My fake boyfriend

Jen mi dej důvod

Takže jsme skončili tam, kde jsme teď byli. Já na podlaze, česajíc si vlasy a Aaron ležel na posteli s telefonem v ruce.

Během poslední půl hodiny, co jsme byli tady, jsme se snažili trochu víc poznat, abychom roli „ falešné přítelkyně“ mohli zahrát co nejvíc věrohodně. Zpočátku s tím souhlasil, ale nezdálo se, že budeme moc mluvit. Jediná věc, kterou jsem se dozvěděla o Aaronovi je, že je často roztržitý. Obzvláště pokud jde o jeho telefon.

Celých 30 minut si psal se svými přáteli, ani se neobtěžovat mi odpovědět a jen se zasmál do telefonu, když mu nějaká dívka poslala bůhví co. Na druhou stranu jsem chtěla, abychom to zahráli co nejvíc realisticky, zeptala jsem se ho na základní otázky, abych ho lépe poznala. Ale od té doby, co přišel do mého domu, jsme moc nepokročily.

“ Aarone!“ zopakovala jsem, frustrovaná z jeho reakce. Ujistila jsem se, že jsem to tentokrát řekla hlasitěji.

“ Jo,“ zamumlal, aniž by zvedl oči od telefonu.

“ Na něco jsem se ptala! Říkala jsem si jaké je tvoje oblíbené jídlo?“ můj dech se zrychlil a já se snažila udržet v klidu.

“ Oh promiň, je- ta je kurva sexy.“ Mumlal si sám pro sebe, aniž by mi odpověděl.

Dobře! To je konec! Můj hněv přetekl přes okraj a to jsem měla vážně velké nervy. Vyskočila jsem z podlahy a zamířila ke své posteli. Přesto se na mě ani nepodíval. Vzala jsem mu telefon a zamračila se nad jeho nesoustředěním.

“ dobře, fakt se ti snažím pomoct, ale nemůžu, když se tak snadno rozptýlíš! Na co se díváš? Je to alespoň trochu zábavný?“ odmlčela jsem se a otočila telefon, abych se mohla podívat, co posledních 30 minut upoutalo pozornost badboye, ale okamžitě jsem toho začala litovat. Začala jsem kvílet a odhodila telefon od svého obličeje na podlahu. To způsobilo, že Aaron propukl v smích, což byla pravděpodobně první skutečná odpověď, kterou jsem od něj za celou dobu dostala.

Měla jsem to vědět. Myslím tím, že je hráčem Redwood High. Nedokážu pochopit, že mu dívky posílají takovéto fotky. Zvedal se mi z toho žaludek. Nechápu, jak se ženy můžou takto hanobit a ještě se jim to líbí. Zamračila jsem se na něj a on se ihned přestal smát.

“ Omlouvám se“ vydechl, neznělo to ani trochu upřímně. Protočila jsem oči, protože jsem věděla, že omluvu nemyslí ani trochu vážně. Typický blbec. Zdálo se, že ví, nad čím přemýšlím, zvednul se z postele a blížil se směrem ke mně. Podíval se mi do očí stejně intenzivním pohledem, jako to udělal už dříve až na to že tentokrát v něm bylo trochu více upřímnosti.

“ promiň“ zopakoval pomalu. Moje dýchání bylo roztržité, když stál tak blízko mě. Neměla bych přijmout jeho omluvu. Využil moji slabost, v jeho přítomnosti a on to věděl. Dokonce se ani nezajímal o naši dohodu na jakou se mě zeptal. Měla bych ho vykopnout z mého pokoje a domu. Ale nějaký zvláštní pocit uvnitř mě donutil na tuto myšlenku zapomenout. Navíc jsem prostě nedokázala říct. Z jeho pohledu šlo vyčíst naléhavost, musela jsem mu odpustit.

Takže jsem to udělala.

Na oplátku se usmál, než se vrátil zpátky k posteli a položil si ruce za hlavu.

“ Tímto způsobem nemůžu psát, že?“ zeptal se s úšklebkem.

Místo odpovědi jsem se usmála. Byl to takový… Aaron. Nedávalo to žádný smysl, nemohla jsem najít způsob, jak to vysvětlit, byl to prostě Aaron. Celý on- způsob jakým chodil, způsob jakým mluvil, způsob jakým jednal. Přemýšlela jsem a v mé mysli naskakovaly otázky, na které jsem se chtěla zeptat. Musela jsem se zeptat. Na otázku na kterou myslím od chvíle, co se mě zeptal na tu laskavost.

