mám nebo ne. Sváděl jsem v sobě další malý boj. Nakonec jsem přece jen vzal talíř do ruky a položil si ho blíže k sobě. Z jednoho toustu jsem si ukousl. Dojedl jsem oba dva tousty a lehl si zpět na gauč. Bylo mi špatně to ano, ale věděl jsem, že jestli dneska budu chci pít to jídlo ve mně musí zůstat.
Ležel jsem na gauči už nějakou dobu a sledoval kriminální seriál, co dávali v televizi.
Měl jsem asi ještě dvě hodiny do koncertu. Zapl jsem si muziku a trochu v bytě uklidil. Poté jsem si dal rychlou sprchu na uklidnění. Taky jsem zavítal do svého pokoje, abych se oblékl a vzal si všechny prášky. Počítal jsem s tím, že tam bude opravdu hodně lidí a proto jsem si vzal ještě další dva prášky s sebou, pro jistotu.
......................................................................
Koncert byl asi v polovině. Lidí tady bylo opravdu hodně, ale i přes to jsem se snažil být v klidu a užívat si to. Měl jsem v sobě kupodivu jen jedno pivo.
Pomalu se blížil konec poslední písničky a já se rozhodl, že už půjdu, abych se potom nemusel mačkat v davu, který se snaží dostat ven. A hlavně začínal jsem pociťovat menší náznaky úzkosti a všech těch mých sraček a fakt bylo nejlepší odejít. Oznámil jsem to Patrickovi a nějak se dostal ven. Opřel jsem se o stěnu a zapálil si. Potáhl jsem a cítil uvolnění mých svalů. Potáhl jsem už po několikáté a cítil, jak se v mém těle pomalu doplnil stav nikotinu a tělo se dávalo do kupy. Odešel jsem od dveří klubu a sedl si na patník. Byla noc, takže auto projelo možná tak jedno za půl hodiny, takže tu byl klid.
Nečekal jsem dlouho a z haly se začali strkat davy lidí. Postavil jsem se a popošel jsem o kousek dál. Vytáhl jsem si další cigaretu a čekal až se v davu objeví hlava Patricka. Ani to ovšem netrvalo dlouho a ona se ta jeho hlava opravdu objevila, hned co mě spatřil zamířil mým směrem. Vyšel z davu a já si vedle něj všimnul kráčet menší brunetku.
Došli ke mně a Patrick se na ní vesele usmál a popostrčil jí blíže ke mně. Já automaticky poodstoupil trochu dál, protože se mi zdálo, že je až moc blízko.
,,Tak Dominicku to je Juliet'' řekl Patrick a podíval se na Juliet.
,, Ahoj'' řekla na pozdrav a já pouze kývnul jako odpověď.
,,Napadlo mě, co takhle zajít do baru, stejně jsme to měli v plánu'' řekl Patrick ,,a vzít s sebou i Juliet?'' dořekl svůj nápad a já i když ne úplně dobrovolně přikývl na souhlas.
...................................................
Sedíme tady už něco málo přes půl hodinu a já se rozhodl dneska už nic nepít. Chtěl jsem se krotit. Vzal jsem si prášek není tomu dlouho a nechci úplně zazdít jeho účinky a hlavně třeba už vůbec vyvolat jeho vedlejší účinky. Juliet s Patrickem vedli dlouhou konverzaci a i já se do ní ojediněle zapojil. Juliet se zdála fajn. Nemluvila sračky a zdála se být i dobrá společnost na chlastání. Vypila toho dost ale i tak se zdál být pořád v pořádku. Patrick se okolo ní až příliš motal a tak. Líbila se mu, to mi bylo jasný.
,,Je celkem fajn'' nadhodil jsem, když odešla na toaletu a já zůstal u stolu s Patrickem.
,,Je úžasná'' vydechl.
,,Kámo znáš ji chvíli'' uvedl jsem ho do reality s pobaveným hlasem. Byl v tom až po uši a to se žádné jiné za takovou chvíli ještě nepovedlo.
,,Je prostě dokonalá'' pronesl znova náš zamilovanej.
,, Zajímalo by mě, jak jste se vy dva vůbec
našli'' řekl jsem.
,,Na tom koncertu. Stála celou dobu kousek od nás, ale chvilku po tom, co jsi odešel, tam na ní začali něco mlet nějací naprosto na kaši týpci a tak jsem se jí zastal, nějak jsme pak zbytek koncertu byli poblíž, pozval jsem jí jestli chce jít na panáka a ona souhlasila.'' dořekl a zadíval se směrem kam odešla. Pokýval jsem hlavou a dál už nic neříkal.
Hned poté, co se vrátila pokračovali ve své konverzaci.

Bylo okolo druhé ráno a já se rozhodl jít domů. Chtěli, abych ještě chvilku zůstal, že dopijí a půjdou taky ale já tak nějak cítil, že už vážně musím jít. Rychle jsem se rozloučil a vypadl odtamtud. Hned jsem si zapálil a pomalu se dal na cestu.
Miluju noc a noční procházky. Nikdo tu není a naše město se vždy uklidní a je tu krásně.
Domů jsem se dostal o dost později než jsem čekal ještě jsem se jen tak procházel po městě. Lehl jsem si a koukal do stropu jako debil. Byl jsem fakt unavenej a chtěl usnout. Po chvíli se mi to opravdu povedlo a já usnul.