Lost in life

4.

Týden utekl jako voda a já jsem na cestě za Tonym. Výjimečně žádné mé vlakové spoje neměly zpoždění, takže by cesta měla trvat ještě necelou hodinku. Mezi tím jsem přemýšlel, co bychom mohli s Tonym celý víkend dělat a kam se zajít po delší době zase podívat.
Vystupuji na nádraží v malé vesnici, kde jsem strávil celé své dětství. Pěšky jsem došel až k našemu domu, odemknul branku a poté i hlavní dveře a vešel do chodbičky, kde jsem si sundal boty a bundu pověsil na věšák. Dál moje kroky pokračovaly do obýváku. Všude bylo na Tonyho celkem uklizeno, což mě mile překvapilo a utvrdilo, že i když tu nejsem je to s Tonym lepší a dává se do pořádku. Sedl jsem si na gauč a napsal Tonymu, že už jsem dorazil a kdy končí v práci. Odepsal mi skoro hned, že je rád a domů dorazí tak maximálně do dvou hodin. Nevěděl jsem, co mám dělat, a proto jsem zašel do svého starého pokoje. Hned po otevření dveří to na mě zase všechno spadlo. Všechno, co jsem v tomhle pokoji zažil. Nic se tu nezměnilo. Byl jsem pryč skoro třičtvrtě roku a pořád tu bylo vše na svém místě. Okno zatažené černým závěsem, trochu bordel, jak na stole tak policích a plakáty na stěnách tam visely také. Jediné co se změnilo byla postel, která byla ustlaná a na zemi nebyl žádný nepořádek.
Vešel jsem do pokoje a jedním rychlým tahem rukou odtáhl závěs. Do pokoje začalo pronikat sluneční světlo a celý se zdál být najednou jasnějším i přes černou barvu, která v něm převládala. Posadil jsem se na postel a dále se rozhlížel po pokoji. Nevím, co mě tak fascinovalo ale nejspíš to byly vzpomínky, co se postupně draly na povrch. Přestal jsem radši přemýšlet a začal si pomalu vybalovat těch pár věcí, co jsem si s sebou na ten víkend přivezl.
Vybalovaní i s dalšími věcmi mi zabralo dost času a Tony už se mezi tím vrátil z práce. Chvíli jsme si povídali, co je kde nového a jak se nám daří. Večer jsme si zašli na večeři do malé restaurace, kde vaří vážně skvěle a oba jsme si pochutnali. Nejdříve jsem nikam nechtěl, protože jsem neměl hlad, ale Tonymu naléhání jsem nakonec podlehl a šel s ním a ani toho nakonec nelituji. Po dlouhé době jsem se zase najedl, přiznávám že mi bylo trochu špatně, ale snědl jsem celou porci, co jsem dostal.
Po návratu domů, jsme dlouho do noci koukali na různé filmy. Ať nové nebo osvědčené starší klasiky. Skvělý den, který skoro dobře i skočil. Noc sice pro mě nebyla úplně bezproblémová, ale oproti jiným se dala řadit mezi ty lepší.

Po hodně dlouhé pauze se hlásím s další kapitolou. Doufám, že se líbí. Jsou prázdniny a já mám dost volného času, proto se budu snažit vydávat hlavně zase více častěji.