"Co se tu děje?" Johannah se vrátila do jídelny a nemohla si nevšimnout rozbroje mezi jejími dětmi.
"Jsi spokojená? To, že si nechtěla sedět u stolu se mnou, když jsem přiznal svou orientaci, fajn, skousl jsem to. Ale on... Urazila si ho!" Louis téměř křičel. Nevadilo mu, že za ním stojí jeho mamka. Jen ať vidí, že její domluva dceři nijak nepomohla.
"Jste nechutní!" odfrkla si Lottie.
"Teď já mám důvod, proč tu nebýt," špitl Louis. Vstal od stolu a namířil si to do koupelny. K jeho smůle byla zamčená a vycházely z ní tlumené vzlyky. "Hazz, lásko, pusť mě dovnitř, prosím."
Ale žádné reakce se mu nedostalo. Dokonce nastalo ticho. A poté slabý úlevný sten.
"Harry! Okamžitě mě pusť dovnitř," zopakoval.
"Nem-ůžu," ozvalo se.
Louis ze strachu o Harryho vzal za kliku a začal s ní lomcovat. Věděl, že když vytrvá, dveře povolí. Byla to malá pojistka před dvojčaty.
A podařilo se. V zámku cvaklo a stačilo už jen malé pootočení klikou, aby se dostal dovnitř. Neohrabaně za sebou zavřel dveře a stáhl si nebohého kudrnáčka do náruče. Nechtěl ho ohledávat, věděl, že by to nikam nevedlo a Harryho psychice by to také moc nepomohlo.
"Půjdeme domů, hm?" navrhl Lou a políbil Harryho na spánek, přičemž se musel lehce vyhoupnout na špičky.
"A dát ji další záminku?" fňukl Harry. „Nechci, děkuju. To tu raději zůstanu."
Louis byl jiného názoru. Nechtěl, aby jeho milému bylo ještě hůře, protože jeho sestřička toho má ještě tolik co ukázat. "Ne, Hazz, nebudeme to podstupovat znovu. Nechci s ní být v jedné místnosti, ne potom co udělala. Opravdu ne. "
Harry přikývl. Samotnému se mu zpátky nechtělo, jen si myslel, že se Loui bude chtít vrátit. Nechal si otřít vlhké cestičky od slz a ruku v ruce s Louim opustil koupelnu. Držel se za ním a sledoval podlahu. Nestál o pohled z očí do očí s žádnou osobou. Kolem něj nyní byla bublina, která ho chránila. Slyšel hlasy, ale nerozuměl jim. Dalším vjemem byly až doteky dlaní na holé kůži.
"Lou?"
"Ano?"
"Už nic. Jen... Jak dlouho jsem, no... spal?"
"Pár hodin, ale nechtěl jsem tě budit. Dneska toho bylo trochu moc," osvětlil Louis.
"Měl jsi, jak vstanu zítra d..." "Pšt, vymyslíme něco, abys byl unavený," zahihňal se.
"To včera ti nestačilo?" optal se Harry a s úšklebkem na tváři otevřel jedno oko.
"To jsem zrovna nemyslel, ale případně by se i to dalo stihnout. Myslel jsem procházku nebo tak..."
"Na procházku jsem moc líný," pousmál se kudrnáček a schoval se do peřin.
Může mi někdo vysvětlit, proč s ním jsem? optal se sám sebe starší, ale sám si i odpověděl, když zpod bílé peřiny vykoukla dvě zelená kukadla.
Harry chtěl něco navrhnout, ale zastavil ho Louiho telefon. Lou si něco zamrmlal a přiložil mobil k uchu.
"Ano?"
"Louisi, tady JJ, že mě zachráníš?"
"Eh, jo? "
"Jazzová kapela mi na poslední chvíli odvolala hraní a tak mě napadlo, jestli bys nechtěl zaskočit?"
"Já nevím, JJ. Mám u sebe... někoho."
"To je jedno, vezmi ho sebou. Může sedět za barem, pití je na mně a tebe odměna taky nemine."
"Dobře dám ti vědět."
"To doufám, počítám s tebou, chlape."
"Kdo to byl?" zeptal se Harry a konečně vylezl z peřin. A v tom momentě se v Louiho hlavě zrodil plán.
"Nechtěl bys jít k večeru ven si někam sednout? Na drink?" navrhl Lou a ve skrytu duše doufal, že Harry bude souhlasit.
"Slíbil jsem si, že nebudu pít, vzpomínáš?" prohlásil mladší, směje se.
"Tak pít nebudeš, no."
"Okay," a další salva smíchu.
*
Tadáááá. Jako obvykle děkuji za reakce k minulému dílu a... tenhle mi přijde poněkud slabší, ale i takové díly jsou. Ráda bych váš obeznámila s faktem (brr, to zní divně), že mám blog. http://kingdom-of-rainbow.blog.cz/
ČTEŠ
Teenage Runaway || Larry Stylinson (2014)
FanfictionHarry Styles je mladý student režie a scénáristiky, který se svým profesorem Tomlinsonem vyráží na evropské dobrodružství pro splnění videoprojektu. Dokáží si udržet vztah studenta a učitele nebo celý výlet zakončí vášnivou nocí v autě na francouzsk...
