"Pořád netuším, proč bych ti měl věřit" zašeptal Riddle. Šli jsme vedle sebe po chodbách školy ke knihovně.
Obrátila jsem oči v sloup. Nevěřil mi, ale proč by taky měl, že? Byla jsem úplně cizí holka, která mu nabídla pomoc. Skoro nikdo by mi nevěřil. Jsem si přesto jistá, že mi věřit může.
"Už jsem ti to řekla. Mohu ti pomoct. Proč bych ti lhala?"
"Důvodů může být spousta, prostě ti nevěřím." přikývla jsem. Donutím ho mi věřit.
"Jsme tady" usmála jsem se na něj. Otevřela jsem potichu dveře a nakoukla dovnitř.
Nikdo nikde. Pouze ticho.
Pomalu jsem vešla a ohlédla se na Toma, který stál přímo za mnou.
"Nervózní?" podíval se na mě jako na blázna. Přála bych si vědět, co se odehrává v jeho hlavě.
Přesto tento chlapec pro mě byl navždy jednou velkou nevyřešenou záhadou.
"Fajn, pojď." tiše jsem šla k našemu cíli. Doufala jsem, že neupoutáme něčí pozornost. Bylo by těžké vysvětlit, proč jsme tady v tuto hodinu. "Jsme tady" usmála jsem se na něj. "Hlavně dávej pozor. Nikdy nevíš, co se ti dostane pod ruku Tome. Nechceš přitáhnout pozornost." odešla jsem o pár regálů dál a opatrně přejela konečky svých prstů po hřbetu knihy.
Vytáhla jsem jednu černou malou knihu. Otevřela jsem ji na náhodné straně a přečetla pár prvních slov. "Ale podívejme se"
"Našla jsi něco?" vzhlédla jsem a rychlým pohybem prstů zavřela onu knihu.
"Podívej se sám." mrkla jsem na něj a podala mu ji. "Bude se ti líbit, věř mi."
Dokopali jste mě k dopsání této kapitoly. Snad se Vám bude líbit.
S láskou Kath 💕
