❎TATO KNIHA JE OFICIÁLNĚ UZAVŘENA
Stávající objednávky samozřejmě doděláme. Nové už ale přijímat nebudeme.
Na našem profilu se v září 2019 objeví zcela nová kniha recenzí, kde budeme pokračovat. Nově a lépe, s novým týmem a podle poněkud pozměněné...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Cover je působivý a hodí se k příběhu. Nemám námitek.
Anotace:
Ach, teď už vím jaké to je cítit se něčím jiná. Můj život je speciální, až do morku kostí protkán panučinkami osudu, které jenom čekaly, kdy mě lapit.
Můj život mi snad byl předpovězen hvězdami, které tu září na noční obloze a zrcadlí tak můj žal. Nenávidím je za to.
Můj život byl děsivým, avšak jeho konec se stane o to děsivějším. Ta hrůza, co mi teď běhá po zádech, to nejsou jenom chladné poryvy větru, jaký mě šlehá do tváří a cuchá mé vlasy. Neštěstí, jež mě postihlo, jsem nedokázala ovlivnit. Ani jsem nemohla. Nyní mám však příležitost dotáhnout vše až do konce a poskytnout naději. To JÁ jsem tou nadějí. A budu jí až do svého zániku.
Anotace není špatná, určitě dokáže nalákat, ale nepřijde mi, že by úplně seděla k příběhu. Vlastní příběh nikde nezmiňuje žádné předurčení osudu, které by způsobilo to, co se stalo. Za to, co se hlavní hrdince stalo, mohou jen a pouze lidé. Ale na druhou stranu se to dá brát jako hrdinčin povzdech. Nicméně protkán do morku kostí pavučinkami osudu je hodně divné vyjádření. Navíc překlep v druhé větě anotace nepůsobí úplně dobře. Je to drobnost, ale je to první, co člověk vidí.
Příběh:
Příběh má zajímavý, neotřelý nápad. Zahájení je zvládnuté dobře, poutavě, zasáhne a naláká. I pokračování má spád, informace odhaluje postupně, takže udržuje čtenáře v napětí. Gramaticky je zvládnutý dobře. Sem tam se vyskytne překlep nebo využití hovorové češtiny, kde by být neměla, ale nic vážného, co by rvalo za oči. Psán je vcelku jednoduše, ale má nesporný spád.
Všeobecné připomínky:
Mám jednu velkou. Prostě mi nesedí, že by v nějaké, jakékoliv, civilizované zemi prostě škola rozhodla vyslat padesát dětí kamsi, navíc pod pohrůžkou vyloučení, aniž by rodiče věděli kam a podepsali okolo toho kopec papírů. A už vůbec nevěřím, že kdyby se z těch padesáti dětí vrátilo jen jedno a ještě s totálním výpadkem paměti a úpornými bolestmi hlavy, že by to tak snadno prošlo a nikdo to neřešil. Minimálně rodiče zmizelých dětí by obrátili systém vzhůru nohama, jen aby zjistili co se děje. Prostě chtělo by to vymyslet nějaký jiný způsob, jak ty děti dostat kam třeba. Například potají v rámci nějakého tábora a ztráty maskovat nějako katastrofou.
V průběhu děje se sem tam objeví i jiné věci, které mi nepřijdou logické, jako třeba , že dívce dovolí se vrátit dřív, nežli se přesvědčí, že opravdu zapomněla, a navíc jí ponechají záznamníky, ale dají si práci s jejich úplným vymazáním. Proč jí je prostě nevzali, případně nenahradili jinými, s neškodným textem. Jinak ale celkově příběh působí promyšleně a čitělně
Bodové hodnocení: 5/10
Pro lepší představu, co toto hodnocení znamená se můžete podívat do samostatné kapitoly - Řebříček hodnocení - Žirafice
