Večeře od jejich babičky byla vynikající. Většinou se bavili o starých vzpomínkách a já prohodila jen pár slov. Co se dalo čekat, jsem pro ně úplně cizí člověk. To drama, co se stalo dneska, celkem ovlivnilo atmosféru mezi mnou a Taehyungem. No není to poprvé co se cítím při jeho přítomnosti zvláštně a taky ne naposled. Po večeři jsme šli do pokoje, ale zastavil mě Jimin.
- Vyprávěj.
- O čem? - nechápala jsem. Protočil očima a hodil na mě moji bundu.
- Půjdem se projít - vyšli jsme ven a já pořád nevěděla proč - Hele, neskrývej svoje city?
- Jaký city? - dělala jsem ze sebe blbku, i když jsem pochopila kam tím míří.
- City k Taehyungovi. Jde poznat, že mezi vámi něco je.
- Dobrej vtip - začala jsem se smát - Já a on? Nikdy.
- Prosím Lailo, ber to vážně - jeho výraz na tváři byl naléhavý, jak nikdy předtím.
- Jestli ti to řeknu, tak ty mi zase řekneš něco o vašem otci - když jsem dořekla tuhle větu, Jimin se zarazil, ale kývl - No přiznám se, mám ho ráda a jak vím, on mě taky. Byly chvilky, kdy jsem byla do něho zamilovaná až po uši. Problém je v tom, že jeho chování je někdy k zabití. Často se hádáme. Už mě to trápí celkem dlouho a pořád jsem nic nevyřešila. Nemůžu se rozhodnout. Jimine poraď mi!
- Stačí poslechnout srdce, nebraň se tomu. A hádky bývají v každém vztahu. Myslím, že Tae čeká až uslyší tvoje slova. Popravdě jsem nikdy nečekal vidět vás jako zamilovaný pár - zasmál se.
- A co rodiče? Táta se zblázní, jestli zjistí tuhle novinku. Ještě k tomu žijeme spolu pod jednou střechou - začala jsem máchat rukama a říkala jsem Jiminovi, co provede můj otec. Třásla jsem s jeho rameny.
- Klid, Lailo. Určitě se to nějak vyřeší. Tvůj táta není špatný člověk, on to pochopí. Jenom mu to musíte říct ve správnou chvíli.
- Asi máš pravdu. Víš co, Taehyungovi všechno řeknu zítra! - stoupla jsem si v superhrdinský postoj. Jimin mi zatleskal a usmál se.
- Hele nevadí ti, jestli odložím povídání o mém otci na jindy?
- Já si počkám - vypadalo to, že o něm nechce moc mluvit.
Po chvilce jsme se vrátili zpátky. Poděkovala jsem mu, že si se mnou promluvil. Tohle jsem potřebovala, promluvit si s někým a Jimin byl ten správný výběr. V pokoji bylo ticho, Jungkook hrál něco na mobilu a Tae spal. Asi byl hodně unavený.
++++++++
Ráno jsem měla dobrou náladu a vstala jsem jako první. V koupelně před zrcadlem jsem nacvičovala svojí řeč Taemu.
- Tae...mám tě ráda. Patříme k sobě jako žloutek a bílek. Chápeš co myslím, vajíčka jsou dobrý k jídlu. Počkat, co to melu - plácla jsem se rukou do čela. Vzala jsem do ruky kartáček - Znova. Tae...naše láska je silná jako slunce, každý kdo nás bude chtít rozdělit, bude v plamenech ohně. Panebože, já to neumím. Tehdy to bylo tak lehké. Co když budu zase koktat? Já nejsem připravená, asi se mu přiznám jindy, jenomže to si budu říkat každý den a uběhne sto let..
- Lailo, proč tam trčíš už hodinu?! - zabouchal do dveří Jungkook.
- No už jdu! - protočila jsem očima.
++++
- Snad vám chutná snídaně - babička se jemně usmála. Ona je tak milá, ne jako moje babička.
