"Richie?" "No?" "Já se už nebojím!"

Ahoj Špaketko...

"Eddi vstávej!! Nestihneš autobus!!" Otevřel jsem oči. První co jsem uviděl, byl mámi obličej. "Jooo zachvíli..." Máma mi odhodila deku a odešla. Vyškrábal jsem se na nohy a začal se oblékat. Snídani jsem do sebe hodil v rychlosti blesku a spěchal na autobus. Jen tak tak. Postupně se začal autobus plnit lidma ze školy. Jenže já dál seděl sám. Narovnal jsem si brýle, které mě trápili už víc než dva měsíce. Prý to mám od toho, jak jsem četl ve tmě. Podle mě to je pomluva a je to přirozená vada, kterou má i máma. Autobus zastavil u školy. Vystoupil jsem a šel sám davem. Na skříňce jsem měl zase vzkaz.
Bez toho, abych si ho přečetl jsem ho zmačkal a hodil do skříňky. Vzal si z ní angličtinu a šel na hodinu. Hned první den mi došlo, že nejsem jediny, kdo je "teplej." Bylo jich tu docela hodně. Mrkaj na mě při hodině a na frontě na oběd mě nenápadně hladí po zadku. Jak mi řek jednou první rok Jerry na záchodech. "Jsi malý, roztomilý a nevinný... přesně ten tip velkejch, namakanejch a nadrženejch." Cejtim se jako kořist. Uz čtyři roky... aspoň, že za pár měsíců bude konec. Oběd. Sedl si ke mě Max. Jedinej kterej byl v pohodě. "Čau Eddi... tak co ten test?" Ukázal jsem mu na prstech dva. "To je dobrý!" Dal si semnou placáka. Musel jsem se usmát. Na Maxovi bylo prima, že byl na holky, ale mohl jsem se s ním bavit normálně bez zábran. Byl to jeden z těch namakanejch hezounků, po kterym pálej všechny holky. Po škole mě šel doprovodit na autobus. Jenže něco nehrálo... byl takový přešlí. "Maxi... copak se děje." Měl jsem strach, že nestihnu autobus, takže jsem pořád šel rychlochůzí, ale zastavil mě. "Eddi... musím ti něco říct... " Narovnal se a pohladil mě po tváři. Naklonil se a políbil mě. Chytl mě za hlavu a mačkal mě na sebe, ale já ho odstrčil. "Co to děláš?" Zamračil se a chtěl mě zase políbit ale já ho odstrčil silněji. "Jsi kamarád... Maxi nechtoho! Prosím..." Chytl mě silně za zápěstí a přimáčkl mě ke stěně. "NE! Maxi ne..." Šáhl mi na zadek a začal mi líbat krk. "Ty jsi ho neslyšel... řekl že máš přestat." Ozvalo se kousek od nás. Max se jenom ohlédl a pokračoval. Jenže ten, který to zakřičel, ho chytl za rameno a hodil s ním na chodník. "Řekl, že nechce." Byl to kluk. Černovlasý a vysoký. Max vstal a šel proti němu. Jenže kluk se ohnal a vrazil mu pěstí. Max spadl a kluk mu dal další velkou ránu. "Nee nech toho ublížíš mu!" Křičel jsem na něj. Jenže on neposlouchal a dál mlatil Maxe, který už nemohl. "NECH TOHO!" Přestal, slezl z Maxe, který se dal okamžitě na útěk. "Maxi! Stůj!! Počkej...!" Křičel jsem za ním. Ale on běžel jako postřelený zajíc. Kluk, který se mě zastal, stál jako opařený a prohlížel si mě od hlavy k patě. Potom so strčil ruce do kapes a usmál. "Můžeš mi říct, co jsi to udělal? Prosil tě o to někdo?" Zazubil se až ukázal své bílé zuby. "Taky tě rád vidím špaketko..." Špaketko. Bože.. "Richie..."

Tak jak se líbí pokračování lidi?