Já jsem upírka?

Film 3

Netopýr vyletí nahoru do prvního patra.
Zastaví se před dveřmi za kterými jsou slyšet hlasy.
Prolétne dovnitř a usadí se v tmavém rohu.

V pokoji jsou tři lidi. Malá holčička, jejíž hlas byl slyšet venku leží už v postýlce a nad ní se sklání mladá žena a muž.

Ty lidi mi jsou trochu povědomí.
Žena ve filmu mi připomíná mámu, má stejnou barvu vlasů a očí a na nose jí sedí tmavě modré hranaté brýle. Muž mi zase připomíná tátu až na to že nemá vousy!
Zaujatě a ohromeně si pomyslím že na té hororovce mi něco nesedí .

Žena se nakloní a dá holčičce pusu na čelo, ta se zasměje, po chvilce ale zavře oči a usne.
Rodiče se na ní podívají láskyplným pohledem a potichu zašeptají „ Dobrou noc Amélie"

Teď už není žádný pochyb to malé dítě jsem já! Zatajím dech a sleduji co se stane dál.

Jen co rodiče za sebou zavřou dveře, rozletí se netopýr k postýlce.
Já se zavrtím, ale oči neotevřu.
Netopýr přistane na zemi vedle mě a promění se znovu v člověka.

Měsíc malinko vykoukne mezi mraky a jeho světlo dopadne na tvář postavy.
Je ještě bledší než předtím, v očích jí ale jiskří, nejsou to jiskřičky radosti které se objevují v očích malých dětí, jsou to jiskřičky touhy po krvi, která je nyní na dosah.
Rty se jí stáhnou do podivného úšklebku, potom pootevře pusu natolik aby bylo vidět celé její perleťově bílé špičáky a nakloní se nad kolébku.

Měsíc posvítí přímo na mě.

Postava mi rukou odhrne blonďaté vlásky z krku a nakloní se ještě víc a

zakousne se mi přímo do tepny .

Po krku mi steče malí pramínek krve.

Když se postava znovu narovná mám od krve už celý krk.
Postava si párkrát olízne zkrvavené špičáky až jsou znovu bílé a potom mi setře krev z krku a ruku položí na ránu.
Když ruku stáhne zpět, na krku zůstanou jen dvě vystouplá znamínka.

Vyděšeně si ruku položím na krk a
.............................a..................................
.........................a......a..........a nahmatám dvě vystouplé pihy asi na šířku úst od sebe. Chci film okamžitě vypnout, zároveň se ale chci dozvědět víc.
Zvítězí zvědavost. Upřu oči znovu na obrazovku a sleduju co bude dál.

Postava vztáhne ruku nad moji hlavu a začne mumlat nějakou cizí řečí, které není rozumět.
„Axforum xondrum saxa van, tché losern morvexis fór mestro de goltrix,....."
Zatím co mluví začínají se dít zvláštní věci. Pomalu se začínám zdvihat do vzduch a když jsem asi půl metru nad postýlkou otevřu oči, jsou zastřené a neobyčejně tmavé. Najednou se kolem mě rozzáří tmavě rudá záře.
Postupně od konečků až k hlavě mi začínají černat vlasy až jsou černější než noc.
„ Amelixris or merlido saxofér as................" pokračuje postava, pak ale najednou změní hlas: „EXROS BELLATRIX MANOS" dořekne a mě se na čele objeví krvavý nápis BELLATRIX MANOS, pak postava pomalu stáhne ruku zpět k tělu a já spadnu na postel, rudá záře zmizí a já opět zavřu oči jako by se nic nestalo.

Zableskne se a netopýr vyletí oknem ven.

Lampy se postupně rozsvítí a ulice se zalije světlem.

A je ticho.

Nic se ani nehne.

Všude je klid.