Zatraceně

Rande s Lukasem

"Co ti říkal?" Zajímala se hned Blair, když jsme došly do bytu.
"Jestli s ním nepůjdu na rande."
"A?" Nadzvedla své tmavé obočí.
"Půjdu."
"Bezva!" Zakřičela, ale hned si dala ruku před pusu, když si uvědomila, že tu nejsme samy a v ložnici spí Matthew.
"Měli jste se k sobě hodně na tom parketě." Tiše se zasmála.
"Tys nás sledovala?"
"Možná." Uchechtla se.
"Ty mrško."
"Ne vážně, myslím, že je do tebe zaláskovaný."
"Blair, nechci s ním chodit, jen si zajdu na jídlo."
"To ty si mrška, chudák kluk." Plácla mě po rameni.
"Co?"
"Takže to dopadne stejně jak se Shawnem."
"Ne." Odsekla jsem. Zase mi ho připomněla.
"Promiň, to jsem nechtěla, vím, že to je těžký."
"Ne, to je dobrý, půjdu spát."
"Dobře, tak dobrou noc." Jen jsem mávla a vešla do svého pokoje. I když byl dlouhý den, spát se mi nechtělo. Nechci si to přiznat, ale Shawn mi hrozně chybí a nevím jestli na to rande s Lukasem půjdu, je to přeci jeho kamarád.

Ráno mě probudil neznámý zvuk, který nejspíš vycházel z kuchyně. Bylo devět, Blair musí být v práci, takže nezbývá nikdo jiný než Matthew.

"Nechodíš do práce?" Hned se otráveně zeptal, ještě jsem ani neseděla na židli.
"Chodím. Co ty tady děláš?"
"Půjdu, ale až za půl hodiny." Nad tím jsem jen protočila očima.
"Je ti jasné, že my dva kamarádi nebudeme."
"Je, ale nechápu co jsem ti udělala, s Blair si zase v pohodě."
"Všechno." Vyprskl a odešel.
"Aha." Nechápavě jsem zavrtěla hlavou a šla si udělat snídani.

Když jdou oba do práce, taky bych se tam mohla ukázat, dlouho jsem tam nebyla. Jen se tam podívám a zase odejdu, stejně tam nebudu nikomu chybět. Ani jsem se s ním nerozloučila a vyšla vstříc práci. Všechno bylo stejné, jen výrazy ostatních byly jiné, asi byli překvapeni, že jsem přišla.

"Kdopak se tady ukázal? Ani nechoď na své místo a běž
rovnou za ředitelem." Ozval se otravný hlas June, už si ani nepamatuju, kdy měla dobrou náladu, to bude možná mnou. Její kecy jsem stejně neposlouchala a kráčela si to k sobě, když jsem viděla jak na mém místě sedí nějaká bruneta.
"Hej, to je moje místo." Křikla jsem na ni, vedle ní seděla Alie a vypadalo, že si spolu rozumí. Co se tady sakra děj!?
"Tak to jsi asi špatně, tady je moje místo." Ušklíbla se.
"Tak hele kočko, dej si pozor na svou pusinku, protože já jsem..."
"Skylar, jasně jsem ti řekla, že máš jít do ředitelny!" Zapišťela June a tak jsem jak poslušný pes šla.

"To je dost, že jsi ještě přišla." U stolu seděl děda.
"Můžeš mi říct, proč nějaká štětka sedí na mém místě?"
"Uklidni se, to místo už je její. Vyhodil jsem tě, moje sekretářka ti měla poslat dopis a konci pracovního poměru asi před týdnem. Nechodila si a já potřeboval někoho, ona je výborná."
"Dědo?" Nechápala jsem co právě řekl. Jak mě mohl vyhodit vlastní děda?
"Dohodli jsme se tak všichni, lhala si mi o tom, že si dáváš další přihlášku na výšku, lhala si vlastně skoro ve všem. Myslím, že tě Mendes uživí, akorát bude mít na krku takového člověka, trochu ho lituju, a je mi taky líto, že to musím udělat, ale bude to tak lepší. Můžeš se třeba zeptat Rayna, jestli ti nedá místo, musela by ses, ale přestěhovat a to si myslím, že není nic pro tebe, takže nevím."
"Wau, nemám co říct, jsem úplně vyřízená. Nebudu tě tady zahlcovat svými problémy, ale jen ať víš, že s Mendesem jsme se rozešli, ono skoro vůbec nic nezačalo, ale to je jedno. Tak snad jen... Měj se hezky, ať se daří." Upřímně jsem se usmála a odešla z jeho kanceláře, už vlastně navždy. Neměla jsem ani sílu brečet, neměla jsem sílu na nic. Mám chuť se jít zabít, nikomu nebudu chybět.

"Jej, čau ségra." Narazila jsem na Rayna po cestě do výtahu.
"Čau."
"Hádám, že už to víš, takže kdyby jsi chtěla dám ti nějaké místo u sebe ve firmě."
"Ne, nechci, díky." Zněl tak šťastně, jakoby mu dělalo dobře, že mě vyhodili. I když jsem tu práci nenáviděla a všechny kolem taky tak jsem si dokázala udělat nějaké pouto k tomu a hlavně mě drásá to, že mě vyhodil můj vlastní děda. Lhala jsem mu, já vím, ale on neměl být tak naivní.