Já jsem upírka?

Film 2

Na chvíli se zarazím ale pak se ušklíbnu „osud" stejnak to bude něco jako ta horrorovka Požehnání,co jsem si pouštěla minulý víkend. Vložím DVD do přehrávače. Zapnu načítání. Srdce mi nevím proč bije jak splašené, zchoulím se pod deku a na ovladači zmáčknu tlačítko SPUSTIT.

Probíhá odpočítávání takže je to asi nějaký starší film.

10_9_8_7_6_5_4_3_2_1

Už to začalo.

V temné noci ulicí kráčí postava všechny pouliční lampy za ní zhasínají. Postava má na sobě dlouhý černý plášť.
Začíná pršet, je slyšet jen klapot podpatků postavy a pleskot padajících kapek.
Postava kráčí směrem k veliké vile v které se ještě jako jediné že všech domů v ulici svítí a ozývá se dětský smích.
Je to holčička.
Už svítí jen jediná lampa a to přímo před vilou.
Postava se zastaví. A chvíli naslouchá tomu radostnému smíchu malého nevinného dítěte.
Mezi mraky se objeví měsíc a zasvítí na tvář postavy, je smrtelně bledá a oči zakalené, místo rtů jen tenká čárka a dva velké špičáky co z ní vyčuhují jsou rudé od krve. V oněch zakalených očích se zračí chtivý až krvežíznivý výraz.

„ Áááááááá" „Áááááááááááááááá" zaječím a schoulím se pod deku. Nikdy jsem se takhle u filmu nebála. Tento film je hodně zvláštní.

Postava vkročí na trávník před vilou.
Poslední lampa zhasne.
Ulice se ponoří do tmy. Jen měsíc osvětluje dění před vilou.
Postava se pomalu rozejde. Je slyšet čvachtání bot v trávě.
Už je skoro u domu.
Metr ode dveří se zastaví a její rty se zvlní do podivného úšklebku.
Poté se zablýskne a místo postavy tam stojí ve vzduchu a mává křídly velký černý netopír s velkými špičáky.
Netopýr proletí skrze dveře.

A je klid.

Ani lísteček se nepohne.

Jen kapky neustále padají.

A lampy zůstávají zhasnuté.

I měsíc se schoval za mraky.

Takže až na jedno jediné okno jednoho jediného domu v jedné jediné ulici v prvním patře je všude tma.