Harry Potter a Percy Jackson - Pozastaveno

58. Kapitola

Chtěla bych poděkovat LetsBeGayTogetherPan za to, že se stala mojí korektorkou!

Ron

Nikdy jsem dva měsíce nebral jako dlouhou dobu. Prázdniny vždycky utekly moc rychle na to, abych je mohl brát jako dlouhé a přes školu jsem to nikdy neřešil. Moc.

Ale asi bych tenhle svůj poznatek měl poupravit. Dva měsíce byly dlouhá doba. Hlavně, když se vám za ně skoro nic nepovedlo udělat.

Jediná útěcha byla v tom, že se druhé skupině nedařilo líp. To však neznamenalo, že jsem z našeho minimálního pokroku neměl depky.

Snažili už jsme se ten medailonek zničit tak dlouho a tolika způsoby, až se mi z toho točila hlava. Myslím, že už tu nezbyla ani jedna věc, kterou jsme ještě nevyzkoušeli.

A celou dobu jsme museli cestovat z jednoho místa na druhé. Na žádném místě jsme nemohli zůstat déle než dva dny. Už několikrát nás málem našli Lapkové. Spoustu krát jsem uvažoval, že by možná bylo lepší, kdyby viteály hledal někdo, kdo aspoň nebyl tak známý.

Ten den, jsem se probudil jako první.

To rozhodně nebylo obvyklé.

Většinou jsem byl ten poslední. Nechápal jsem, jak to Harry s Hermionou dělali, ale jestli si někde tajně neschovávali budíky, museli mít nadpřirozené schopnosti. Hermiona možná byla zvyklá vstávat brzo, protože předtím chodila 5 let do školy. A jak jsem si teď uvědomoval, Harry mi jednou řekl, že u svých příbuzných musel být na nohou dřív, než ostatní, aby jim uvařil jídlo.

Kdybych mohl, Dursleyovi bych osobně uškrtil.

Harry o životě u nich moc nemluvil. Ale z malých kousků informací, které mu někdy vyklouzly, jsem si udělal dost dobrý obrázek. Harry byl obětí domácího násilí. A já byl hodně rád, že většinu prázdnin přebýval u nás doma.

Ale jak už jsem říkal, nebylo obvyklé, že bych se probudil před tou druhou osobou, která zrovna taky spala. S promnutím očí jsem se posadil.

Hermiona spala schoulena do klubíčka v plátěné posteli napravo ode mě. Ve spánku se mračila. Zajímalo by mě, co se jí zdálo.

Vstal jsem a oblékl si bundu. Přitom se mi omylem podařilo kovovým zipem narazit na stůl. Stanem projelo tiché 'cink'.

Hermiona naštěstí jen něco zamumlala a otočila se na druhou stranu a já vydechl úlevou. Neprobudil jsem ji.

Usmál jsem se na ni. Vypadala tak roztomile... I když měla vlasy v rozcuchaném ohonu, který jí vůbec neslušel, a na sobě měla béžový velký svetr. Už jsem ji mnohokrát viděl vypadat líp. A přesto... stejně byla nádherná.

Povzdechl jsem si a vyšel ze stanu. Harry seděl venku a zíral před sebe s tak zamyšleným výrazem, že jsem si nebyl jistý, jestli si mě vůbec všiml. Vlastně vypadal, že napůl spí.

Sedl jsem si vedle něj. Harry stále nereagoval. Chvíli jsem na něj jen pobaveně zíral. Musel tu sedět dost dlouho, protože usnul s otevřenýma očima.

"Dobré ráno." Prohodil jsem.

‚Chlapec, který přežil' sebou trhl a polekaně na mě pohlédl.

Stačilo se mi jen podívat na jeho vyjevený výraz a už jsem se smíchem válel po zemi. U Hérma...

Harry si vložil hlavu do dlaní. "U Háda... tohle mi dělat nemůžeš!"