Čokoláda a cigarety | Wolfstar ✓

𝟏

"Siriusi, víš co říkala McGonagallová minule. Ještě jednou tě najde v dívčích komnatách a Filch se tě do konce roku nezbaví."

"Snad mě nepodceňuješ, Jamesi? Možná bys měl jít se mnou, Lily by tě určitě uvítala."

Taková rána byla běžná. Remus už se ani nemusel dívat na hodiny, aby věděl, že za chvíli bude snídaně. Jeho spolubydlící, jako by měli vrozený časovač na to, kdy se začít navzájem vytáčet. Zvědavým pohledem přejížděl z tváře jednoho na druhého a snažil se přijít na to, co se hodlají zase vyvést.

Odpověď přišla téměř okamžitě, když přes sebe Sirius přehodil černou košili, do ruky popadl kožený batoh a vyrazil ze dveří. James mu byl v patách, dokud se na prahu neotočil a nevěnoval Remusovi nevinný úsměv.

"Kdyby se ptala, od snídaně jsi nás neviděl. Dneska už to zvládneme Remusi, Chroptící chýše bude jednou pro vždy naše." A s tím samým úsměvem vyrazil za svým černovlasým přítelem.

Ach ano, Chroptící chýše. O tajné cestě ve Vrbě Mlátičce věděli už léta. Však byli také ti, kdo ji objevili. Ale ta barabizna, do které vedla, vždycky sloužila jen jako bezpečné místo pro přežití úplňku. Nikdy se v ní nezdržovali déle, než museli a i taková doba obnášela čiré zlo. Kluci chodili celí poškrábaní rovnou na ošetřovnu.

A i když se Remus cítil příšerně, jejich slova byla až moc pravdivá na to, aby jej schovávali někam jinam. Tak se začali plížit ze školy a měnit Chroptící chýši na jakousi tajnou základnu. On sám tam nebyl ani jednou, prakticky si ji ani pořádně nepamatoval, ale kluci ho usvědčili v tom, že to bude místnost pro ně všechny.

A tak souhlasil.