Impossible /POZASTAVENO/

2. část

Konečně zazvonilo na konec hodiny a já se vydala ven z té mučírny (hahaha). Málem bych zapomněla! Mám se stavit na tom hřišti! Tak jo, jdu tam. Proč jsem tak nervózní?!?! Sama nevím... Možná proto že se tam mám právě setkat s hezkým klukem... Doufám že tam nebude zbytek té jejich party. Jestli tam budou tak zdrhám! A to myslím vážně! "Ahoj babe" ozval se najednou hlas. "Jé ahoj Miku" pozdravila jsem ho. "Takže jsi přišla..." Ne tyjo stojí tady duch svatej pomyslela jsem si... "Ano jak vidíš jsem tady. Co jsi mi chtěl?" "Tohle" řekl. Najednou se ke mně sklonil a spojil naše rty do polibku. Začala jsem spolupracovat ale pak jsem se od něj odtrhla. "Co děláš? Seš normální?! Vždyť se ani neznáme a ty mě tady začneš jen tak líbat?!?!" "No tak promiň babe..." "Neříkej mi tak!" "Promiň Lor.... Nevím co to do mě vjelo" řekl trochu smutně a zároveň... Vylekaně? Jo, tak vypadal. Já byla zaskočená. "No to by ti mělo být líto! Co si myslíš? Že když hned potkáš nějakou holku tak jí odtáhneš za roh a tam jí začneš líbat a přetáhneš jí přes první lavičku?!" "Loren fakt promiň.... Vlastně jsem ti jenom chtěl říct že jsi strašně hezká a promiň za to ráno před školou..." "Páni z pana Mika je romantik! Ale co, odpouštím ti. Vlastně bych se ti taky měla omluvit za to jak jsem ti ráno nadávala. Takže... OK?" zeptala jsem se ho. Prosím ať tahle trapná chvíle už skončí!! "Jo, jo děkuju a moc se za ten polibek omlouvám... I když někde tě ohnout by mi nevadilo" usmál se "Debile!!" zasmála jsem se. "Ale v poho. Už musím, mám schůzku v kavárně." "Se svým klukem?" zeptal se mě. "Ne nemám kluka jenom kámoš. Harvey jestli víš. Ze třídy" zaculím se. "Aha..." řekne. Co to do něj najednou vjelo? Snad.... Nežárlí?!?! "Copak?" "Nic jen... To je jedno tak běž ať tam na tebe tvůj kamarád kvůli mně nečeká moc dlouho..." Co mu je?? No nic nebudu ho řešit. Rozloučila jsem se s ním a vydala se do kavárny. Jak jsem řekla budu tam se svým kamarádem a ano, je to sám velký HRVY! Přesně tak. Známe se už od dětství. A proč spolu nechodíme? No on je po rozchodu s jeho bývalou přítelkyní a zatím se podle mě necítí na další vztah ale jinak by jsme spolu chodit chtěli... No nebudu na něj tlačit, chci pro něj to nejlepší. Přišla jsem do kavárny a hned jsem spatřila usměvavý obličej Hrvyho. "Ahoj Lor ani nevíš jak rád tě zase vidím" přivítal mě mile. "Harvíku! Ahoooj" obejmuli jsme se. Tohle mi chybělo! Posadila jsem se ke stolu. "Už jsem ti objednal" usmál se. "Děkuju moc. A proč jsme vlastně zrovna tady?" "No víš chci se tě na něco zeptat..." znervózněl. O co tu asi jde? "No tak povídej" povzbudila jsem ho. "Dobře, víš... Chtěla by jsi -" "Tady je vaše kafe pane a čokoláda pro vás madam" řekla servírka. "Děkujeme" odpověděli jsme. Ona to musí přerušit zrovna teď! "Promiň" usmál se na mě. "Takže k věci... Chtěla by jsi se mnou... Chodit...?" Bože jo jo jo! Podívala jsem se na něj. Byl nervózní ale tak roztomilý! "Jasně! Ani nevíš jak ráda!" Doslova jsem vykřikla až se po nás pár lidí podívalo. "Lor děkuju hrozně moc. Ani nevíš jak jsem se bál že řekneš ne." Páni on o tom pochyboval? "Já bych ti nikdy neřekla ne neboj" uklidnila jsem ho. "Tak myslím že když už jsi moje přítelkyně, mohla by jsi u mě zase přespat?" "Jo! Akorát napíšu mamce a vezmu si doma věci na spaní a na zítra." "Dobře ani nevíš jak jsem šťastnej!" "Já taky." Když už jsme byli konečně u něj doma, Hrvy našel vzkaz že se rodiče vrátí až zítra večer. To znamená jediné... Máme celý jejich dům jen pro sebe!

Tak kapitola docela o ničem... Ale konečně spolu chodí!❤️ Co na ně říkáte? Co si myslíte že se večer stane?😉
Vaše Kačka💗