Zatraceně

Omluva

"Tak sakra, už mi to zvedni!" Zanadávala jsem a telefon hodila o postel, když mi to už potřetí típnul.
"Jsi vážně debil víš to? A proč já se vůbec s tebou zdržuju, půjdu do baru a opiju se." Zakřičela jsem přes celý byt, normálně se oblékla a šla do mého oblíbeného baru.

Bylo asi jedenáct a celý bar byl naplněný lidmi až k prasknutí. Sedla jsem si do jednoho největšího boxu a všem co si chtěli přisednout jsem řekla, že někoho čekám. Dneska mi ten chlast vůbec nejel. Neměla jsem chuť. Neměla jsem chuť se opít, to je snad poprvé. Co to semnou dělá?! Hlavu jsem položila na stůl a zaposlouchala se do písničky, která mi něco říkala, ale nezněla stejně jako v rádiu. There's nothing holding me back, zašeptala jsem a došlo mi, kdo to zpívá a co to je za písničku, jenom to je nějaký remix. On je vážně všude.

"Můžu si přisednout." Zeptal se trochu zachrapťelý hlas, který byl pořádně opilý, když písnička skončila.
"Nemůžeš." Vyšťekla jsem, ani se nepodívala kdo to je.
"Tebe já znám." Bez dalšího prosení si přisedl.
"Řekla jsem, že nesm... Shawne?!" Zhrozila jsem se, když jsem ho viděla, byl úplně na mol, oči rudé, nevím jestli od slz nebo chlastu, ale takové oči jsem ještě neviděla. Vlasy poházené do stran, měl nějakou košili, pod kterou šly vidět jeho břišáky, roztrhané džíny a vypadal jinak než obvykle. Vždycky byl upravený, oblečený ve společenském, ale teď vypadal jak obyčejný devatenáctiletý kluk, který se chtěl v pátek v noci zlít a s někým se vyspat.
"Jsi ta od baru?"
"Ne!"
"Tak ta ze záchodu?"
"A kdo tu leze s každým do postele." Skřížila jsem ruce na hrudi a on jakoby vystřízlivěl.
"Skylar?"
"Přesně tak ty debile." Chtěla jsem odejít, ale chytl mě za zápěstí a shodil na sebe.
"Já s nikým nespal narozdíl od tebe." Zašeptal mi do ucha až mi naběhla husí kůže.
"Tak co tu říkáš, o holce u baru a na záchodech?!" Chtěla se vymotat s jeho sevření, ale marně, držel mě tak moc pevně.
"U baru jsem se s jednou bavil a na záchodě se s jednou srazil." Vysvětlil a až teď pustil.
"A jak to mám vědět."
"Právě ti to říkám, jsi tak moc nedůvěřivá a naivní, nikdy si nic neposlechneš do konce a potom děláš zbytečně ukvapené závěry Skylar."
"Proč si mi do nezvedal."
"Měl jsem na tebe vztek."
"A už ho nemáš?"
"Mám a chci ti to vrátit."
"Ale hlavně, že chceš příměří." Chystala se už vážně odejít, nechal mě, prošla jsem skrz největší hlouček a mířila domů. Proč od něho odcházím, když chci být s ním. Vrátila jsem se zpátky k boxu, ale on už tam nebyl.

"Tak co teda chceš? Odejít nebo chlastat?" Z prava se objevil Shawn.
"Sleduješ mě?"
"Ne, šel jsem za tebou, ale nepůjdu přece skrz parket a radši to obejdu, je to rychlejší, ale když jsem viděl, že se zase vracíš, vrátil se taky." Musela jsem se pousmát. Má to stejně jako já. Nadzvedl obočí a čekal co mu odpovím, když jsem, ale nic neříkala zamával mi rukou před očima a luskl.
"Hej Sky? Jsi tu?" Usmál se.
"Jo, promiň, no."
"No? Co chceš dělat?"
"Já ne...."
"Hrají mou oblíbenou, pojď!" Chytl mě za ruku a táhl na parket.