“ ehmm, Aarone?“ začala jsem nervózně. Když se na mě podíval, moje otázky se mě zatřásly v hlavě. Možná bych se neměla ptát? Co kdyby to bylo něco osobního? Ale musím to vědět, když vím, že jsem toho součástí.

“ Jo,“ odpověděl a otočil se aby se na mě mohl podívat. Jeho ruce byly pořád za hlavou, ale zavřel oči a nemohl vidět můj zamyšlený výraz. Na obličeji mu vykvetl mírný úsměv. Byl krásný v každém směru. Moje nervozita se mi vrátila. Ale podařilo se mi ji zahnat. Potřebovala jsem to vědět.

“ Proč potřebuješ falešnou holku? A proč sis vybral zrovna mě?“

Jeho tělo se napjalo a úsměv zmizel. Otevřel oči a podíval se na mě. Můj strach se vrátil. Vypadal rozzlobeně. Jeho oči se zúžily a obočí svraštěné. Byla jsem v pokušení začít couvat ale místo toho jsem udělala krok vpřed. Jeho tvář vypadala vzdáleně a téměř… bolestně?

“ Myslím, že si zasloužíš vysvětlení.“ Mluvil unaveně, ale byla to stálá únava- druh únavy, kterou by nevyléčil ani spánek.

Cítila jsem znovu ten pocit. Pocit kdy jsem chtěla, aby byl šťastný, ale měla bych se od něj držet dál. Rozhodla jsem se ignorovat všechny svoje logické myšlenky a poslechla srdce. Sedla jsem si na postel vedle něho, usmála se, abych ho podpořila v pokračování. Mírně se na mě usmál, než promluvil.

“ Jde o moji mámu, vím, že to nikdy neřekla nahlas, ale vidím to v jejích očích, když se na mě dívá zklamaná, když se objevím, nikdy o tom nic neřekla ale vím, vím jak se cítí, vždycky jsem to věděl. Teď už zíral do zdi, hluboko v myšlenkách. Jeho tvář byla bez emocí. Byla jsem v pokušení ho pohladit po zádech, ale nemohla jsem. Nebyla jsem jeho holka. Nebyla jsem ani jeho kamarádka. Nebyla jsem nikdo. Přikývla jsem hlavou a přiměla ho pokračovat.

“ pokaždé, když přivedu nějakou holku domů, se stane totéž, mamka ji pozdraví a já vím, že doufá, že se bude lišit od těch předchozích, ale nikdy to tak není. Já se nezměním a mohu říct, že ji to rozrušuje a mě to štve. Nenávidím, že to já jsem důvodem její vnitřní bolesti.“ Řekl. Jeho hlas byl úplným opakem jeho tváře- plné nevyzpytatelných emocí a naprosté nelibosti. Sledovala jsem, jak se Aaronův rozhněvaný výraz změnil, když se smutně usmál.

“ vzpomínám si, když jsem byl mladší, maminka často mluvila o mém milostném životě a už tehdy mi připadalo zvláštní, když o tom mluvila v každé volné chvíli, ale to neznamená, že jsem neposlouchal. Přál bych si, abych poznal dívku, která by byla inteligentní a plná života. Dívka, která by mě měla ráda a udělala by mě šťastným.“

“ Ach…“ řekla jsem, už jsem věděla, proč potřeboval falešnou holku. Musel mít určitě moc rád svoji matku. Obrátil se ke mně a pohled na jeho tváři mi bral dech. Jeho oči byli silné a plné emocí. Spatřila jsem všechny emoce, které se v jeho tmavě modrých očích vířily- všechno co mi právě řekl, se mu zračilo v očích. Otevřel ústa jako kdyby chtěl promluvit, ale znovu je zavřel. Otočil se zpátky ke zdi. Když promluvil, jeho čelist se zaťala.

“ řekla mi, že jí diagnostikovali leukémii a je to nevyléčitelné. Čas je něco, čeho má málo.“ Jeho hlas byl chraplavý a zlomený. Leukémie? Má rakovinu? Moje srdce se okamžitě otevřelo chlapci se slzami v očích. Chtěla jsem ho obejmout- abych mu mohla povědět, že všechno bude v pořádku. Ale zůstala jsem tam, kde jsem byla a poslouchala, jak mluví dál.

