Impossible /POZASTAVENO/

1. část

"Crrrrrrrrr" "Neee zase ten blbej budík!" probudil mě ne moc oblíbený zvuk. Nevrle jsem se zvedla a hodila jsem telefonem na druhý konec pokoje. V tu chvíli jsem si ale uvědomila co jsem právě udělala. Můj iPhone X! Rozběhla jsem se k němu ale co se nestalo... Na displeji se samozřejmě rýsovala prasklina... Sice ne moc velká, ale iPhone je hold  iPhone."Loren? Děje se něco?" slyšela jsem jak na mě z kuchyně volá mamka. "Ne všechno v poho." Asi slyšela tu ránu. No nic, jdu se připravit. První den na střední to asi není úplně nejlehčí. Mimochodem - je mi 16 jak už vám asi došlo. Přešla jsem ke své velké skříni, která zabírala skoro půlku jedné stěny v mém pokoji. Ještě že máme menší vilu tak mám docela velký pokoj, jinak by se mi sem ta skříň nevešla... Na sebe jsem si vzala bílý top, džínové kraťasy s vysokým pasem a džínovou bundu (obal knížky). Ještě jsem si vzala batoh z Primarku který jsem nosila jak jinak než stažený na zadek... Pak jsem seběhla dolů, z lednice jsem vyndala lahev vody a z misky na stole si vzala jeden banán. "Nebudeš mít hlad?" Zeptala se mě mamka. "Ne nebudu. Táta už je v práci?" "Jo je tak musíš autobusem." "Dobře měj se mami". "Pa zlato hezký den!" Šla jsem se obout a obula jsem si svoje bílé Conversky. Počkat! Ještě sluchátka! Vzala jsem je tedy z botníku a můžu vyrazit na autobus. Do sluchátek mi z mobilu hrály moje oblíbené písničky. Došla jsem na zastávku a akorát mi jel bus. Nastoupila jsem tedy a čekala než dorazím na na zastávku u své nové školy... Byla jsem strašně nervózní! Vystoupila jsem z autobusu a hned u vchodu jsem si všimla typické skupiny která je snad na každé střední. Takový ti badboyové a samozřejmě nechyběly ani ty pipiny co jim umělý kozy div nevypadnou z výstřihů... To bude zase rok! "Hele koukejte na ní! Pojď sem krásko!" Volali za mnou ti kluci a všichni si mě prohlíželi pobaveným pohledem... "Držte huby a starejte se o ty svoje zmalovaný coury!!" Uups to jsem asi trochu přehnala hned první den... No co, mám pravdu. "Nějaká drzá ne?" Zakřičel na mě jeden z nich (ale byl docela hezkej... Ne na to nesmím ani myslet!) a vydal se ke mě. Ostatní si nás už ale nevšímali. "Co ti je kreténe. Támhle máš svoje štětky!" Ukázala jsem za něj. "Páni nějaká podrážděná ne?" Řekl. "Mimochodem, já jsem Mike." (představte si ho jako toho kluka z Personal jak se s nim Loren málem líbala) "A co já s tím?" vyjela jsem na něj. "No no! Tohle si nedovoluj babe!" "Neříkej mi babe!" "A pročpak? Kočička nám nějak zuří." "Drž hubu idiote! Jestli něco chceš tak sorry ale vypadni!" zařvala jsem. "Jen chci znát tvoje jméno..." řekl klidným hlasem ale v očích jsem mu poznala trochu lítosti. Asi jsem na něj neměla být tak hnusná... Ani nevím jakou má povahu. Možná není takovej debil jak se zdá... "No jo, promiň. Já jsem Loren. Stačí?" zeptala jsem se ho. "Jo díky. Mimochodem máš hezké jméno babe." mrkl na mě. To si snad dělá srandu! "Hele! Na něčem jsme se dohodli!" "Jo promiň Lor. Nevadí že ti tak říkám...?" "Ne, Lor je v poho. Ale už musím na hodinu. Měj se Miku." "Tak čus. Jo, po vyučování jdi na školní hřiště za tribuny. Budu čekat." a zase mrkl. Pak odešel. Dívala jsem se za ním. Nebyl zase tak špatný... Ale co, je to typický bad boy takže NE! I když, na to hřiště se pak zatavit můžu... To už ale zazvonilo tak jsem vběhla do třídy a posadila se do předposlední lavice u okna. Moje nejoblíbenější místo. Pak už začaly ty nudný kecy jako na začátku každého roku.

Tak můj první příběh je tu! Budu ráda za každé přečtení, sdílení, komentáře a votes!!!🙏❤️ Nebo když o mém příběhu řekněte jiným lidem 💛💚 Snad se líbí🐢
Vaše Kačka💗