On je můj... CO?!? ✓

Prokleté kino!

~*Pohled Sama*~

Jsem tu s An a Radkem. Sedím hned vedľa An. Keď som u něj ,som šťastný. A v tom okamžiku som začal přemýšlať... Nie som... Nie! Je len moja kamarátka... ale keď... Nemôžem na ňu prestať myslieť... Ale... ja som pro ňu len... kamarát. Tak som to vzdal predem... O chvíľu som len počul čím dal hlasitější hlas An

A: ,,Samo! Samooo!?"

S: ,,Promiň ,čo?"

A: ,,Už nic"

S: ,,O čo se tu jedná?"

A: ,,Nic jen jsi nevnímal"

S: ,,Aha ,já som.. len premýšľal.."

A: ,,To jsem viděla"

R: ,,Já jsem tady taky vy hrdličky" trochu som zrudnul...

A: ,,Ale prosim tě. A ty a Teri jste jako co?"

R: ,,No jo už mlčím..."

A: ,, Dobře děláš"

R: ,,No já budu muset jít"

A,S: ,,Čau"

R: ,,Čau"

S: ,,An nechcela bys ísť do kina?"

A: ,, Jasně. Proč ne"

Išli sme do kina. Vybrali akýsi film. An potrebovala na wcko ,ja som na ňu čekal už v sedadlech.

~*Pohled An*~

Šla jsem na wcko. Najednou mě někdo zatáhl za vlasy ke zdi.
?: ,,Varovali jsme tě!!"

A: ,,N-Ne prosím... zabijte r-radši mě..."

?: ,,Naah..."

A: ,,K čemu by vám bylo zabít ji ,když zabijete mě ,budete mít 100% jistotu ,že s ním nebudu mluvit ,ne?" Bože to jsou mi inteligentní lidé

?: ,,No dobře teda..." vytáhl nůž ,,Poslední slova?"
,,...Naděje umírá poslední..." ,,Hmm... Dokonce i moudro... no dobrou noc!" vzal nůž a bodl mě do břicha. ,,A-ahh....."
Slyšela jsem jen tichý smích a můj hlasitý tlukot srdce... Cítila jsem bolest... Zbohem Samo a-... řekla jsem v duchu ,ale ani tam jsem to nedopověděla... Jediné co jsem viděla byla tma... Nic jsem necítila ani jsem neslyšela mé srdce...

~*Pohled Sama*~

,,Nějak dlůho tam je... radši se tam pôjdem pozrieť..." řekl jsem si pro sebe a išiel som na wcka... uslyšel som len caknutie ako by bola na zemi voda... ale voda to nebyla... bola to tmavo čierna krv a opodál An ležící bez pohybu... ,,AN NIE" zakričal som a sedl si k ní do tej krve... ,,Nie nie nie! Kdo ti to urobil!?" vzal som mobil a zavolal záchranku.

?: ,,Ano? Co potřebujete?"

S: ,,Má kamarátka je bodnutá v bruchu a nehýbe sa!" řekl som opravdu vystrašeně.

?: ,,A kde jste?"

S: ,,Kino (něco si domyslete)"

?: ,,Dobře posílám vám záchranku"

S: ,,Ďakujem..."

O pár minút prijela ta záchranka. Prišli ke mně a riekli mi ať si stůpem opodál a zavolám rodinných príslušníkov. Zavolal som Radkovi

R: ,,Čau Samo ,co je?"

S: ,,An jede do nemocnice..."

R: ,,Co?!?!"

S: ,, Někto ju bodol do brucha keď šla na wcko.... Promiň ,že som ju nezachránil... je to moja vina..."

R: ,,Není... nemohl jsi to vědět..."

S: ,,Dalo se to tušiť kvôli tej partičke puberťákov..."

R: ,,Ale nemohl si vědět kdy..."

S: ,,... An je v nemocnici (domyslete název)"

R: ,,Jedu tam"

S: ,,..."

Zavesili jsme...

~*Pohled Radka*~

Běhal jsem po pokoji strachem. A kluci si toho všimli.

Š,K: ,,Radku co se děje??"

R: ,,An... Je v nemocnici...."

Š,K: ,,CO?!?"

Všechno jsem jim řekl... Řekli ,že jedou se mnou...
Po chvíli jsme vyjeli do té nemocnice.

R: ,,Mohl bych se zeptat na jakém pokoji je Andrea Zereková?"

Recepce: ,,Pokoj č.283 ,3.patro"

R: ,,Děkuji"

Recepce: ,,Nemáte zač"

Běželi jsme do 3.patra při čemž se mě kluci zeptali

Š,K: ,,Zereková??"

R: ,, Vysvětlím vám to potom"

Když jsme doběhli k pokoji ,uklidnil jsem se a vešel dovnitř ,kde vedle An seděl Sam dívající se do stropu.

R: ,,Jak jí je?"

S: ,,Je v cómatu. Ztratila dosť krve..." když to říkal koukl se dolů

R: ,,Same ty za to nemůžeš.." nic na to neřekl ,jen otočil hlavu na druhou stranu ode mně

S: ,,Mal som na ňu čekať pred dverami... len kvôli mňa tu teď leží v cómatu..."

R: ,,To není pravda"

S: ,,Je... ta partička puberťákov ju chcela zabiť kvôli mňa... len kvôli mňa..."

R: ,,Ale pořád jsi to nebyl ty..."

S: ,,Bolo to kvôli mňa... kvôli mňa tu leží..." řekl když šel okolo nás ven z pokoje...

~*Pohled An*~

,,Bolo to kvôli mňa... kvôli mňa tu leží..." slyšela jsem vše... ale poslední věta mě rozbrečela... teda kdyby to šlo... celou tu dobu co tu byl se mi jen omlouval. Nejraději bych za ním běžela a objala ho ,ale nejde to. Nemůžu se pohnout ,vůbec. Jen naslouchám. To je vše co dokážu. Přišli ke mně kluci a říkali tam plno krásných věcí , ale jedna věta padla jak u Sama tak i u kluků... ,,Vím ,že mě neslyšíš ,ale..." Naopak já slyšela vše...

~Další kapitola za mnou. Tahle je trochu smutná ,ale chtěla jsem tam i něco jiného naproti ostatním kapitolám. Doufám ,že se vám líbí :'3~ (752 slov)