“ víš jaké to je? Nevědět, jaká vaše společná večeře, bude tou poslední? Nikdy nevědět, kdy buděš mít obávaný telefonní hovor? Vědět, že nastane den, kdy ji nikdy neuvidím. Že nikdy neuvidí, jak vyrůstáš- držet své děti v náručí, nikdy nepozná tvoji novou rodinu? Dovedeš si představit, jak moc mě to zabíjí?“ podíval se na mě, skoro jako by prosil, abych promluvila, ale nemohla jsem.

Znovu promluvil, jeho hlas byl plný odhodlání.

“ Dělám to pro ni, nehodlám sedět a čekat na to co přijde. Musím udělat trochu změny, aby až přijde čas, měla dobré vzpomínky.“

Cítila jsem, jak se mi udělal knedlík v krku, když jsem si dávala v hlavě dohromady všechno, co právě řekl. To proto chtěl, abych byla jeho falešná přítelkyně, bylo to kvůli jeho matku. Stále jsem shromažďovala veškerou svoji odvahu, abych se zeptala na druhou otázku, která mě stále vrtala hlavou.

“ Ale proč já?“

Jeho tvář, která byla ještě před pár vteřinami smutná se, během chvilky změnila na zmatenou.

“ Proč ne?“ máš všechno co by maminka mohla požadovat- inteligentní, bezstarostná a přátelská.“ Přikývla jsem.

“ A plus jsem student…“

kývl na zpátek. “ a přátelská, nebo se, určitě si tě oblíbí.“

Začervenala jsem se z jeho komplimentu, ale stále mluvila o tom, co mě tlačí na mysli.

“ Jestliže to děláš pro tvoji mamku, proč bychom to měli předstírat i ve škole?“

Zvedl se a mírně se usmál, než mi odpověděl.

“ moji přátelé nemají potřebu aby se nějakou ,, falešnou přítelkyní“ zabývali. Ale nepochopili by to.“

Přikývla jsem ale znovu jsem zapochybovala. Smažila jsem se zklidnit svoji zvědavost.

“ nedokázali by tvoji kamarádi pochopit, že chceš udělat svou matku jen šťastnou? Danny nebo Justin to určitě chtěli. Myslím tím, že jste si kluci celkem blízcí ne?“

Nastalo trapní ticho a mě zbývalo jen doufat, že Aarona takové osobní otázky neurazily.

Aaron pokýval hlavou a řekl:“ jo jsme si celkem blízcí, ale nejsou s rodiči nějak moc v pohodě.“ Odpověděl.

Zvedla jsem zvědavě obočí.“ Což znamená?“

“ Justinova matka zemřela při porodu a Danny svoji matku nesnáší. Nemyslím si, že by to pochopily“ řekl krátce, přesto to nestačilo zvědavosti uvnitř mě. Pokračovala jsem dál.

“ tak proč bychom se před tvými přáteli nemohli tvářit normálně a před tvoji matkou jako pár?“ mírně nadzvedl obočí při slovu pár, ale jinak neměl žádné námitky.

“ Klíčem k úspěchu každé lži je, aby v ní nebyli žádné mezery. A to je moje milá celkem velká mezera.“ Řekl s mlasknutím jazyka. Otevřela jsem ústa abych promluvila, ale Aaron moji otázku přerušil.¨

“ Moje máma mi neustále hledá přítelkyni s mými přáteli. Pokud né dnes tak zítra by zjistila pravdu a naše lež by šla totálně do háje.“ Protočila jsem oči.

“ Ano, chápu to, všechno musí být perfektní.“ Vydechla jsem sarkasticky. Usmál se a do široka roztáhl oči než se na mě podíval.

“ Díky Alexis.“ Řekl tiše.

“ vítej“ zašeptala jsem stejně tiše s úsměvem na rtech. Aaron se spokojeně usmál, šel ke dveřím před tím, než otočil klikou, se zastavil. Obrátil se ke mně těsně před tím než vyšel ven.

“ Jsi úžasná holka.“ S těmito slovy zmizel. Usmála jsem se. Přestože jsem s ním nevedla žádnou řádnou konverzaci jsem se něco dozvěděla. Nebyl to jen hráč. Byl to člověk.

Byl to Aaron Walker.

* doufám že se dalo přečíst *