"Takže jsme už v pohodě?" Radši se zeptala když jeho ruce spadly na mé boky a jemně je mačkaly. Hlavu jsem měla schovanou v prohlubni mezi jeho ramenem a hlavou, ruce obmotané kolem krku a užívala si každý jeho dotek.
"Asi jsem ti odpustil, ale bylo to naposledy! Slibuješ?" Trochu se ode mně odtáhl, aby mi viděl do obličeje, já hlavu zvedla ať na něj vidím a kývla.
"Chci to slyšet!" Zamračil se.
"Slibuju." Usmál se, zpátky si mě schoval do svého objetí, bradu si opřel o mou hlavu a mírně pohupoval do rytmu hudby. Když píseň skončila, oddálil si mě, chytl za jednu ruku a otočil mě. Já to nečekala, nohy se mi zamotaly a po 'perfektní' piruetě jsem mu spadla do náruče.
"Jsi nešika víš to?" Zasmál se, když mě zase držel pod sebou.
"Nejsem, jen mi máš říct, že chceš udělat něco takového."
"To se nepřipravuje předem, to přijde samo." Usmál se a postavil mě na nohy.
"Chci někam jít." Zaškemrala jsem když jsme si zpátky sedli do boxu.
"Nemůžu řídit, jsem opilý."
"Nevypadáš ale, potom co jsi mě poznal si vystřízlivěl."
"To říkej policajtům až tě povezu domů." Zvedl se a chystal se odejít.
"Tak budu řídit já, bude sranda."
"Umíš řídit?"
"Umím, jenom nemám auto."
"Tak dobře, jsem na tebe zvědavý." Uchechtl se.

"Jen mi ho prosím nenabourej." Prosil mě, když si sedal na místo spolujezdce, kde vždycky sedávám já.
"Spolehni se." Uculila jsem se a nastartovala."Má to tolik tlačítek, že nevím co zmáčknout dřív."
"Stačí když budeš držet volant a přidávat plyn ano?" Vypadal docela vyděšeně, když mě viděl.
"V klidu prosimtě, jen mě vzrušuje, že řídím mercedes!"
"Já myslel, že tě vzrušuje něco jiného." Uchechtl se a chtivě na mě pohlédl.
"Spíš někdo jiný si chtěl říct že? Ne, líbí se mi to auto."
"Jasně! Vidím jak se červenáš!"
"Nečervenám." Zpanikařila jsem, je to možná pravda.

"Zastav tady." Ukázal na místo mezi dvěma domy. Byla tam tma a mě bylo jasné co má v plánu.
"Jdeš čůrat?" Zasmála jsem se.
"Nejdu čůrat, proč musíš zkazit takovou pěknou chvilku v mém mercedesu někde mezi tmavými domy, když si s tebou chci povídat?!" Taky se zasmál a opřel si ruku o mou sedačku.
"Chceš si povídat jo? A o čem?" Nadzvedla jsem jedno obočí a čekala co řekne.
"Třeba o tom jak zčervenáš když řeknu nějakou vzrušující poznámku o tobě." Rukou sjel po mé ruce a skončil na mém stehně. Já se nadechla, začalo mi rychleji bít srdce a cítila jsem v podbřišku motýlky.
"Nebo jak na mě reaguješ když se tě dotknu. Celá se napneš, přivřeš oči a zkousáváš si ret." Rty mi přitiskl jemně na ucho a ušní lalůček zkousl.
"Že je to tak? Řekni mi to!" Šeptal a zastrčil mi malé pramínky za ucho. Volant jsem pevně držela rukama a přemýšlela co mu udělám já.
"No tak zlato, já vím, že tě vzrušuju, stačí říct a udělám ti zase tak dobře a slibuju, že při tvém vrcholu už nezastavím a vychutnám si to."
"Nechce se mi věřit, že to vyšlo právě z tvých úst." Chytla jsem ho za čelist a pohlédla mu do očí.
"To dělá asi ten alkohol." Uznal a rukou mi vklouzl mezi nohy.
"Shawne!" Vykřikla jsem.
"Pššt!" Přitiskl mi prst na ústa. "Nejsme tady sami, kolem chodí lidé a jezdí auta." Odtáhl se a čekal co udělám já, ale já nic, k sedačce jsem byla přilepená a nemohla jsem mluvit.
"Ani obraz ani zvuk." Zasmál se Shawn a pustil rádio.

"Tak kam pojedeme?"
"K tobě domů." Vypadlo ze mě a už to nešlo vrátit zpátky.
"Chceš jít ke mě a dokončit to?" Zeptal se svůdně a zase se uchechtl.
"Já nevím, jsi opilý a možná jsi mi ani nechtěl odpustit, odpustil si mi kvůli alkoholu a když mě zítra uvidíš u sebe v posteli zhrozíš se."
"Zas tak opilý nejsem, abych nevěděl co dělám a jestli mluvíš o zítřejším ránu tak mi je jasné, že zase zdrhneš."
"Nezdrhnu, zítra je sobota, to spím dlouho."
"No tak fajn, tak to nezdržujme a jeďme." Ukončil naší konverzaci, já nastartovala a jeli jsme směr Shawnův byt.