Teenage Runaway || Larry Stylinson (2014)

Teenage Runaway - 25.část

Když na digitálním budíku na Louisově nočním stolku naskočilo za minutu tři, starší z mužů se spokojeně oddával hlubokému spánku, za to ten mladší seděl na širokém parapetu a díval se směrem ven z okna. Přes slzy však nebyl schopen rozpoznat jednotlivé věci ani jejich přibližné tvary.

V dlani svíral svůj telefon a přemýšlel nad odpovědí na zprávy, kterých se mu dostalo chvilku potom, co Louis usnul.

'nechodis ty na skolu kde tvuj milovany pritelicek uci? :P'

'myslim ze jo :D'

'neni to trošku zvrhle kote? heh'

'vis co me mrzi ze vseho nejvic? nedals mi prilezitost vymyslet nejakou trapnou omluvu tehdy :('

'vsadim se ze bys byl lepsi než ten nouma louis vypadal dost spokojeny'

'spolecnost mi tu dela prazdna flaska Jacka ale ja bych tu chtel tebe :('

'miluju te slunicko dobrou noc :*'

'nebo dobre rano :*"

Zprávy mu chodily s různým časovým odstupem, občas i s fotografiemi, které bez shlédnutí okamžitě mazal. Nestál o to, ho znovu vidět, byť jen přes fotky.

Překvapeně sebou trhl, když mu mobil v dlani nečekaně zavibroval a vibrace nepřestávaly. Trochu se bál pohlédnout na číslo volajícího, a tak jen odešel do obývacího pokoje a přiložil telefon k uchu. "Haló?"

"Harry? Tady Max. Máš chvilku? Asi jsem tě vzbudil, že?"

"Povídej," odpověděl stroze. Očekával špatné zprávy. Max mu volal jen zřídka a už vůbec mu nevolal ve tři ráno.

"Ehm, jak začít... Neříká se mi to dobře, Harry, ale, eh, Anne je v nemocnici."

"Cože?" Harryho hlas se zlomil.

"Byl jsem s Anne doma, ona šla spát a já chvíli po ní. Pak mě probudil až telefon. Byla to Gemma a s pláčem mi řekla, že ji volali z nemocnice. Co jsem mluvil s doktorem, dozvěděl jsem se, že se Anne v noci vrátila k vašemu tátovi a ten ji napadl. Sousedi zavolali policajty, že se z jeho bytu ozýval křik a... Hhhh, on je teď na stanici a připravuje se soudní řízení."

"Jak jí je?" zeptal se, jeho hlas byl tak tichý.

"Nechtěli mi toho moc říct, nejsem rodinný příslušník. A Gemma jim má zavolat až dopoledne. Drž se, H-"

Harry nenechal Maxe ani domluvil a už házel telefonem o zem. Jakoby zapomněl, že Louis spí ve vedlejší místnosti. Vztek a smutek, to byly emoce, co nad ním převzaly kontrolu. On sám se posadil za Louiho klavír, na který ho nikdy neviděl hrát, a začal si vyťukávat stupnici, hledaje tak správný tón. Neznal noty, ale dokázal zahrát jednu píseň. Naučil se ji, když mu bylo čtrnáct. Věděl kdy kam u této písně přehmátnout, aby to znělo, že hru na klavír opravdu ovládá. Jen onen první tón vždy hledal po sluchu.

.

Louiho probudila ohlušující rána. Nevrle zavrčel, a mnouc si oči, se natáhl po budíku, aby si zjistil čas. Rozespale se zabalil do lehké peřiny a bosými chodidly si to ťapal do pokoje za Harrym. Po cestě, kdy si neustále sahal do očí,  aby se zbavil ospalek, však zaslechl ladné tóny klavíru. Zastavil se na prahu a zaposlouchal se. 

Harry konečně našel ten správný tón a párkrát si zahrál úvodní melodii s pouze jednou chybičkou, to mu dodalo odvahy, aby začal s celou písní. Louis se ramenem opřel o rám dveří a sledoval zlomeného chlapce u klavíru, jak po paměti tiskne jednotlivé klávesy a tiše zpívá jakousi depresivní píseň. 

Když dohrál, vší silou praštil do nebohého nástroje, při čemž Loui usykl, jako kdyby s oním hudebním nástrojem soucítil. 

"Proč je ve světě tolik bolesti, Louisi?" zašeptal mladší a třesoucími se dlaněmi si prohrábl vlasy. "A proč za všechnu tu bolest si můžu já sám a ubližuju tím akorát ostatním?"

Lou bez jediného slova přišel ke svému příteli a pevně ho objal. Harry se mu rozplakal do trička. "Proč kvůli mně trpí ti, které miluji? Ty, Gemma a hlavně maminka."

"Broučku..."

"Občas si říkám, že by bylo lepší, kdybych se nenarodil," fňukl Harry, drže si v objetí Louiho boky.

"Hazz, na to ani nemysli. Co já bych tu bez dělal? A co Gemma? A tvoje maminka?" To už i Lou měl, co dělat, aby zadržel slzy.

"Ty bys našel někoho lepšího. A Gemma s maminkou by byly bez modřin a a a, hhhh. Poslední dobou si říkám, že život co žiju, je pouze nepovedená parodie. Maminka je v nemocnici, Lou."

Louis polkl vzlyk a pohladil Harryho po vlasech. "Chceš za ní vzít?"

"Nemůžu tam jít. Je bůhví kolik, ani Maxovi nic neřekli. Gemma má zavolat až dopoledne."

"Pojď spát, broučku. Zítra vše vyřešíme. Vezmu si volno nebo tak něco a vezmu tě do nemocnice, ano?"

Plačící jen přikývl, neměl sílu odporovat, i když by nejraději, aby Lou šel do práce. "Já jen chci, aby byla v pořádku, protože musí potkat muže, který mě drží při životě." A to Harrymu klesla víčka. 

Louis zapomněl jak dýchat. Klekl si, aby byl s Harrym na stejné úrovni, a políbil ho. Polibek však nebyl opětován, a když se Lou odtáhl, zjistil, že Harry je v polospánku a mrmlá dokola pět jmen. "Loui, Gemma, Anne, Max, Nick..."