POV autor
Co může být horší? Být nenáviděn ve škole, nebo v rodině? A co třeba dvě tyhle věci dohromady. Daeun nesnášela chodit do školy a doma jí čekalo ještě větší peklo. Dokázala se za sebe postavit, ale proti rodičům říct nic nemohla. Proto většinu času trávila venku. Otec každý den pil a hádal se s matkou, matka si pak všechnu zlost vybíjela na Daeun. Všichni věděli, co se děje u ní doma, když chodila do školy s modřinami. To byl taky ten důvod, proč se nad ní smáli. Rodičům bylo fuk, kdo co dělá dceři, sami měli problémy až za hlavu. Když všechno tohle zjistila babička Daeun, vzala si jí k sobě.
Daeun byla nesmírně ráda, ale bála se jít do nové školy. Babička řekla, že bude u ní, dokud se její rodiče nevzpamatují. To znamená, že se s nimi dlouho neuvidí.
+ + +
- Uvidíme se ve škole - Laila se rozloučila s přáteli a šla domů.
Kluci byli asi už taky doma, protože bylo celkem pozdě. Všichni nakoupili věci a zítra budou zdobit tělocvičnu. Sama oslava se koná večer. V kapse ji začal vibrovat mobil, volal jí táta.
- Už jsem na cestě, neboj, přijdu za chvíli, ahoj.
Dala si mobil zpátky do kapsy. Vybrala si cestu přes park, protože se takhle rychleji dostane domů.
Lampy svítily, takže to nebylo moc strašidelné. Nedaleko seděl neznámý pán a hladil malinké štěně. Pánovi neviděla do obličeje, protože měl kapucu.
- Máte roztomilé štěně. Jak se jmenuje? - Laila se pokrčila, aby se mohla líp podívat na štěně.
- Není to moje štěně.
- Taeyongu? - Laila hned poznala jeho hlas - Tak čí to je štěně?
- Nevím, válel se tady u lavičky - Taeyong vstal a už chtěl odejít.
- Počkej! Přece ho tu nenecháš? - pohladila malinké štěně.
Taeyong najednou vzal štěňátko a chtěl ho hodit do koše, ale Laila mu to nedovolila.
- Co to děláš?! Zbláznil ses? - vyděšeně si vzala štěně k sobě.
- Na každého čeká smrt - bezcitně odpověděl.
- To je pravda, ale nemůžeš jen tak někomu vzít život! - Laila se naštvaně podívala na Taeyonga, který se pořád tvářil stejně.
- Mě je to jedno - pokrčil rameny a odešel.
Laila si povzdechla. Teď bude muset vzít štěně s sebou domů.
+
POV Laila
- Tati! - vykřikla jsem z předsíně.
- Ano - ozvalo se z kuchyně.
- Já...mám tady kamaráda - řekla jsem nejistě. Vešla jsem do kuchyně, kde byli všichni a večeřeli.
- Koho? - zeptal se táta, ale když uviděl v mém náruči malinké stvoření, jeho výraz se změnil.
- Bože ten je roztomilý! - Sooyung vyskočila ze židle a vzala si štěně.
- Tys ukradla psa? - řekl Jungkook a kluci se začali smát.
- Jo ukradla, abychom si mohli udělat psí guláš - řekla jsem ironicky.
- Vážně jsi ho ukradla? - zeptal se táta a kluci se začali smát ještě víc.
- Tati! - uraženě jsem nafoukla tváře - Našla jsem ho venku. Že si ho můžeme nechat doma? - začala jsem rukama prosit.
