Nejkrásnější pohled

Část 4 Barvy a stíny

Samotného ho to trochu překvapilo, vyděsilo... Nevěděl, jak to přesně popsat. Vždycky k Tomovi cítil jen rivalitu, takové profesionální kamarádství. I když si přáli před závodem na pracovišti štěstí, doufali, že ten druhý bude o maličko horší, třeba jen o setinu vteřiny v čase, nebo shodí břevno. Tohle bylo jiné. Bylo to opravdové přátelství. A možná to začínalo přerůstat i v něco jiného. Vlastně si nikdy nevšiml, že by Toma na závody doprovázela nějaká dívka. Asi měl na randění stejně času jako tehdy sám Bill. Koně miloval nade všechno, a navíc se do té doby v jeho životě neobjevil nikdo, kdo by mu stál za zkažení jeho snu. Ale teď jeho sen pominul a on začínal Toma vnímat jako charismatického, hezkého kluka. Nikdy vlastně ani nepřemýšlel, jestli je gay. Nikdy ho holky v sexuálním ohledu moc nezajímaly, ale s kluky také neměl zkušenosti a tak vlastně sám nevěděl, na čem je. Tom v něm ale probouzel city, ať už to byly jakékoliv.

"Billi?" Tom na něj pár vteřin už mluvil a koukal, ale Bill byl myšlenkami zjevně jinde. Přemýšlel.

"Ehm, ano? Promiň... nesnáší modrou barvu." Najednou mu bylo jedno, že to na Toma vybalil.

"Modrou barvu? To si děláš srandu. Nemyslíš to vážně, že ne?" Zadíval se na svou modrou dečku a čabraku na uši, kterou na Samsona používal. Dokonce si začal vybavovat, že modrá překážka mu dělala velké problémy. To snad není možné!

"Ale jo, vlastně bych řekl, že má rád růžovou." Bill se uchichtl. Byla to pravda. Dívčí barvy měl Samson mnohem radši. Jen se neodvažoval nikdy koupit růžovou dečku. 

"Ježiši... Ten kůň se mi snad zdá... Jdu si pro černou." Zmizel v šatně a po cestě nezapomněl nevěřícně kroutit hlavou.

Bill Samsona pohladil po hlavě.

"Jaký pán, takový krám, říká se. Jestli ty máš rád růžovou... Pak musím být gay, ne?" Sám se musel pousmát nad svým hloupým uvažováním. Tom byl zcela jistě na holky nebo ne?

Mezitím se jmenovaný vracel s uhlově černou dečkou. "Tak, Sammy, doufám, že to páníček myslel vážně, a bude vidět změna." 

Bill sledoval, jak mu na těle hrajou svaly, i když nedělal žádnou namáhavou práci. Zatím. Jezdit Samsona někdy bylo o nervy, zvláště v začátcích. Tom na svém těle jeho pohled cítil, ale nedal to najevo. Možná pozoruje, jak se o Samsona starám.
Tomův táta se podivil, když viděl, jak spolu s jeho synem přijíždí i Bill. Nikdy na žádném tréninku nebyl. Ani se nedivil, muselo to být hrozně bolestné, pozorovat jiné, jak jezdí na koni, když on sám to tolik miloval.

Ale tentokrát Billa ani tak nezajímali koně. Poprvé v životě dal něčemu přednost. Nebo spíš někomu.

Po tréninku se ale vytratil, jak jen rychle to na vozíku šlo. Připadal si trochu trapně, jak zrudl, když se na něj Tom při projíždění kolem usmál. Vlastně se cítil jako malá holka v pubertě. 

Další dny ubíhaly neskutečně pomalu, aspoň se to tak Billovi jevilo. Ale to, co přišlo poté, za čekání rozhodně stálo. Rodiče si poprvé od jeho úrazu vyrazili na dovolenou. Vlastně nikdy moc nejezdili na dovolenou, protože nechtěli jezdit bez Billa, a ten zase nevydržel bez koní. Samotného ho to překvapilo. Možná je přítomnost Toma trochu obměkčila od strachu, který v nich od nehody vzrostl.

Nekonečně dlouhých čtrnáct dní tu bude sám. Nevěděl, jestli se má těšit, nebo bát. Kdyby se mu něco stalo, nikdo tu nebude. Samozřejmě kromě Toma, se kterým plánovali každodenní návštěvu Maggie.

Čím víc o tom přemýšlel, tím víc se těšil, až rodiče odjedou. Přál jim to. Cítili se provinilí, že se jeli koupat k moři, zatímco on musel sedět doma. Ale Bill je přesvědčil, že to tak není. 

Nastal první den "svobody". Bill se probudil kolem půl desáté. Po pohledu z okna viděl, že Tom už parkuje před stájí. Ten byl ale ranní ptáče. Stejně jako donedávna Bill. Když mu ale z programu vypadly ranní tréninky, vlastně, všechny tréninky, nedávalo smysl vstávat v 6 ráno.

Asi za půl hodiny se ve stájích potkali. Tom už měl za sebou dva koně, a zdál se být náramně spokojený. Stejně tak jeho táta. Dali si teď chvíli pauzu. 

"V kolik dneska skončíte?" Optal se mezi řečí Bill.
"Táta to vidí na druhou hodinu odpoledne. Takže Maggie jsem domluvil na čtvrtou, kdybychom se zdrželi."

Bill přikývl. Rozumné. Častokrát se jemu samotnému tréninky prodloužily, třeba když nějaký kůň měl problém s uvolněním, nebo s překážkou. Muselo se pracovat do té doby, dokud to nepřekonal čistě, teprve pak mohl jít do stáje.

Čtvrtá odpoledne, to znamenalo pro Billa spoustu času. Měl několik možností, jak ho strávit, a vybral si tu, kterou snad nikdy. Pověděl Tomovi, že se uvidí později a dojel zpět do domu. S obrovskou námahou se přesunul do vany a umyl si vlasy a vše ostatní. Následně se nalíčil, což dělal snad jen na nějaký večírek, ale tentokrát měl na to vyloženě chuť. Zvýraznil oči kouřově černými stíny se stříbrnými odlesky a nevynechal ani řasenku. Na rty dal jemný, průhledný světle růžový lesk. 

Líbil se sám sobě. Jeho pohled mu připadal svůdný, což bylo také účelem. Oblékl si to nejlepší, co našel, a koukl se na hodinky. Půl třetí. Páni, to teda ale zabere času, vypadat k světu.

Ve tři se sešli s Tomem u jeho auta.