Lost in life

2.

Ten den utekl jako voda a teď mě čeká odchod do klubu před kterým na mě má čekat Patrick. Doufám, že po cestě potkám, co nejméně lidí a  je středa, takže v baru jich bude nejspíš minimum.
Cesta byla celkem dlouhá, proto jsem si do uší dal sluchátka a zapnul si můj nejoblíbenější playlist.

Přišel jsem do klubu. Sice o necelou půl hodinu později, ale přišel. Nerad chodím moc brzo, pak musím čekat a ty otravný pohledy kolemjdoucích mě fakt deptaj. Patrick už si na moje pozdní příchody zvykl a chápe je za což jsem mu občas fakt vděčnej. Zašlápnul jsem nedopalek od cigarety a vstoupil do skoro prázdného baru.
Patrick seděl na našem nejoblíbenějším místě. Přímo u baru. Alkohol tak byl přímo před námi a nebyla potřeba se kvůli další dávce lahodné tekutiny zvedat a někam chodit.
,,Čau'' řekl jsem a sedl si na vysokou barovou židli vedle Patricka.
,, Nazdar'' řekl a hned přede mě barman postavil panáka. Byl to náš oblíbený bar a chodili jsme sem často, takže barman už věděl, co nám nalévat. Barmanovi bylo jen o asi 4 roky víc než nám, takže když zde nebylo moc lidí, mohl si s námi pokecat a výjimečně dát i nějakého panáka.
,, Díky'' houkl jsem na barmana a on jen přikývl a vydal se k pár metrů vzdálenému stolu u kterého sedělo několik chlapů.
,,Tak co jak jde život?'' řekl Patrick a já se přestal věnovat mým zasraným myšlenkám a pozornost přesunul na něj. Byl to pohled, který mu jasné říkal, jestli to jako fakt myslí vážně.
,,Jako fakt? Ptáš se zrovna na tohle.'' řekl jsem mu.
,,Ne vole, potřeboval jsem tvojí pozornost'' vyvrátil mi moje myšlenky na to jakej je to debil.
,,okey kámo, cos chtěl'' řekl jsem po chvíli, když jsem se zase hodil trochu do normálu. Jak ironický je když někdo jako já řekne, že se chce dát něco do normálu, když on sám není normální.
,,já jen, že zítra je ten koncert, jak jsme se o tom bavili, tak jestli půjdem nakonec'' navrhnul a já nad tím začal přemýšlet.
,, Klidně, nemám s tím problém'' řekl jsem a napil jsem se.
..............................................................................
Domů jsem se dostal okolo půlnoci. V baru jsme kecali nakonec opět i s barmanem. Moje dnešní skóre bylo asi 5 panáků. To jsem se ještě dost krotil. Někdy to končí ještě hůř a to je cesta domů potom dost zajímavá, dneska jsem ji ale zvládl naprosto v pořádku.
Otevřel jsem ledničku. Nebyla úplně prázdná, pár věcí v ní bylo, ale i přesto jsem si z ní nic nevzal, zavřel jí a šel do pokoje.
Otevřel kouzelný šuplík nočního stolku a vytáhl všechny prášky. Nachystal jsem si 3 prášky jako pokaždé před tím než bych měl jít spát. Vím, že by se na ty prášky nemělo vůbec pít, ale občas jsem to nedodržoval.
Vrátil jsem se do obýváku, sedl si na gauč a zapnul si televizi. Opět tam nedávali nic, co by mě nějak zaujalo. Nechal jsem tam běžet nějaký náhodný program s filmem a snažil se usnout. Asi po hodině se tak opravdu stalo a já upadnul do říše nočních můr.
...............................................................................
Probudil jsem se okolo půl páté. Bohužel jsem se neprobudil vůbec krásným způsobem ani vlivem budíku na mobilu. Budík mi měl zvonit až za necelé 2 hodiny. Já mě se potvrzuje to, že je to  každým dnem jenom horší a horší.