"Richie?" "No?" "Já se už nebojím!"

Ty jsi blbec Eddi...

Prožmoulal jsem si oči. "Copak?" Řekl tázavě. Objal jsem ho. Byl vyšší. Ale to já taky. Zabořil jsem mu hlavu do ramena. "Jsi větší..." Nakonci věty se uchechtl. Podíval jsem se mi do očí. Pořád nosil ty černé tlusté brýle. Jedno oko mu stejně skrývaly vlasy. Dal jsem je pryč. Změnil se. Ale pořád to byl praštěný Richie. Poodstoupil jsem a prohlídl jsem si ho. Náušnice v levém uchu, kroužek v nose, černá koženka, vyhrnuté rukávy, aby šli vidět tetování na předloktí. Nalakovanè nehty černou barvou, černé džíny a těžké boty. Zasmál se a udělal otočku. "Změnil jsem se hodně?" Zasmál jsem se a kývl. "A co já?" Zeptal jsem se ho. Přimhouřil oči a naznačil, že se mám otočit. Stál jsem k němu zády, když řekl stop. "Ani ne..." Přistoupil ke mě a chytl mě za zadek. "Pořád pevnej a kulatej!" Praštil jsem ho do hrudi a začal se smát, jako už dlouho ne. Podíval jsem se na hodinky. "Super... ujel mi bus..." Hodil hlavou. "Doprovodím tě domů. Bydlíš..." "Jo bydlím pořád na stejným místě." Kývl a vzal mi tašku. Chvíli jsme šli mlčky. "Hezký brýle!" Podíval jsem se na něj. Zubyl se. "Kdo to byl?" Zeptal se po chvíli. "Max... kamarád!" Zvedl obočí. "Takhle se ale kamarád nechová!" "Jo a jak? Odjede na čtyři roky pryč?" Sklopil hlavu. To bylo moc. Muselo ho to bolet. "Promiň jestli... jestli si to chtěl a já..." zakroutil jsem hlavou. "Ne to ne... nechtěl.... ale takhle si ho zmlátil nemusel!" Zastavil se. "Takže to, že jsem tě bránil bylo špatně?" Stoupl jsem si proti němu. "Ne ale to, že si ho zmlátil do krve je špatný!" Chytl mě za ruku. "Ubližoval ti!!" "To je snad moje věc ne? Děkuju ti Richie, ale asi by si měl zase jít..." Vzal jsem si od něj můj batoh a šel. Neohlížel jsem se. Prostě jsem šel a snažil se zatlačit slzy. Zůstal tam stát. Jako já doma před oknem. Jsem fakt strašnej!

Druhý den ve škole jsem vyhlížel Maxe. Když jsem ho na obědě viděl, lekl jsem se. Jeho obličej byla jedna veliká opichlina sestavená modřinami. "Maxi? Promiň mi to! Jsi v pořádku?" Vykulil oči a potom se usmál. "Jojo jsem! Promiň mi ten včerejšek." Zavrtěl jsem hlavou. "To je v pořádku." U stolu jsem mu vyprávěl o Richim. "Takže on odjel a nechal tě tady?" Kývl jsem. "To JÁ bych nikdy neudělal..." Zčervenal jsem. "A ty si ním něco máš?" Chvíli mi to trvalo, ale NE. Max se jen usmál a nabídl mi svůj puding. Jako tehdy Richie svou zmrzlinu... po škole jsem ho hledal. Doufal jsem, že se někde ukáže. Jenže ne. Nevěděl jsem kde bydlí a jak dlouho tady bude. Věděl jsem jen to, že mi chybí. Byl jsem sám. Mike si našel děvče a má svůj svět. Přestal se semnou bavit... a Billi... odstěhoval se. Chodil jsem po Derry a rozhlížel se. Jenže měsíc uplynul a on nikde. Měl jsem strach, že už odjel a já ho nikdy neuvidím. Ty jsi blbec Eddi...